„Město je plné útlaku“

KDYŽ se biblický prorok Ezekiel zmiňoval o městě ‚plném útlaku‘, nevěděl nic o problémech, které trápí dnešní města. (Ezekiel 9:9, An American Translation) Jeho slova rovněž nebyla tajemnou předpovědí těchto problémů. To, co Ezekiel napsal, je nicméně přesným popisem měst dvacátého století.

Kniha 5000 Days to Save the Planet (5000 dnů na záchranu planety) říká: „Naše města jsou nehostinná a jednotvárná a je ohavné v nich žít, je ohavné se na ně dívat . . . Stále více budov, které se tyčí v našich městech, je stavěno jen s malým zájmem o ty, kdo v nich musí žít a pracovat, nebo zcela bez ohledu na ně.“

Nelichotivé skutečnosti ohledně měst

Devět měst, která leží v různých částech světa, byla novinami popsána následujícím způsobem. Dokážete správně pojmenovat každé město?

Město A leží v Latinské Americe, proslulo mladými najatými vrahy a vysokým počtem zabití. Je také známé jako sídlo narkomafie.

Město B je „město, kde je nejvíce pouličních přepadení [ve Spojených státech]“. Během prvních dvou měsíců roku 1990 počet zabití „stoupl o dvacet procent ve srovnání se stejným obdobím“ předchozího roku.

„Každý rok se několik miliónů lidí v Jižní Americe, Africe a Asii stěhuje do městských oblastí . . . putují za svou vidinou zaslíbené země.“ Nic takového nenajdou a mnozí z nich jsou nuceni žít v bídě, odkázáni na to, aby žebrali nebo kradli, pokud chtějí přežít. Polovina obyvatel afrického města C, asijského města D — a rovněž sedmdesát procent asijského města E — údajně bydlí způsobem, který nedosahuje běžné životní úrovně.

„Ačkoli [město F] patří k nejbezpečnějším velkým městským oblastem Severní Ameriky, rostoucí nezaměstnanost, stoupající kriminalita a etnická nevraživost způsobily, že obyvatelé zvažují negativní stránku úspěchu. Zločinnost . . . deprimuje obyvatele měst. Počet sexuálních přepadení stoupl o devatenáct procent . . . Počet vražd téměř o padesát procent.“

„Každý den se stěhuje do [latinskoamerického města G] 1600 lidí . . . Bude-li [město] růst dále tímto tempem, pak zde bude na konci století žít třicet miliónů lidí. V jedenácti miliónech aut si hlemýždí rychlostí budou klestit cestu městem, pokaždé na několik hodin uvíznou v dopravní zácpě . . . Znečištění vzduchu . . . stonásobně přesahuje přijatelné hodnoty . . . Čtyřicet procent všech obyvatel trpí chronickou bronchitidou . . . V dopravní špičce dosahuje hladina hluku devadesáti až sto dvaceti decibelů; za neúnosné se pokládá sedmdesát decibelů.“

„Každý den se [v evropském městě H] posbírá na ulicích a chodnících dvacet tun psích výkalů . . . Kromě výdajů a pohoršení, které to budí, se objevil další závažný činitel. Psí výkaly jsou zdrojem nemoci, kterou způsobuje parazit Toxocara canis. Polovina dětských hřišť a pískovišť [ve městě] byla znečištěna vysoce rezistentními mikroskopickými vajíčky tohoto parazita, který se dostává do domácností na podrážkách bot nebo na tlapkách domácích zvířat . . . Únava, bolesti břicha, alergie, srdeční a cévní problémy jsou časnými příznaky choroby.“

„Ačkoli [asijské město I] postihují všechny problémy silně rozvinuté metropole v málo rozvinuté zemi — chudoba, kriminalita, znečištění — stává se hlavním městem, které bude typické pro jednadvacáté století.“

Výjimka, nebo pravidlo?

Dovedli byste označit tato města jejich jménem? Možná, že ne, protože žádný z problémů, o kterých jsme se zmínili, není typický pouze pro jedno město. Jsou to spíše problémy příznačné pro to, co je špatné téměř v každém městě jakékoli velikosti a kdekoli na světě.

Město A podle německého deníku Süddeutsche Zeitung je Medellín v Kolumbii. Počet vražd klesl z 7081 v roce 1991 na „pouhých“ 6622 v roce 1992. Přesto kolumbijský deník El Tiempo uvádí, že během posledních deseti let zde násilným způsobem zemřelo téměř 45 000 osob. Různé občanské pořádkové skupiny ve městě se proto v současné době snaží vyčistit město a zlepšit jeho pověst.

