Každoroční návštěva obrovských kožatek

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V MALAJSII

BLÍŽÍ se půlnoc a úplněk pozlacuje hladinu vlídného a pokojného moře. Na pláži v Rantau Abang jsou skupiny lidí. Někteří stojí, jiní jsou v podřepu nebo sedí na chladném, jemném písku. Co zde dělají v tuto hodinu? Trpělivě čekají na návštěvu obrovského krunýře vybaveného čtyřmi ploutvemi — na návštěvu obrovské kožnaté želvy neboli kožatky velké.

Tito tajemní obojživelní návštěvníci přinesli této jinak přehlížené pláži mezinárodní proslulost. Rantau Abang leží na východním pobřeží Malajského poloostrova přímo na sever od Dungunu a asi čtyři sta kilometrů od Singapuru. Je to jedno z mála míst na světě, kde se kožatky velké při svém vznešeném poslání každoročně zastavují.

Období kladení vajec zde trvá zhruba od května do září. V červnu, červenci a srpnu vrcholí a tehdy je docela snadné želvy při kladení vajec pozorovat. Želvy obvykle začínají vylézat z vody až za tmy. Budou návštěvníci z celé Malajsie, ze Singapuru i ze Západu čekat marně?

Přicházejí z moře!

Najednou vidíme, že se na lesknoucí se hladině něco rýsuje a pohupuje se to nahoru a dolů. V davu nastává vzrušení! Jak se to přibližuje ke břehu, z vody se začíná nořit cosi vypouklého. Ke břehu připlouvá želva! Několik přítomných průvodců všechny vybízí, aby se při pozorování kožatky chovali co nejtišeji. Jinak by ji mohli vyplašit.

Nejprve se objevuje hlava, potom krk a za ním přední část krunýře a přední ploutve, až je želva na břehu celá. Její ocas a zadní ploutve jsou omývány jemnými vlnami. Želva je opravdu obrovská. Od nosu ke špičce ocasu měří asi dva metry nebo víc! Na pláži leží bez hnutí.

Náhle se zvedne na předních ploutvích a s žuchnutím se vrhne dopředu. Chvíli tiše leží, jako kdyby chtěla nabrat dech a sílu k dalšímu přískoku. Tak se pohybuje na souši. Dav na obou stranách zůstává opodál. Průvodci jsou na to velmi přísní. Jak se želva pohne kupředu, přiblíží se i dav, ale velmi tiše.

Když se želva sune po břehu, instinktivně ví, kam má zamířit. Její naprogramovaná znalost jí umožňuje, aby našla místo, kde vejce budou mít nejpříznivější podmínky k tomu, aby se z nich vylíhla mláďata. Tam si začne vyhrabávat díru. Ze zadních ploutví se stanou rýče na vybírání písku.

Po značně dlouhé době jeden z průvodců, který má oprávnění ke sběru vajec, přichází k díře a sáhne do ní. Díra je tak hluboká, že mu v ní ruka zmizí až po loket. Když ruku vytáhne, všichni vzdychnou překvapením a vzrušením. V ruce má vejce!

Vejce kožatky jsou matně bílá. Jejich velikost se pohybuje mezi velikostí pingpongového a tenisového míčku. Několik posledních vajec ve snůšce je obvykle velkých jen jako kulička na hraní. Skořápka je na rozdíl od drůbežích vajec vlastně tuhou kůží, kterou je možné tlakem snadno prorazit. Je zvláštní, že vaječný bílek (albumin) zůstává tekutý i po tom, co se vejce uvaří. Tato vejce prý chutnají poněkud štiplavě a jsou mírně cítit rybinou. Želva naklade najednou průměrně asi osmdesát pět vajec. V roce 1987 však bylo nalezeno hnízdo s rekordním počtem sto čtyřiceti kusů.

Teď se lidé mohou chovat s větší volností. Někteří se želvy plaše dotýkají a prohlížejí si ji. Jiní na ni lezou nebo se o ni opírají a v této póze se nechávají fotografovat do rodinného alba. Při bližším pohledu je možné si všimnout, že želvě kape z očí hustý, průsvitný sliz, smíchaný se zrnky písku. To je prý způsobeno přechodem z vody na vzduch. Čas od času želva otevře tlamu a nadýchne se. Při tom vydává jakýsi bučivý zvuk.

