Pozorujeme svět

Hospodářské potíže

„Poprvé od deprese v třicátých letech čelí jak průmyslové, tak i rozvojové země stálé nezaměstnanosti,“ říká Michel Hansenne, generální ředitel Mezinárodní organizace práce (ILO). List Jornal da Tarde uvádí: „Třicet procent pracovních sil na světě — asi 820 milionů lidí — je buď nezaměstnaných, nebo je zaměstnaných pouze částečně.“ Ohledně zprávy ILO poznamenává list Jornal do Brasil o Latinské Americe: „Znepokojivě vzrostl počet těch, kdo jsou nazýváni ‚nejistí‘ pracovníci — přechodní, špatně placení pracovníci — pracující při sklizni a zpracování kávy, při sklizni cukrové třtiny, bavlny, ovoce a zeleniny určených na vývoz.“

Útlak ze strany škol

Jeden mladík, jenž byl vyloučen z Městské technické střední školy v Kobe v Japonsku, žádá o své právo na vzdělání. Má nábožensky školené svědomí jako jeden ze svědků Jehovových, a proto se neúčastnil cvičení v kendo (japonský šerm), jež se vyučuje jako součást tělesné výchovy. Byl vyloučen ze školy, i když byl i přes nepříznivé hodnocení v tělesné výchově jedním z nejlepších studentů. „Odporuje veškerému ‚zdravému rozumu‘ ve škole,“ řekl v listu Yomiuri Shimbun profesor Tecuo Šimomura z cukubské univerzity, „vyloučit studenta disciplinárně za špatnou práci ve škole jen proto, že mu schází několik bodů, aby dosáhl požadovaného výsledku v jednom specifickém předmětu, a přitom nemá žádný jiný problém.“ Žádal o pružnost a potom řekl: „Na tomto případu je zneklidňující to, že ze strany školy tu stále ještě existují hluboko zakořeněné utlačovatelské tendence.“

„Velká mravní selhání v dějinách“

„Minulost Vatikánu ve vztahu k holocaustu je jedním z největších mravních selhání v dějinách — selháním, z něhož se katolická církev dosud nevzpamatovala,“ píše fejetonista James Carroll v listu The Boston Globe. Aby podpořil své stanovisko, vyjmenovává následující historická data: „1929 — Lateránské dohody mezi Mussolinim a Piem XI. dávají Vatikánu svobodu a peníze, a Mussolinimu potřebný vliv. [1933] — Vatikán podepisuje konkordát s Hitlerem, což je Hitlerův první mezinárodní úspěch . . . 1935 — Mussolini obsazuje Habeš. Katoličtí biskupové žehnají italským vojákům . . . 1939 — Mussolini vydává výnos, jímž ukončuje práva Židů v Itálii. Papež nic neříká . . . 1942 — Papež dostává od italských armádních kaplanů zprávu o vyhlazování Židů. Ve svém vánočním poselství truchlí nad osudem ‚nešťastných lidí‘, kteří jsou zabiti kvůli své rase, avšak nezmiňuje se ani o Hitlerovi, ani o Německu či o táborech smrti. Nepoužije ani slovo ‚Žid‘ . . . 1943 — Němci začínají dělat razii na Židy v Itálii, dokonce i v Římě, nedaleko Vatikánu. Papež stále mlčí.“

Má se katolická církev kát?

V dopise zaslaném katolickým kardinálům nabádal papež Jan Pavel II. církev, aby uznala chyby, jichž se „v jejím jménu“ dopustili „její lidé“, a aby se z těchto chyb kála. Jak píše římský list La Repubblica, papež připouští, že „donucovací metody poškozující lidská práva“, které církev používala, „byly později aplikovány totalitními ideologiemi 20. století“. Z čeho má však katolická církev činit pokání? „Z mnoha věcí,“ přiznává vatikánský komentátor Marco Politi. „Z honů na čarodějnice; z toho, že kacíře nechávala upalovat na hranici; z toho, že vědcům a volnomyšlenkářům vyhrožovala umučením; z toho, že podporovala fašistické režimy; z vraždění, k němuž ve znamení kříže docházelo v Novém světě.“ A to nemluvíme o tom, že „se církev považovala za dokonalou společnost, zplnomocněnce, jenž má absolutní moc nad svědomím“, a o tom, že se „v jisté době v dějinách věřilo, že papež je skutečně zástupcem Krista, což bylo teologickým rouháním“.

Hromadný odchod do jiného náboženství

Anglikánská církev zažívá hromadný odchod duchovních. Proč? „Zřejmým podnětem bylo polemické rozhodnutí anglikánské církve vysvěcovat ženy na kněze,“ uvádí The Toronto Star. „Zběhlo již více než 130 anglikánských kněží. A zdá se, že hrozí masový odchod dalších,“ tvrdí Star. Sedm anglikánských biskupů a více než 700 kněží se poohlíží po možnosti vstoupit do katolické církve. Od první světové války podpora anglikánské církve postupně klesala. Z dvaceti milionů těch, kdo v Anglii prohlašují, že jsou pokřtěnými anglikány, chodí na nedělní bohoslužby pouze jeden milion. Anglikánskou církev čekají těžké časy. Masový odchod z církve bude pravděpodobně pokračovat.