Určení, že městem B je podle The New York Times New York, možná nepřekvapí lidi, kteří toto město navštívili v nedávných letech, a zcela jistě nepřekvapí jeho obyvatele.

Údaje v německém časopise Der Spiegel o počtu lidí žijících v bídě v Nairobi v Keni (C), v Manile na Filipínách (D) a v Kalkatě v Indii (E) ukazují, že v odporných čtvrtích těchto tří měst samotných skončilo více lidí, než kolik jich žije ve všech bohatých evropských zemích, jako je třeba Dánsko a Švýcarsko.

Město F — Toronto v Kanadě — bylo popsáno v roce 1991 v článku o něco méně lichotivém, než byl ten, který publikoval časopis Time před třemi lety. První článek měl název „Konečně město, které funguje“, a chválil město, které „zapůsobí téměř na každého“. Článek citoval návštěvníka, který řekl: „Díky tomuto místu bych málem znovu uvěřil v hodnotu měst.“ Žel, „město, které funguje“, nyní zjevně padlo za oběť stejným problémům, jaké postihují ostatní upadající města.

Ačkoliv časopis Time popisoval město G jako „jedno z nejpohlednějších a nejmodernějších měst na obou amerických kontinentech a jako jedno z nejkultivovanějších“, přesto tento časopis připouští, že „takové je Mexiko City pro bohaté a samozřejmě pro turisty“. Podle World Press Review se chudí lidé zatím tísní „v některé z pěti set chudinských čtvrtí hlavního města“ v barácích „stlučených z průmyslového odpadu, lepenkových kartónů, vraků aut a kradeného stavebního materiálu“.

Jako město H je francouzským týdeníkem L’Express označena Paříž, která podle díla The New Encyclopædia Britannica „způsobem, jenž nebyl nikdy uspokojivě vysvětlen . . . po staletí vyzařovala neodolatelné kouzlo pro milióny lidí po celém světě“. Tváří v tvář velkým problémům však cosi z kouzla „veselé Paříže“ mizí.

O městě I list Time říká: „Západ je kdysi romanticky pokládal za ospalé a zasněné hlavní město starého Siamu, za ‚Benátky Východu‘; dnes nepokojné město andělů a zlatých chrámů je tím nejnovějším asijským městem, které prožilo náhlý rozmach.“ Ani andělé a chrámy nedokázaly zabránit tomu, že se Bangkok v Thajsku stal — alespoň dočasně — „světovou metropolí prostituce“.

Prozkoumat města zblízka

Před deseti lety si jeden novinář všiml, že ačkoliv velká města zdánlivě „sdílejí stejné problémy, každé z nich má své specifické rysy a také svůj charakteristický způsob, jak se snaží přežít“. V roce 1994 města dále bojují o přežití, každé svým vlastním způsobem.

Ne všichni se domnívají, že je zápas o přežití prohrán. Bývalý torontský starosta například vyjádřil optimismus slovy: „Nemyslím si, že město přestává fungovat. Má problémy, ale domnívám se, že je dokážeme vyřešit.“ Opravdu, některá města dovedla úspěšně překonat, nebo alespoň zmírnit, některé ze svých problémů. K tomu je však zapotřebí více než jen optimismu.

Novinář Eugene Linden loni v lednu napsal: „Osud světa je spjat s osudem jeho měst.“ Města utvářela náš svět v dobrém i ve zlém a utváří ho dále. Jak starověká, tak moderní města na nás rovněž zapůsobila osobně — možná více, než si vůbec myslíme. Proto je přežití měst úzce spjato s naším přežitím.

Bližší zkoumání měst tedy nemá za cíl jenom rozšířit všeobecné znalosti. Důležitější je, že nás to burcuje vzhledem k povážlivé situaci, ve které se nyní nalézá svět jako takový. Dovolte nám, abychom se pokusili „Prozkoumat města zblízka“. Doufáme, že tato šestidílná série v časopise Probuďte se! naše čtenáře zaujme, povznese a povzbudí. Přes velké světové problémy — jasně patrné v boji našich měst o přežití — existuje naděje!

[Praporek na straně 6]

„Osud tohoto světa je spjat s osudem jeho měst.“ — Spisovatel Eugene Linden

[Obrázek na straně 7]

Cestovat z jednoho města do druhého je možná snadné, ale není snadné řešit problémy těchto měst