Pomozte svým dětem, aby si poradily s problémy ve škole

ZHORŠUJÍCÍ se podmínky ve světě působí na nás všechny včetně dětí. Boží slovo, Bible, předpovědělo přesně, že v našich dnech „tu budou kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat,“ a že „ničemové a podvodníci budou postupovat od špatného k horšímu“. (2. Timoteovi 3:1–5, 13) Vyučování dnes s sebou nese spoustu těžkostí, a děti se potýkají s problémy, které jejich rodiče neznali. Co mohou rodiče udělat, aby v tomto ohledu svým dětem pomohli?

Tlak vrstevníků

Většina dětí občas zažívá tlak svých vrstevníků. Jeden mladý francouzský student si stěžuje: „Rodiče i společnost dělají, co mohou, ale to nestačí. Mladí delikventi strhávají další mladé lidi . . . Rodiče, kteří nekontrolují své děti, nejsou skutečnými rodiči.“

Zodpovědní rodiče se snaží pomoci svým dětem, aby si vytvořily takové duchovní vlastnosti, jež by jim poskytovaly vnitřní sílu, kterou potřebují, aby odolaly škodlivému tlaku vrstevníků. „Vynaložili jsme opravdové úsilí, abychom našim dětem pomohli vybudovat si pocit vlastní hodnoty,“ vysvětluje jeden otec, „aby tak pro ně nebylo nutné mít uznání svých vrstevníků. Pokud pro ně není důležité, aby byly jako ostatní děti, je snazší říci ne, když jsou přesvědčeny, že by měly říci ne.“ Aby tento otec naučil své děti, jak zvládat obtížné situace, dělal si pro svou rodinu čas a společně se věnovali tomu, aby hráli konkrétní role v obtížných situacích, jaké mohou ve škole vzniknout, a aby cvičili způsoby, jak na tyto situace reagovat. Podpořte své dítě a pomozte mu, aby si vytvořilo určitou sebedůvěru.

Vulgární řeč

S úpadkem morálních měřítek na celém světě se vulgární řeč stává stále běžnějším jevem. V mnoha zemích je často slyšet dokonce i v nejvíce sledovaném vysílání televize. Proto se pak na školních hřištích, chodbách a ve třídách ozývají oplzlosti.

Někteří učitelé ospravedlňují to, že sami mluví hrubě, argumentem, že k vulgární řeči tak mohou studenti alespoň zaujmout svůj vlastní postoj. Takové jednání však jednoduše dětem umožní, aby převzaly tyto nízké výrazy jako součást přijatelné každodenní řeči.

Moudří rodiče laskavým způsobem vysvětlí, proč používání takových slov není v rodině dovoleno. Mohou také předejít problémům týkajícím se vulgární řeči ve škole tím, že si prohlédnou školní sylabus, aby věděli, z jakých knih se jejich dítě bude učit. Pokud některé vybrané dílo obsahuje vulgární řeč nebo nemravnost, snad mohou rodiče požádat učitele, aby vybral nějakou jinou knihu s přijatelným obsahem. Vyrovnaným postojem k těmto věcem projevujeme rozumnost. — Filipanům 4:5.

Nemravnost a drogy

Jak vyplývá z průzkumů, mnozí rodiče uznávají, že jsou „příliš stydliví nebo v rozpacích, aby si doma otevřeně promluvili o otázce [sexuální výchovy]“. Místo toho spoléhají na to, že v tomto ohledu poskytne jejich dětem přesné informace škola. Londýnský list The Sunday Times však uvádí slova jednoho zkušeného učitele, že dnešní rekordní počet těhotenství mladistvých „souvisí více s morálkou než s antikoncepčními metodami“. Rodiče mají tu nejlepší možnost stanovit taková měřítka chování, jaká by si přáli, aby dítě dodržovalo.

Totéž platí o zneužívání drog — problém, který se kvůli nedostatku rodičovského vedení stále zhoršuje. „Čím méně se dítěti zdá rodinný život přitažlivý,“ uvádí Francoscopie 1993, „tím větší je tendence najít si náhradu. [Brát] drogy je často jednou z takových [náhrad].“ „Je těžké být rodičem,“ uznává Micheline Chaban-Delmasová, která je předsedkyní nadace Toxicomanie et Prévention Jeunesse (Zneužívání drog a ochrana mladistvých). „Musíte být stále ve střehu; zneužívání drog je často způsobem, jak upozornit rodiče, že něco není v pořádku. Pokud má dospívající pocit, že se o něj matka nebo otec nezajímají, ani když to zkouší s drogami, pak by mu mohly drogy připadat jako magické řešení jeho problémů.“

Jeden kanadský otec vysvětluje, jak se ženou projevovali opravdový zájem o výuku jejich dospívající dcery: „Vozili jsme Nadine do školy a ze školy. Poté, co nasedla, začínal často rozhovor, ze kterého vyplynulo, co se ten den událo. Pokud se ukázalo něco závažnějšího, pak jsme s ní o tom mluvili nebo jsme se k tomu vrátili při večeři či při rodinných rozhovorech.“ Podobně i vy můžete dítěti vyjádřit svůj upřímný zájem a lásku tím, že budete mít s dítětem stále otevřenou výměnu myšlenek.

