Sarajevo — 1914 až 1994

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! VE ŠVÉDSKU

Od těch neblahých výstřelů, které zazněly 28. června 1914 v Sarajevu, uplynulo osmdesát let. Střely zabily arcivévodu Františka Ferdinanda a jeho manželku, arcivévodkyni Žofii. Nepřátelství mezi Rakousko-Uherskem a Srbskem potom přerostlo v první světovou válku. Z šedesáti pěti milionů mladých mužů, kteří byli posláni na bitevní pole, se asi devět milionů nikdy nevrátilo. Celkem bylo zabito jedenadvacet milionů lidí, včetně civilistů. Někteří lidé stále mluví o srpnu 1914, kdy tato válka vypukla, jako o době, kdy „svět zešílel“.

V SARAJEVU se opět ozývají výstřely. A nejen v Sarajevu, ale i v několika ze šesti republik bývalé jugoslávské federace.a Kniha Yugoslavien—Ett land i upplösning (Jugoslávie — Země v rozkladu) uvádí: „Je to občanská válka, ve které soused bojuje proti sousedovi. Dávná nevraživost a nedůvěra přerostly v nenávist. Tato nenávist vedla k bojům a tyto boje k většímu zabíjení a většímu ničení. Je to jako začarovaný kruh nebo spíše jako spirála rostoucí nenávisti, nedůvěry a zabíjení.“

Když se v červnu 1991 začalo v Jugoslávii bojovat, nebylo nic překvapivého na tom, že si mnoho lidí vzpomnělo na výstřely, které byly v červnu 1914 vypáleny v Sarajevu. Bude mít tento nový konflikt také tak ničivé následky? Bude ohrožen mír v Evropě? Rozšíří se program „etnických čistek“ (záměrné vyvražďování a vyhánění rasových, politických nebo kulturních skupin) do dalších částí světa? Ve snaze udělat bojům přítrž byl na znepřátelené strany vyvinut mezinárodní tlak. Co je však skutečnou příčinou problému v bývalé Jugoslávii? Mají nedávné události v Sarajevu něco společného s atentátem v roce 1914?

Jugoslávie a první světová válka

Tyto konflikty nejsou nové. Na samém začátku tohoto století se o Balkánském poloostrově mluvilo jako o „neklidném koutě Evropy“. Kniha Yugoslavien—Ett land i upplösning píše: „Jde o rozpad svazku, ve kterém roste napětí již velmi dlouho. Konflikty vlastně byly už tehdy, když na konci první světové války vzniklo Království Srbska, Chorvatska a Slovinska [tak se dříve nazývala Jugoslávie].“ K tomu, abychom viděli, jak dnešní problémy souvisejí s první světovou válkou, nám pomůže určitá znalost historického pozadí.

Dějiny nám říkají, že v době atentátu na Františka Ferdinanda v roce 1914 byly jihoslovanské země Slovinsko, Chorvatsko a Bosna a Hercegovina provinciemi Říše rakousko-uherské. Na druhé straně, Srbsko bylo od roku 1878 nezávislým královstvím a mělo mocnou oporu v Rusku. Mnoho Srbů však žilo v provinciích pod vládou Rakousko-Uherska, a proto Srbsko chtělo, aby se Rakousko-Uhersko vzdalo všech okupovaných území na Balkánském poloostrově. I když mezi Chorvatskem a Srbskem existovaly spory, spojovalo je jedno přání: zbavit se nenáviděné cizí nadvlády. Nacionalisté snili o sjednocení všech Jihoslovanů pod jedním královstvím. Nejsilnější hnací silou k vytvoření takového nezávislého státu byli Srbové.

V té době bylo panujícímu císaři Františku Josefovi osmdesát čtyři let a brzy se měl stát novým císařem arcivévoda František Ferdinand. Pro srbské nacionalisty byl František Ferdinand překážkou, která bránila uskutečnění snu o jihoslovanském království.

Někteří mladí studenti v Srbsku byli myšlenkou na svobodný jihoslovanský stát úplně posedlí a pro svou věc byli ochotni i zemřít. Několik mladíků bylo vybráno, aby spáchali atentát na arcivévodu. Zbraně a výcvik dostali od tajné srbské nacionalistické skupiny zvané Černá ruka. Dva z těchto mladíků se o atentát pokusili a jeden z nich měl úspěch. Jmenoval se Gavrilo Princip a bylo mu teprve devatenáct let.

Záměru pachatelů atentát posloužil. Když první světová válka skončila, rakousko-uherská monarchie se rozpadla a Srbsko se mohlo ujmout vedení ve sjednocování Slovanů do jednoho království. V roce 1918 bylo toto království známé jako Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. V roce 1929 se jméno státu změnilo na Jugoslávii. Když však již nebylo potřeba, aby se různé skupiny spojovaly v boji proti společnému nepříteli, proti Rakousko-Uhersku, začalo být zřejmé, že mezi těmito skupinami jsou rozpory. Na území Jugoslávie žije téměř dvacet různých skupin obyvatelstva, mluví se tam čtyřmi oficiálními a ještě několika dalšími jazyky, používají se dvě různé abecedy (latinka a cyrilice) a působí tam tři hlavní náboženství — katolictví, islám a srbské pravoslaví. Náboženství je nadále hlavním rozdělujícím činitelem. Jinými slovy, v novém státě bylo mnoho rozdělujících vlivů, jejichž původ byl v minulosti.

