„Postavme si město“

Od dopisovatele Probuďte se! v Německu

JE DOST pravděpodobné, že žijete ve městě. Podle některých odhadů takto žije skoro polovina obyvatel světa. Jeden zdroj uvádí, že „při současném tempu bude v roce 2000 bydlet ve městech více než 75 procent populace Jižní Ameriky“. Tento zdroj rovněž sděluje, že za stejnou dobu se počet lidí, kteří žijí v afrických městech, více než zdvojnásobí.

I když nežijete ve městě, pravděpodobně tam buď pracujete nebo tam jezdíte nakupovat, nebo přinejmenším občas využíváte výhod a vymožeností, které jsou ve městě dostupné. Města působí na každého člověka. Jak odlišný by byl náš život bez nich!

Město jménem Enoch

Stavění měst sahá velmi daleko do minulosti. O Kainovi, který byl prvním dítětem, jež se kdy narodilo, čteme, že „se zabýval stavbou města a nazval město jménem svého syna Enocha“. (1. Mojžíšova 4:17) Stavbou města, které nepochybně bylo podle dnešních měřítek poměrně malé, dal Kain budoucím generacím vzor.

Lidé mají společenskou povahu, a proto touží být spolu. Není to jen kvůli společenskému styku, ale zvláště v minulých stoletích, kdy často docházelo k útokům na komunity, to bylo také kvůli pocitu bezpečí a ochrany. Nicméně toto nejsou jediné faktory, které způsobily, že lidé začali stavět města.

The World Book Encyclopedia uvádí, že jsou čtyři základní specifika, která vedla k tomu, že vznikala města. Jsou to: „1. pokroky v technice [parní stroje, elektrický proud, sdělovací technika]; 2. příznivé přírodní prostředí [některými faktory jsou poloha, podnebí, řeky, a tedy zásobení vodou]; 3. společenský řád [úřady, vláda] a 4. růst populace.“

Města usnadňovala obchod a v dané oblasti soustřeďovala pracovní síly. Proto vidíme v mnoha městech obrovská levná sídliště pro dělníky a jejich rodiny. Dnes, kdy je snadno dostupná hromadná i soukromá doprava, vzdálenosti nebrání úspěšnému obchodnímu a politickému přehledu. Města proto mohou roztahovat svá chapadla do předměstských oblastí.

Některá starověká města byla rovněž těsně spjata s náboženskou činností. První Mojžíšova 11:4 říká: „Nyní [lidé, kteří žili krátce po potopě v Noemových dnech] řekli: ‚Pojďme, postavme si město a také věž s vrcholkem v nebesích [aby sloužila k náboženskému uctívání] a učiňme si proslulé jméno, abychom nebyli rozptýleni po celém povrchu země.‘“

Společenská, náboženská, obchodní, zeměpisná a také politická hlediska se podílela na tom, že se stavěla města. Současně byla města tou hlavní silou, která po staletí utvářela moderní společnost tak, jak ji známe, a ovlivnila nás všechny.

Rozdílná, a přece stejná

The New Encyclopædia Britannica říká, že „nejranější stálé lidské osídlení lze najít v úrodných subtropických údolích Nilu, Tigridu, Eufratu, Indu a Žluté řeky“. Samozřejmě, že předchůdci měst dvacátého století se poněkud lišili od svých moderních protějšků na březích těchto řek.

V minulých stoletích žila převážná většina lidí ve venkovských oblastech. Například v roce 1300 byl Londýn jediným velkým městem v Anglii a počet jeho obyvatel — méně než čtyřicet tisíc — byl značně nižší než počet všech obyvatel Anglie. V roce 1650 bydlelo v Londýně přibližně sedm procent všech Angličanů. Na začátku devatenáctého století se město blížilo k hranici jednoho miliónu. Dnes bydlí ve venkovských oblastech méně než devět procent britských občanů. Zbytek obyvatel je natěsnán v městských konglomeracích a kolem sedmi miliónů v samotné metropoli Velký Londýn.

Pro představu, v jaké míře města rostla a rozšiřovala se — v roce 1900 byl Londýn jediným městem na světě, které mělo milión obyvatel. Nyní je na světě více než dvě stě měst, která mají více než milión obyvatel. Geografové mluví o megapoli, řetězu spojených měst, jaká můžeme najít v oblasti Porúří v Německu, kde území podél řeky Ruhr od Duisburgu po Dortmund tvoří jednu prakticky souvislou komunitu.

Přes své odlišnosti mají starověká a moderní města něco společného — problémy. A nikdy nebylo problémů tolik a nebyly tak velké, jako jsou dnes. Města mají velké těžkosti. Jestliže se lidstvo vůbec něco naučilo z rozhodnutí ‚postavme si město‘, pak nanejvýš to, že vzhledem k nedokonalým podmínkám a k tomu, že ho vytvářejí omylní lidé, není stavění měst nezbytně tím nejlepším způsobem, jak uspokojit naše potřeby.