Mladí lidé se ptají . . .

Jak mohu přestat mít někoho rád?

„JE MI dvacet let a jsem pokřtěnou svědkyní Jehovovou. Začala jsem však chodit s osmadvacetiletým [nevěřícím] mužem. Milovala jsem ho a věřila jsem, že i on mě miluje. Rodičům jsem to neřekla; věděla jsem totiž, že by s tím nesouhlasili. Když to zjistili, zranilo je to a byli šokováni. Nemohli pochopit, jak se mohu citově vázat na světského člověka.“

To napsala jedna mladá křesťanka, které budeme říkat Monika.a Je politováníhodné, že v podobných nesnázích se již ocitlo mnoho mladých lidí — zamilovali se do nevěřícího člověka, do někoho, kdo nemá stejnou křesťanskou víru a mravní normy, nebo s ním navázali milostný vztah. Článek této rubriky v minulém vydání (Probuďte se! z 22. května 1994) ukázal, že takové vztahy se nejen nelíbí Bohu, ale jsou také vážnou hrozbou pro tvé štěstí a blaho. Mladá Renata si to uvědomila. „Dost jsem se sblížila s klukem, který není věřící,“ přiznává. „Uvědomila jsem si ale, že pokud mám mít nějaký vztah k Jehovovi, musím ukončit vztah k tomuto člověku.“

Jsi-li křesťanem, pravděpodobně umíš citovat slova z Jakuba 4:4: „Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdokoli tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Boha.“ Ale jsi-li citově vázán k nějakému nevěřícímu člověku, není možná tak snadné tato slova uplatnit. Ano, myšlenka na ukončení vztahu tě může zdrcovat. Možná cítíš vnitřní rozpolcenost. ‚Jak mohu přestat mít někoho rád?‘ ptáš se snad.

Apoštol Pavel kdysi řekl: „Podle člověka, jímž jsem ve svém nitru, mám skutečně potěšení v Božím zákoně, ale ve svých údech spatřuji jiný zákon, jenž válčí proti zákonu mé mysli a vede mě do zajetí zákona hříchu, který je v mých údech. Já ubohý člověk!“ (Římanům 7:22–24) Můžeš podobně jako Pavel prožívat vnitřní zápas. Přesto řada mladých křesťanů v tomto boji zvítězila a byli jakoby ‚vychváceni z ohně‘. (Srovnej Judu 23.) Jak? Tím, že zhoubný vztah ukončili dříve, než by došlo k nenapravitelné škodě.

Jak dostat pomoc

Marek se například „strašně zamiloval“ — jak řekl — do nevěřící dívky, když mu bylo teprve čtrnáct let. Místo aby hledal pomoc, snažil se své city utajit. Ale jeho vztah k té dívce jen zesílil. Brzy jí začal tajně telefonovat. Když začala telefonovat ona jemu, bylo jen otázkou času, kdy rodiče přijdou na to, co se děje.

Neudělej tutéž chybu — nesnaž se řešit ten problém sám. Kniha Přísloví 28:26 říká: „Kdo důvěřuje ve své vlastní srdce, je hloupý, ale kdo chodí v moudrosti, ten unikne.“ Ano, ocitl by ses vůbec v takové situaci, kdyby tvůj úsudek nebyl poněkud zkreslený? Naše emoce občas převládnou nad rozumem a potřebujeme pomoc někoho, kdo má jasnější hlavu a je objektivnější. K takové pomoci jsou nejzpůsobilejší pravděpodobně tvoji rodiče, zvlášť pokud jsou bohabojní. Asi tě znají lépe než kdokoli jiný. Také byli mladí a ty jim můžeš pomoci, aby porozuměli tomu, co prožíváš. V Příslovích 23:26 biblický pisatel Šalomoun naléhá: „Můj synu, dej mi přece své srdce, a kéž mají tvé oči zalíbení v mých vlastních cestách.“ Proč bys rodičům nedal své srdce a proč bys jim nedal znát, že potřebuješ pomoc?

Právě to udělal mladý Jakub, který zápasil se silnými city k jedné dívce ze školy. Říká: „Nakonec jsem požádal o pomoc rodiče. To byl klíč k tomu, abych tyto city překonal. Rodiče mi moc pomohli.“ Po zkušenostech s láskyplnou podporou od rodičů Jakub radí: „Myslím, že ani ostatní mladí křesťané by neměli váhat a měli by se svěřit svým rodičům. Mluv s nimi, oni tě pochopí.“

Mladý Ondřej byl v podobné situaci a využil ještě jinou možnost, jak získat pomoc. Řekl o místním krajském sjezdu svědků Jehovových: „Jeden z proslovů mě zasáhl. Krajský dozorce nás silně nabádal, abychom si nevytvářeli vztahy k lidem opačného pohlaví, když nejsou křesťany. Poznal jsem, že musím své smýšlení ihned napravit.“ Co tedy udělal? Nejprve si promluvil s maminkou (Ondřej je z neúplné rodiny) a měl prospěch z její rady. Potom zašel také za jedním starším z místního sboru svědků Jehovových. Tento starší byl schopen poskytnout mu další pomoc. Sboroví starší mohou být pro sklíčené lidi „jako úkryt před větrem a jako skrýš před lijavcem“. (Izajáš 32:2) Proč bys za některým z nich nezašel a neřekl mu, co tě trápí?