Závratná cena zločinnosti

Nedávná zpráva vydaná australským Institutem kriminalistiky ukázala, že zločinnost v Austrálii stojí ročně 26 miliard australských dolarů. Tato částka představuje téměř 1300 dolarů na každého muže, ženu a dítě v Austrálii. Jeden mluvčí, jenž byl citován v listu Sunday Telegraph vycházejícím v Sydney, řekl, že nejdražší formou zločinnosti jsou podvody — stojí téměř 14 miliard dolarů ročně. Další odhadované výdaje: za vraždy 275 milionů dolarů ročně, za přestupky v souvislosti s drogrami 1200 milionů dolarů, za vloupání 893 milionů dolarů a za drobné krádeže v obchodech překvapujících 1,5 miliardy dolarů. Zpráva končí poznámkou, že cena zločinnosti stále stoupá.

Ostřelovaný svět

Podle zprávy Politického institutu na univerzitě v Hamburku (Německo) byl svět na počátku roku 1994 ostřelován ve 43 válkách. Ecumenical Press Service v komentáři k této zprávě píše, že 22 válek bylo vedeno v Asii, 13 v Africe, 5 v Latinské Americe a 3 v Evropě. Politický institut také zjistil, že v padesátých letech bylo každý rok průměrně 12 válek. V šedesátých letech tento počet vystoupil na 22, a dnes je tento počet téměř dvojnásobný.

Více sledování televize — Méně čtení

Proč školáci, kteří se často dívají na televizi, ztrácejí zájem o čtení? Výzkumný pracovník C. M. Koolstra zkoumal během uplynulých tří let chování 1000 žáků holandských základních škol a zjistil dva důvody. Tím, že se děti příliš dívají na televizi, ztrácejí ze čtení radost a snižuje se jejich schopnost soustředit se. Jak uvádí zveřejněná zpráva Leidenské univerzity v Nizozemsku, je pro ty, kdo se často dívají na televizi, stále těžší pochopit, co čtou, a udržet svou mysl soustředěnu na stránku před sebou. Za chvíli knihu odloží a sáhnou po dálkovém ovládači televizoru. Výzkumník také zjistil, že nezáleželo na druhu programu. Ať děti sledovaly mnoho komedií, dětských programů, dramatických filmů či poučných programů, výsledek byl stejný: „méně čtení“.

Podporují vznik pouští a špatný zdravotní stav

Synergy, informační bulletin kanadské Společnosti pro mezinárodní zdraví, podává zprávu o tom, že je každoročně vykáceno 17 000 hektarů vzácných lesů na usušení tanzanské sklizně tabáku, ačkoli 85 procent tanzanského chudého venkovského obyvatelstva zoufale potřebuje dřevo jako palivo na vaření, topení a osvětlení. „Je skutečně paradoxní, že kácíme drahocenné stromy a vytváříme pouště, abychom získali valuty z vývozu tabáku,“ poznamenává profesor W. L. Kilama, generální ředitel tanzanského Národního institutu pro lékařský výzkum. „Právě tak paradoxní je, že rozvojové země produkují tabák, který škodí zdraví.“

Sexuální zločiny na vzestupu

Sexuální zločiny — znásilnění, krvesmilstvo a pohlavní zneužívání dětí —, kdysi považované za problém západního světa, jsou nyní očividně na vzestupu v některých afrických zemích. V nedávných měsících byla sexuální zločinnosti často věnována pozornost tisku. List Times of Zambia uvedl zprávu, že jeden sedmatřicetiletý muž byl odsouzen k pěti letům vězení a bylo nařízeno, aby dostal šest ran holí za to, že měl pohlavní styk se svou třináctiletou dcerou. Zjistilo se, že dívku pohlavně zneužíval, když jej jeho manželka po jedné hádce opustila. O dívce se píše, že se během soudního jednání svého otce zřekla.

Rostoucí počet obyvatel v Číně

Jak uvedla oficiální Čínská tisková agentura Xinhua, dosáhne letos počet lidí v Číně 1,2 miliardy. Přes přísnou čínskou politiku plánovaného rodičovství, která propaguje maximálně jedno dítě na rodinu, dosáhl počet obyvatelstva 1,2 miliardy o šest let dříve, než očekávali ti, kdo se zabývají plánováním počtu obyvatelstva. Tisková agentura naznačuje dvě příčiny tohoto vzrůstu: 1. Mnohé venkovské ženy jsou ochotné zaplatit pokutu uloženou za to, že má někdo více než jedno dítě. 2. Pracovníci, kteří se často stěhují za prací do měst z venkovských oblastí, mohou uniknout kontrolám plánovaného rodičovství, které usměrňují porodnost v místě, kde mají lidé trvalé bydliště.