Šikanování a násilí

Šikanování je „jedním z nejzákeřnějších školních problémů,“ prohlašuje Maureen O’Connorová v knize How to Help Your Child Through School (Jak pomáhat svému dítěti ve škole). Píše rovněž, že „ačkoliv to obětem působí velké utrpení, nejsou často ochotny říci o tom dospělým, protože se bojí, že budou označeni jako ‚práskači‘“.

Je smutné, že někteří učitelé pokládají šikanování za normální chování. Mnozí jiní však souhlasí s pedagogem Pete Stephensonem, který se domnívá, že šikanování je „určitá forma týrání“, a tvrdí, že „těm, kdo šikanují, vůbec neprospívá, když mohou ve svém jednání pokračovat“.

Co tedy můžete udělat, jestliže se vaše dítě stane obětí šikany? „První obrannou linií,“ napsala O’Connorová, „musí být skupina dospělých, ve které [oběť] žije.“ Promluvte si o záležitosti s učitelem, který je ochoten spolupracovat. To bude pro vaše dítě ujištěním, že vy oba pokládáte takové agresivní chování za nepřijatelné. V mnoha školách zavedli jasnou taktiku proti šikaně a učitelé o tom otevřeně mluví ve třídě.

Natalie se stala obětí šikany pro své náboženství. „Napadali mě a někdy mi roztrhali věci, protože jsem svědkem Jehovovým,“ vypráví Natalie. Aby tento problém vyřešila, řekla o tom rodičům. Ti jí navrhli, aby si promluvila s učiteli. Natalie to udělala. „Také jsem zatelefonovala rodičům dvou těch mých spolužáků, kteří mě šikanovali,“ dodává. „Vzhledem k tomu, že jsem jim dokázala vysvětlit problém, je to teď mnohem lepší. Získala jsem tím důvěru jak učitelů, tak většiny mých spolužáků.“

Někdy rodiče zjistí, že jejich dítě není obětí, ale samo šikanuje druhé. Rodiče udělají dobře, když se zaměří na to, co se děje doma. „Děti, u kterých je agresivní chování výrazné, pocházejí obvykle z rodin, kde rodiče neřeší konflikt zcela přiměřeně,“ píší londýnské noviny The Times a dodávají: „Násilnické chování je naučený proces.“

Násilí dosahuje na některých místech epidemických rozměrů. Když politický neklid téměř znemožní vyučování, děti, kterým záleží na neutralitě, někdy pokládají za rozumné zůstat doma. Pokud vzniknou problémy, když jsou ve škole, prozíravě se ztratí a zůstanou doma, dokud se situace neuklidní.

Nekvalitní vyučování

Dobrá komunikace mezi vaším dítětem a jeho učiteli může být pomocí, jestliže vznikají problémy v důsledku nekvalitního vyučování. „Vždy jsme naši dceru povzbuzovali k tomu, aby měla pozitivní postoj k učební látce,“ vyjádřili se jedni manželé. Pokud však učitel není schopen látkou zaujmout, děti rychle ztrácejí o předmět zájem. Pokud se to stává vašemu dítěti, proč ho nepovzbudit, aby s učitelem soukromě promluvilo?

Pomozte svým dětem, aby si připravily otázky. Když na ně získají odpovědi, lépe pochopí hlavní myšlenky vyučovací látky a uvědomí si, jak mohou používat to, co se učí. To však samo o sobě není zárukou skutečného a trvalého zájmu o předmět. Velmi mnoho záleží na vašem vlastním příkladu jako rodičů. Ukažte svůj zájem tím, že o vyučovací látce diskutujete, a nabídněte dětem svou pomoc při vypracovávání úkolů, které učitel zadává.

Do školy přicházejí děti z neúplných rodin nebo ty, jež jsou týrané či zanedbávané; děti, kterým tudíž chybí sebedůvěra a sebeúcta. Jsou pohromadě s dětmi, které možná mají lepší podmínky. Většina rodičů si uvědomuje, že musí svým dětem stále pomáhat, aby si poradily s problémy, které ve škole vznikají. Jak ale jednají rodiče s učiteli? Jaký druh vztahu by mezi sebou měli pěstovat a jak?

[Rámeček na straně 7]

Je vaše dítě obětí šikany?

ODBORNÍCI doporučují rodičům, aby si u svého dítěte všímali znamení, která něco signalizují. Zdráhá se dítě jít do školy, vyhýbá se spolužákům, přichází domů s podlitinami nebo s roztrženými šaty?

Povzbuďte své dítě, aby vám přesně vyprávělo, co se stalo. To vám pomůže lépe pochopit, zda problémem je skutečně šikanování. Jestliže ano, pak si promluvte s učitelem, který je ochoten spolupracovat.

Pomozte svému dítěti tím, že ho povzbudíte, aby bylo v blízkosti spolehlivých spolužáků a vyhýbalo se místům a příležitostem, kdy může dojít k šikanování. Dítě, které má správný smysl pro humor a umí dobře reagovat v obtížné situaci, to často zvládne.

Nebuďte příliš úzkostliví a nepodněcujte dítě k odvetě.