Ochutnejme maniok!

Od dopisovatele Probuďte se! v Nigérii

JANYERE si mačetou prosekává cestu polem, které je zarostlé maniokem. Jako ochranu před žhavým rovníkovým sluncem má Janyere na hlavě slaměný klobouk. Vybere si rostlinu vysokou asi tři metry, oběma rukama uchopí stonek a jemně zatáhne. Nad zemí se objeví hlízy a kořeny. Hlízy oseká mačetou a dá je do ploché mísy s dalšími hlízami, které právě vytrhal. Jeho manželka Ngozi zvedne mísu, dá si ji na hlavu a společně se vydají na cestu domů.

Tento jednoduchý způsob sklizně je v celých tropech známý miliónům lidí, kteří pravidelně jedí maniok.a Jen v Africe spoléhá asi 200 miliónů lidí na maniok, který pokrývá více než polovinu jejich denního příjmu kalorií. A oblíbenost manioku vzrůstá. Někteří odborníci říkají, že do roku 2000 může počet lidí odkázaných na maniok dvakrát převýšit počet lidí, kteří na něj byli odkázáni v polovině let osmdesátých.

Už jste jedli maniok? Pokud žijete v oblasti s mírným podnebím, možná odpovíte záporně. Ale nebuďte si tím tak jistí! Maniokový škrob je důležitou složkou dochucovacích šťáv, omáček, dětských potravin, hořčic, maniokových výrobků, zahušťovadel, cukrovinek a chleba. Dokonce můžete jíst maso nebo pít mléko pocházející ze zvířat, která byla krmena mimo jiné i sušeným práškovým maniokem.

Maniok se nepoužívá jenom v potravinářském průmyslu, ale také při výrobě lepidel, pojiv a barev.

Pěstuje se snadno

Většina Afričanů jako Janyere a Ngozi však pěstuje maniok k jídlu. Maniok má sice nízký obsah bílkovin, ale jeho velké hlízy jsou bohaté na sacharidy. Ve srovnání s kukuřicí či jamem, dvěma dalšími základními africkými potravinami, obsahuje stejné množství manioku více než dva a půlkrát více kalorií. K jídlu jsou dobré i mladé výhonky a listy manioku — mají vysoký obsah vitamínů, minerálů a bílkovin.

Jedním významným činitelem přispívajícím k důležitosti manioku je to, jak snadno se pěstuje. Není zapotřebí žádná rozsáhlá příprava půdy, pouze se odstraní keře a plazivé rostliny a zajistí se aspoň trochu slunečního světla. Když je půda vlhká, pěstitel do ní zasadí stonkové řízky, z nichž maniok poroste. Maniok nevyžaduje mnoho pletí a pokud jde o hnojiva, o prostředky proti houbám a plísním nebo o insekticidy, potřebuje jich málo, anebo tyto prostředky nepotřebuje vůbec. Maniok je také možné sklízet kdykoli během roku.

Maniok je podivuhodně vytrvalá rostlina. Roste dobře v bohaté i v chudé půdě. Daří se mu od nížin v úrovni moře až do oblastí ve výšce 2 000 metrů. Prospívá v krajích s bohatými srážkami, ale je plodný i tam, kde neprší devět měsíců v roce. Dokonce i kdyby ho oheň sežehl až k zemi, maniok z kořenu opět vyraší!

Zpracovávání je tvrdá práce

Od zasazení až do sklizně se tedy pěstování manioku v podstatě obejde bez namáhavé práce. Skutečná práce ale začne, jakmile se maniok dostane ze země. Práce od sklizně do chvíle, kdy se maniok podává na stůl, se vlastně může rovnat veškeré předsklizňové činnosti, anebo ji může i převýšit.

S touto prací se musí začít rychle. Kdyby Janyere chtěl, mohl hlízy manioku uskladnit až na dva roky tak, že by je prostě nechal jen tak v zemi. Ale jakmile jsou hlízy vytrženy ze země, musí se zpracovat do 48 hodin, jinak se začnou kazit.

Ngozi chce připravit gari, které je u Nigerijců oblíbené. Nejdříve maniok oloupe nožem, pak jej omyje. Ngozi s Janyere nyní vezmou oloupaný maniok ke svému příteli Alexovi, který má mlýnek. V mlýnku se hlízy rozmělní na kaši. Kaše se pak vloží do propustného sáčku a tekutina se vymačká na Alexově lisu.

Ale práce ještě není skončena! Manioková kaše se musí dále několik dnů sušit. Janyere ji potom proseje na lýkovém sítu. Ngozi pak maniok praží a přitom ho obrací dřevěnou destičkou, aby se nepřipálil. Když se maniok dostane při zpracování do tohoto stadia, říká se mu gari.

Ngozi si sice zvolila jen jeden z mnoha způsobů zpracování manioku, ale většinu manioku v Africe zpracovávají ženy na farmě nebo ve vesnici. Zkracovat postup se nedoporučuje, protože maniok obsahuje malé množství kyanidu, který je pro lidi i pro zvířata silně jedovatý. Při zpracování se obsah kyanidu snižuje na bezpečnou úroveň.

Čas k jídlu!

Nyní konečně přichází čas k jídlu! Z gari smíchaného s kokosovým mlékem se připraví lahodný pudink. Z gari je možné udělat i sušenky. Ale Ngozi s Janyere se rozhodli, že si místo toho připraví eba. To se udělá jednoduše tak, že se gari vmíchá do horké vody.

V Africe jsou jídla z manioku tak rozmanitá, jako jsou rozmanitá jejich jména. Na Pobřeží slonoviny se maniok podává s masem a zeleninou jako attieke. V Ghaně se maniok smíchá s rybí nebo vaječnou omáčkou, a vznikne hlavní jídlo nazývané garifoto. Když v Tanzanii požádáte o ugali, přinesou vám maniok (v podobě husté pasty) s polévkou. V Kamerunu mají lidé rádi kumkum. A v Sieře Leone se milovníci manioku dožadují svého fufu, a to zvláště v sobotu.

Ať už ho nazvete jakkoli, maniok je významnou součástí afrického života. Dokonce tak významnou, že mnozí lidé mají pocit, jako by ve skutečnosti vůbec nejedli, když neměli maniok — i když jedli něco jiného!

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 26]

Loupání a mytí manioku

Mletí

Prosévání

Pražení