Udělej radikální řez

Když rodiče přišli Markovi na jeho tajný vztah, okamžitě reagovali. „Naprosto jednoznačně mi řekli, abych ten vztah ukončil,“ říká Marek. „Zpočátku jsem se vzpouzel. Pohádali jsme se a já jsem se pak zavřel ve svém pokoji. Brzy jsem však začal přemýšlet, jaká je skutečná situace, a uvědomil jsem si, že moje cíle a cíle té dívky se liší. Neklapalo by nám to.“ Ano, když budeš do hloubky přemýšlet o tom, jaká je skutečná situace, může ti to pomoci, aby se tvé city zklidnily. Zeptej se sám sebe: ‚Má tento člověk stejné cíle, zastává totéž přesvědčení a řídí se týmiž mravními normami jako já? Kdybychom se vzali, bude mě tento člověk podporovat v úsilí uctívat Boha? Sdílí mé nadšení pro duchovní věci? Jak by v takovém vztahu vlastně mohl být soulad?‘ — Srovnej 2. Korinťanům 6:14–18.

Udělat radikální řez však nebude snadné. Monika, o níž jsme se zmínili na začátku, připouští: „Dvakrát jsem se snažila náš vztah ukončit, ale neúspěšně. Nechtěla jsem se toho kluka úplně vzdát. Snažila jsem se vydat mu svědectví a doufala jsem, že Jehovu přijme. Dokonce jednou v neděli přišel na shromáždění. Ale neměl o Jehovu opravdový zájem. Uvědomila jsem si, že správné je úplně se s ním rozejít.“

To nám připomíná Ježíšova slova u Matouše 5:30. Mluvil tam o věcech, které člověku mohou bránit, aby nevešel do Božího Království — o věcech, které mu mohou být drahé jako pravá ruka. Přesto Ježíš radil: „Odřízni ji a odhoď ji od sebe. Je pro tebe totiž prospěšnější, abys přišel o jeden ze svých údů, než aby se celé tvé tělo dostalo do gehenny [což je symbol věčného zničení].“ V souladu s touto zásadou si odvážně promluv s člověkem, k němuž jsi citově vázán, a ‚mluv pravdu‘. (Efezanům 4:25) Někde mezi lidmi — ne o samotě v romantickém prostředí — jasně řekni, že váš vztah skončil. Mladá Šárka vzpomíná: „Mně se osvědčilo, když jsem jednala rozhodně. Už žádné společné obědy, žádné setkávání ve studovně. Jasně jsem mu to řekla.“ Křesťanská dívka Petra byla stejně rázná: „S konečnou platností jsem mu řekla, aby mě nechal být, a prostě jsem si ho nevšímala.“

Jak překonat bolest

Po takovém rozchodu se možná budeš cítit jako žalmista, který řekl: „Jsem rozladěný, hluboce jsem se sklonil až do krajnosti; celý den chodím smutný.“ (Žalm 38:6) Určité období smutku je jen přirozené. Bible potvrzuje, že je „čas plakat“. (Kazatel 3:4) Ale nemusíš být smutný navždycky. Bolest se časem zmírní. „Ano, prošel jsem obdobím smutku,“ přiznává Marek. „Moji rodiče to vycítili a zařídili, abych se více stýkal s jinými mladými křesťany. To mi velmi pomohlo.“ Ondřej, který byl po rozchodu také sklíčený, říká: „Pomohli mi starší. Také jsem se víc zapojil do kazatelského díla a sblížil jsem se s několika mladými křesťanskými bratry, se kterými jsem si rozuměl.“ Ano, zaměstnej se duchovní činností. (1. Korinťanům 15:58) Může ti také pomoci nějaká tělesná činnost nebo cvičení. Vyhýbej se samotě. (Přísloví 18:1) Zaměřuj se na věci, které jsou radostné a povzbudivé. — Filipanům 4:8.

Pamatuj také na to, že tvůj odvážný čin potěší Jehovu. Klidně ho v modlitbě pros o pomoc a o podporu. (Žalm 55:22; 65:2) „Hodně jsem se modlila,“ vzpomíná Šárka. Ne, ukončit nějaký škodlivý vztah není snadné. Šárka přiznává: „Je to sice už za mnou, ale někdy na něho stejně myslím a říkám si, co asi dělá. Ale trvám na svém rozhodnutí a vím, že to Jehovu těší.“

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 18]

Dej tomu člověku jasně na vědomí, že váš vztah skončil