Od našich čtenářů

Letití rodiče Můj tchán je upoután na lůžko a není schopen se o sebe postarat. Jsem fyzicky i duševně unavená, a proto jsem občas ztratila trpělivost a řekla něco, čeho jsem později litovala. A tak když jsem četla články „Náročný úkol péče o letité rodiče“ (8. února 1994), myslela jsem, že mi dojetím pukne srdce! Mnohokrát Vám děkuji, že jste tento materiál připravili. Tyto články mě při plnění mých povinností budou podporovat.

T. H., Japonsko

Je mi šestnáct let a moje babička nyní potřebuje péči čtyřiadvacet hodin denně. Bydlí asi sto šedesát kilometrů od nás, a proto je naše rodina pod velkým tlakem. Chci Vám proto poděkovat za ty články. Velmi nás posílily.

M. R., Spojené státy

Pracuji pro agenturu sociálních služeb, která poskytuje služby těm, kdo se starají o letité rodiče. Moji spolupracovníci velmi často odmítají jakoukoli biblickou literaturu, kterou jim nabízím. Ale při poslední schůzi jsem každému dala toto vydání, a každý je přijal! Všimla jsem si, že jedna pracovnice seděla za svým pracovním stolem a časopis si četla.

B. H., Spojené státy

Navrhovali jste přímo požádat tělesné bratry a sestry, aby v péči o rodiče pomohli. Domnívala jsem se, že když je někdo o něco takového požádán, jistě neodmítne. Nu, musím Vám sdělit, že jsem se o rodiče starala víc než deset let, a když jsem své sourozence požádala o pomoc, nepomohli mi. Žijeme v chladném, nelaskavém světě. Jen bych si přála, aby se lidé vzpamatovali a uvědomili si, že péče o rodiče není nějaká nudná práce, ale výsada!

M. D., Spojené státy

Písma říkají, že křesťan je povinen pečovat o členy rodiny. „Jestliže se někdo nestará o ty, kteří jsou jeho vlastní, a zvláště o ty, kteří jsou členy jeho domácnosti, jistě zapřel víru.“ (1. Timoteovi 5:8) — VYD.

Opravdu jsem ocenila radu udělat si čas na sebe a na svého partnera. Dříve se mi to často nedařilo, protože jsem se domnívala, že péče o naše rodiče je důležitější než to, abych trávila čas s manželem — nebo ho věnovala sobě. V této radě však vidím moudrost a vynasnažím se být v tomto ohledu vyrovnanější.

M. O., Spojené státy

Stěhování Je mi čtrnáct let a ráda bych Vám poděkovala za článek „Mladí lidé se ptají . . . Proč se musíme stěhovat?“ (22. února 1994) Když mi bylo devět, tatínek, který je sborovým starším, byl požádán, aby přešel do jiného sboru. Teď jsme tady víc než čtyři roky a moc jsme si ten sbor zamilovali. Nyní byl tatínek znovu požádán, aby přešel ještě do jiného sboru. V ten den jsme dostali tento časopis. Mně i mému bratrovi pomohl, abychom se s tím lépe vyrovnali. To, že jsme byli požádáni, abychom přešli jinam, je výsada, ale je velmi těžké rozloučit se s lidmi, které jsme si zamilovali.

L. B., Anglie

Rasismus Právě jsem měla příležitost přečíst si vydání Vašeho časopisu z 22. srpna 1993 se sérií článků „Bude mezi rasami jednota?“ Překvapil mě Váš nezaujatý pohled a hluboké pochopení tohoto složitého problému a zanechalo to ve mně příznivý dojem. Nedávno jsem absolvovala univerzitní kurs historie, ale Váš časopis podal na devíti stránkách stručné dějiny tohoto problému, jeho vysvětlení, a také lék proti němu! Překonalo to celý semestr univerzitních přednášek a povinné četby.

R. J., Spojené státy