Rodiče — Buďte svým dětem oporou

RODIČE si přejí pro své syny a dcery to nejlepší. Ano, křesťanský apoštol Pavel dal otcům pokyn, aby své děti vychovávali v Boží kázni. (Efezanům 6:4) Král Šalomoun kdysi mladým lidem radil: „Všímej si toho, co ti tvůj otec i matka říkají. Jejich poučování učiní tvé vlastnosti lepšími.“ — Přísloví 1:8, 9, Today’s English Version.

Jaké místo má tedy v rodičovském výchovném uspořádání škola? A jaký vztah by měl být mezi rodiči a učiteli ve škole?

Role rodičů a učitelů

„Rodiče jsou . . . těmi nejdůležitějšími vychovateli svých dětí,“ tvrdí Doreen Grantová, autorka studie o vlivu školy na prostředí domova. Pro vás, jako rodiče, je možná tato myšlenka těžko přijatelná.

Snad jste si všimli, že od doby, co jste vy chodili do školy, se metody vyučování značně změnily. Pro dnešní školy jsou příznačná témata, která byla dříve neznámá, např. sdělovací prostředky, zdravotní výchova a mikroelektronika. To vedlo některé rodiče k tomu, že omezili svůj kontakt se školou na minimum. „Při rozhovoru s učiteli svého dítěte se mohou i ti nejvíce sebejistí dospělí cítit tak, jako by jim bylo pět let a měřili sto třicet centimetrů,“ napsal doktor David Lewis v knize Help Your Child Through School (Pomáhejte dítěti ve škole). „Místo aby s učitelem mluvili o potížích a obavách jako dospělí lidé, někteří rodiče sklouzávají k dětskému chování.“

Někteří rodiče se obracejí na učitele pouze tehdy, když se objeví vážné problémy. A nejčastěji je to proto, aby si stěžovali. Nicméně rodiče mohou být — a mnozí jsou — při vzdělávání svých dětí výraznou pomocí tím, že s učiteli spolupracují.

Součástí rodičovské odpovědnosti je, abyste prozkoumali to, co se vaše dítě učí ve škole, a abyste se o to zajímali. Proč? Protože je povoláním učitelů, aby na vaše dítě působili jako mravní činitel. Mravní hodnoty, kterých se drží, ovlivňují žáky, protože děti se dívají na učitele jako na svůj vzor. Většina učitelů vítá spolupráci s rodiči žáků.

Jeden ředitel školy v jižní části Německa napsal rodičům: „Více než kdykoli v předchozích letech je nám, učitelům, zřejmé, že velmi mnoho našich žáků — zvláště těch, kteří začínají školní docházku [v Německu je to v šesti letech] — je teď značně otrlých, necitelných a naprosto nevychovaných. Mnozí jsou zcela neukáznění a nevědí, kdy přestat; neznají pocit viny; jsou přehnaně zaměřeni na sebe, jsou nespolečenští; bez zjevného důvodu jsou agresivní a škrtí a kopou [druhé].“

Tento pedagog pokračuje: „Ačkoli to pro nás, jako pro učitele, představuje mnohem více těžkostí, nechceme si stěžovat. Uvědomujeme si však, že přes všchno úsilí, škola sama o sobě nemůže dítěti poskytnout vzdělání a výchovu. Rádi bychom vás, milí rodiče, povzbudili, abyste vy zkusili udělat více pro výchovu svých dětí tím, že jim vštípíte měřítka chování, a nepřenecháte televizi či ulici to, co je v podstatě vaším dílem [odpovědnosti] za vývoj osobnosti vašich dětí.“ — Kurzíva od nás.

Ačkoliv učitelé vznesli takovou prosbu o spolupráci, přesto se mnozí rodiče stále zdráhají pomáhat. „Není to proto, že by se o děti nestarali nebo byli příliš zaměstnáni či neměli důvěru,“ tvrdí David Lewis, „je to pro jejich pevné přesvědčení, že to, jak dobře nebo špatně dítě ve škole pracuje, nemá s výchovou nic společného, ale že všechno závisí na vrozených schopnostech.“ Takové pojetí prostě není pravdivé.

Stejně jako problémy doma mají často nepříznivý vliv na práci dítěte ve škole, tak může dobrý domov napomáhat tomu, aby dítě mělo z vyučování velký prospěch. „Za studijní úspěchy i neúspěchy má rodina mnohem větší odpovědnost než škola,“ byl závěr jednoho průzkumu týkajícího se vzdělání. Kniha How to Help Your Child Through School s tím souhlasí: „I ten nejvíce zaměstnaný rodič by si měl uvědomit, že jeho postoje — zájem o dítě a povzbuzení, které projeví, a pomoc, kterou poskytne, byť by to bylo nepřímo — mohou být pro pokrok dítěte rozhodující.“

Jak tedy můžete dosáhnout dobré spolupráce s učitelem vašeho dítěte?