Zahrabávání vajec

Za nějakou chvíli tento tvor začne zadními ploutvemi tlačit písek zpátky do díry. Jakmile je díra zaplněna, začnou zadní ploutve pracovat jako výkonné automobilové stěrače. Písek odletuje na všechny strany! Lidé rychle ustupují, aby si obličej i tělo před pískem uchránili. Ploutve se ještě nějaký čas míhají. Želva vynakládá opravdu ohromnou energii a sílu! Když se ploutve konečně zastaví, lidé nevidí po díře, kterou kožatka vyhrabala, ani stopy. To je skutečně instinktivní moudrost! Jak nekonečně větší však je moudrost Toho, kdo tuto želvu stvořil!

Než se kožatka vydá na zpáteční cestu do moře, oprávněný sběrač vajec ji na jedné přední ploutvi označkuje. To proto, aby bylo možné sledovat její další návštěvy na souši i její pohyb na volném moři. Kožatka klade vejce šestkrát až devětkrát za sezónu. Mezi jednotlivými snůškami je časový odstup devíti až čtrnácti dní.

Najednou se želva zvedne a vrhne se dopředu, otočí se a zamíří k moři. Šine se rychleji, než když z moře vylézala. Když dorazí k vodě, ponoří hlavu a potom i krunýř. Posléze zmizí z dohledu. Když konečně vynoří hlavu, je už dost daleko. Rychle plave na volné moře a na špičce jejího nosu se odráží světlo měsíce. Ve vodě je velmi hbitá a rychlá. Je to něco docela jiného než její neobratnost a pomalost na souši.

Úsilí ochranářů

Stejně jako rostoucí počet jiných živočišných druhů i kožatky velké jsou ohroženy ničením a znečišťováním životního prostředí a lidskou chamtivostí. V polovině sedmdesátých let byly v sousedním státě Pahang nalezeny stovky nedospělých želv vyplavených na břeh — mrtvých! Želví vejce se také bez zábran vybírají, aby lidé uspokojili chuť na nějaké exotické jídlo.

Pro želvy je štěstím, že jejich úbytek vzbudil v Malajsii hluboké znepokojení, které způsobilo, že byl v roce 1951 přijat zákon Turtle Enactment. Soukromé sbírání vajec bylo postaveno mimo zákon. Chamtiví lidé však tento zákon přestupují, protože zisk je pro ně příliš velkým pokušením. Přesto úsilí ochranářů nebylo marné.

Je radostné, když na pláži v Rantau Abang vidíme řady drobných štítků zapíchnutých v písku. Každý štítek označuje místo, kde je zahrabána hromádka kožatčích vajec. Na štítcích je napsáno, kolik vajec tam je, kdy byla nakladena, a je tam i číselný kód, který označuje, z které snůšky vejce pocházejí. Asi za čtyřicet pět dní po jejich nakladení je kolem každého štítku upevněna drátěná síť, aby vylíhlá mláďata nemohla utéct. Inkubační doba je 52 až 61 dní. Když se mláďata vylíhnou — většinou je to večer, po západu slunce —, zaznamená se jejich počet v každém hnízdě. Potom se seberou do nádob a později se vypustí na samém břehu moře.

Díky programu na ochranu želv se podařilo úspěšně odchovat několik tisíc želvích mláďat a vrátit je do jejich vodního domova. Ale malá pravděpodobnost jejich přežití a klesající počet kožatek, které připlouvají na Rantau Abang, je nadále zdrojem znepokojení.

[Obrázky na straně 18]

Kožatka, která od hlavy k ocasu měří 1,8 metru, klade desítky vajec. Asi za osm týdnů se vylíhnou mláďata

[Podpisky]

Kožatka Lydekker

C. Allen Morgan/ Peter Arnold

David Harvey/SUPERSTOCK

[Podpisek obrázku na straně 17]

C. Allen Morgan/Peter Arnold