Misionáři — Čím by měli být?

SLOVO „misionář“ může vyvolat silné emoce. U některých lidí vzbuzuje obdiv, protože jim to připomíná takové lidi jako Matku Terezu nebo dnes již mrtvého Alberta Schweitzera.

Jiní lidé naopak při zmínce o misionářích reagují lhostejně, s odporem, nebo dokonce s hněvem. Toto slovo pro ně znamená myšlenkovou manipulaci a je spojeno s představou kolonialismu.

Vzhledem k misionářům je na místě otázka: Jsou to nositelé světla, nebo nositelé temnoty?

Co je misionář?

Misionář je definován jako „osoba, která podniká misi“, jinak řečeno ujímá se „služby, kterou ho pověřuje určitá náboženská organizace, aby propagoval její víru nebo prováděl humanitární pomoc“.

Základ pro křesťanskou misionářskou práci poskytl Ježíš Kristus, když řekl svým následovníkům: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů.“ To nutně vyžaduje kázání křesťanského poselství po celém světě. — Matouš 28:19.

Sám Ježíš Kristus byl misionářem, kterého jeho Otec, Jehova, vyslal z nebe do vzdáleného působiště na zem. (Filipanům 2:5–8) Je logické, že křesťanští misionáři by měli důsledně napodobovat příklad Ježíše Krista. Takovým misionářem, který to dělal, byl v prvním století apoštol Pavel, jenž se stal příkladem pro další křesťanské misionáře. — 1. Korinťanům 11:1.

Když byl Ježíš na zemi, měl sice pochopení pro sociální problémy, které postihovaly lidstvo, ale řešení těchto problémů nebylo pro něho prvořadé. Kdyby to byl dělal, v nejlepším případě by to přineslo pouze dočasnou úlevu. (Jan 6:26, 27; 12:8) Důležitější bylo něco jiného. „Proto jsem se narodil a proto jsem přišel do světa,“ řekl Ježíš Pilátovi, „abych vydal svědectví o pravdě.“ Nelze ani dost zdůraznit hodnotu poznání takové pravdy. Ježíš to předtím vyjádřil v modlitbě: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ — Jan 17:3; 18:37.

Odpovídá jednání misionářů křesťanstva příkladu, jenž dal Ježíš? Prokázali se, stejně jako Ježíš, nositeli světla, kteří vyzařují světlo Božího slova, poznání vedoucí k věčnému životu? Nebo ponechali lidi v temnotě? Odpovědi na tyto otázky by měly zajímat nás všechny, protože výsledky, které během staletí měli takzvaní křesťanští misionáři, nám pomohou rozpoznat pravé a rovněž falešné náboženství. Probuďte se! vám proto s radostí oznamuje, že v následujících pěti vydáních tohoto časopisu budeme tento námět podrobně rozebírat.

Kterému příkladu odpovídají misionáři?

Misionáři byli cennou pomocí při šíření Kristova poselství. Někteří například přeložili Bibli do místních jazyků, a umožnili tak lidem, že ji mohli sami číst.

Dnes se však zdá, že někteří misionáři vidí zajišťování sociálních potřeb jako důležitější než úsilí kázat nebo překládat. Článek v časopise Time pod nadpisem „Nové misionářství“ uvedl: „Mezi protestanty nastal posun směrem k daleko výraznějšímu zapojení do základních ekonomických a sociálních problémů lidí, ke kterým se misionáři snaží dostat.“ Pokud jde o katolíky, představitel jezuitských misionářů vyslaných ze Spojených států řekl, že sdílení křesťanského přesvědčení „se stalo druhotným za službou lidem“. A sekretář katolické mise tvrdil: „V minulosti jsme měli takzvaný motiv záchrany duší . . . Nyní, díky Bohu, jsme přesvědčeni, že všichni lidé a všechna náboženství již žijí v milosti a lásce Boží a budou Boží laskavostí zachráněni.“

Znamená to, že již není zapotřebí vyučovat Boží slovo, jak to dělal Ježíš?

Je toho ještě zapotřebí?

V roce 1985 bylo kolem 18 000 domácností v Hamburku (Německo) obtelefonováno několika stovkami dobrovolníků v akci, kterou noviny nazvaly „masová misionářská práce po telefonu“. Je zřejmé, že to přineslo jen nepatrný výsledek. Loňského prosince napsal The European: „U protestantské církve v Německu . . . poklesla od roku 1991 návštěvnost o více než 500 000.“

Zmenšující se stádo není příznačné jen pro německé církve. Po celém světě se od náboženství odvracejí miliony lidí a již se nedomnívají, že by mělo něco společného s běžným životem devadesátých let. Máme-li se však úspěšně vyrovnat s temnotou dnešního světa a udržet si naději na lepší svět v budoucnosti, je poznání křesťanství životně důležité. Ježíšův příkaz činit učedníky z lidí všech národů je spolehlivý způsob, jak tuto naléhavou potřebu uspokojit.

Ježíš Kristus chtěl, aby křesťanští misionáři byli nositeli — to znamená posly — světla, nikoli nositeli temnoty. Jak lze posoudit misionáře křesťanstva? Jaký příklad následovali?

[Podpisek obrázku na straně 3]

Culver Pictures