Buďte svému dítěti oporou

1. Aktivně se zajímejte o to, co se vaše dítě ve škole učí. Nejlepší je začít, když vaše dítě začne chodit do školy. Mladší děti obecně přijímají pomoc rodičů lépe než děti dospívající.

Čtěte si s dítětem. „Asi 75 procent oficiální výuky,“ řekl David Lewis, „probíhá v podobě čtení.“ Můžete tedy hrát tu nejdůležitější roli, když se vaše dítě učí plynně číst. Výzkumy ukazují, že pokrok u dětí, kterým se doma pomáhá se čtením, je často výraznější než u dětí, kterým pomáhají specializovaní učitelé ve škole.

Podobným způsobem můžete svému dítěti pomoci s psaním a také s počítáním. „Nemusíte být geniálním matematikem, abyste mu pomohli se základní matematikou,“ poznamenává pedagog Ted Wragg. Jistě, i když sami potřebujete v těchto oblastech pomoci, nedopusťte, aby vám vaše neznalost zabránila mít upřímný zájem o to, co se vaše dítě učí.

2. Proberte s učitelem školní osnovu svého dítěte. Zjistěte si, co se vaše dítě bude učit, a to tak, že si pročtete školní prospekt. Když to uděláte před začátkem školního roku, upozorní vás to na určité problémové oblasti. Navštivte pak učitele, abyste s ním rozebrali, jak by bylo možné respektovat vaše přání. To otevře cestu k dobré spolupráci. Využijte setkání, která škola organizuje s cílem, aby se učitelé a rodiče lépe seznámili. Navštivte školu při dnu otevřených dveří a promluvte si s učiteli svého dítěte. Takový kontakt se prokáže jako neocenitelný, zvláště vzniknou-li problémy.

3. Pomozte svému dítěti, aby si samo vybralo. Poznejte, co se vašemu dítěti líbí a co nelíbí. Mluvte s ním o hodnotných cílech. Poraďte se s učiteli, abyste zjistili, jaké možnosti výběru existují. Učitelé budou vědět o všech problémech, které výběr oborů omezují.

Špatným pocitům lze předejít jasnou komunikací. V mnoha školách se na schopné studenty vytváří určitý tlak, aby po střední škole dále pokračovali ve studiu. Studenti, kteří si zvolí křesťanskou službu jako své poslání, většinou školní docházku nechtějí prodlužovat studiem na vysoké škole. Pokud se rozhodnou pro dodatečné vzdělávání, pak dávají přednost těm studijním oborům, které jim umožní, aby se o sebe mohli co nejdříve postarat. Svědomití učitelé se na to někdy nesprávně dívají jako na zneuznání všeho, co se dítě snažili naučit. Jestliže učiteli klidně vysvětlíte, jaké možnosti se dítěti otevírají při dodatečném vzdělávání na tom poli, které si dítě samo zvolilo, učitel se přesvědčí, že křesťanští rodiče si přejí, aby se jejich dítě dále učilo.a

Správný přístup

Můžete si ušetřit mnoho obav a bolesti ze školního vzdělávání svého dítěte, jestliže budete pamatovat na to, že úspěšné partnerské vztahy mají základ v dobré komunikaci. — Podívejte se laskavě na rámeček s názvem „Co dělat pro dobrou komunikaci mezi rodiči a učiteli“.

Místo toho, abyste kritizovali a stěžovali si, pomáhejte svému dítěti tím, že se s učiteli radíte a spolupracujete s nimi. Když to budete dělat, pomůžete svému dítěti, aby si ze školy odneslo co nejvíce.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 10]

Co dělat pro dobrou komunikaci mezi rodiči a učiteli

1. Seznamte se s učiteli svého dítěte.

2. Než si budete stěžovat, prozkoumejte skutečnosti z obou stran.

3. Pokud jste rozčilený nebo rozzlobený, vždy se zklidněte, než si promluvíte s učitelem.

4. Než se setkáte s učitelem, napište si otázky, na které se ho chcete zeptat, a sepište si, čeho byste rádi dosáhli.

5. Vyjádřete své stanovisko jasně a pevně a pak s učitelem zkoumejte, jaké praktické kroky by bylo možné podniknout, aby se překlenuly všechny problémy.

6. Představte si, jak by vám bylo v pozici učitele. Ptejte se sami sebe, co byste dělali na jeho místě. Pomůže vám to dohodnout se na uspokojivém řešení.

7. Pozorně naslouchejte a mluvte, když je to vhodné. Neostýchejte se zeptat, pokud něčemu nerozumíte. Nesouhlasíte-li s něčím, co bylo řečeno, tak to řekněte a zdvořile vysvětlete proč nesouhlasíte. —

Podle knihy Help Your Child Through School od Dr. Davida Lewise.

[Obrázek na straně 9]

Čtěte si s dítětem

[Obrázek na straně 9]

Zajděte za učiteli a rozeberte s nimi školní osnovy

[Obrázek na straně 9]

Pomozte dítěti si vybrat