Jugoslávie a druhá světová válka

Během druhé světové války Německo napadlo Jugoslávii a podle knihy The Yugoslav Auschwitz and the Vatican (Jugoslávská Osvětim a Vatikán) „bylo více než dvě stě tisíc lidí, většinou pravoslavných Srbů, systematicky vyvražděno“ katolickými Chorvaty, kteří spolupracovali s nacisty. Avšak Chorvat Josip Tito spolu se svými komunistickými stoupenci a za podpory Britů a Američanů dokázal Němce vyhnat. Když bylo po válce, povstal jako nepochybný vůdce země a začal jí vládnout železnou rukou. Byl to nezávislý člověk. Ani Stalin ho nedokázal přinutit, aby Jugoslávii přizpůsobil ostatním zemím komunistického bloku.

Mnoho lidí z bývalé Jugoslávie řeklo: ‚Nebýt Tita, tento svazek by se rozpadl mnohem dříve. Jen on měl dost vůle a nezbytné autority, aby zemi dokázal udržet pohromadě.‘ Ukázalo se, že je to pravda. Právě po Titově smrti v roce 1980 nanovo vzplály konflikty, které se vystupňovaly až do vypuknutí občanské války v roce 1991.

Kulky, které změnily svět

Autor knihy Thunder at Twilight—Vienna 1913/1914 (Zahřmění za šera — Vídeň 1913/1914), Frederic Morton, napsal o zavraždění Františka Ferdinanda: „Kulka, která pronikla jeho krční žílou, dala signál k nejničivějšímu pobíjení, jaké do té doby lidstvo poznalo. Uvedla do pohybu události, které vedly k druhé světové válce . . . Mnoho vláken tvořících scénu dnešního světa bylo poprvé upředeno na Dunaji rok a půl předtím, než kulka z pistole zasáhla arcivévodovu hlavu.“ — Kurzíva od nás.

Nedávné události v bývalé Jugoslávii nejsou jedinými ‚vlákny tvořícími scénu dnešního světa‘, které je možné vysledovat zpět do roku 1914. Historik Edmond Taylor vyslovil něco, na čem se mnoho historiků shoduje: „Propuknutí 1. světové války bylo začátkem ‚času těžkostí‘ dvacátého století . . . Všechny křeče uplynulého půlstoletí mají svůj původ přímo nebo nepřímo v roce 1914.“

Mnoho lidí se pokoušelo vysvětlit, proč výstřely v Sarajevu měly tak strašné následky. Jak mohly dvě rány od „školáka“ roznítit válečného ducha v celém světě a zahájit období násilí, zmatku a deziluzí, které se táhne až dodnes?

Pokusy o vysvětlení roku 1914

Autor knihy Thunder at Twilight—Vienna 1913/1914 se snaží vysvětlit, co se stalo, a poukazuje na „novou sílu“, která v roce 1914 ovlivňovala národy. Touto „silou“, říká, bylo vlastně několik faktorů, které působily společně. Těch několik střízlivých hlasů, které se ozvaly, bylo přehlušeno stále sílícím válečným pokřikem. Mobilizace jedné země urychlila mobilizaci všech ostatních. Autorita se od vládnoucí třídy přesunula na generály. Mnoho lidí také ve válce vidělo vítanou příležitost prožít „velkolepé národní dobrodružství“, a tak uniknout jednotvárnosti každodenního života. Později jeden oficiální činitel napsal: „Jako lidé, kteří touží po bouřce, která by zmírnila letní dusno, generace roku 1914 věřila, že úlevu může přinést válka.“ Německý spisovatel Hermann Hesse řekl, že mnoha lidem udělá dobře, když budou vytrženi z „jednotvárného kapitalistického poklidu“. Německému spisovateli Thomasu Mannovi, nositeli Nobelovy ceny, je připisován výrok, že válka je „očištěním, osvobozením, ohromnou nadějí“. Dokonce i Winston Churchill, opojen myšlenkou války, napsal: „Válečné přípravy mě jakýmsi zvráceným způsobem fascinují. Modlím se k Bohu, aby mi odpustil tak strašnou lehkovážnost.“

Právě kvůli této „nové síle“ se po celé Evropě odehrávaly vzrušující výjevy, když vojáci odcházeli do války. Na čepicích měli zelené snítky, děla byla ověšená girlandami růží, orchestry vyhrávaly, hospodyně mávaly kapesníky z oken a rozradostněné děti pobíhaly podél pochodujících vojáků. Bylo to, jako by lidé vítali příchod války a radovali se z něj. Světová válka přišla v přestrojení za svátek.

To je shrnutí části z toho, co dříve citovaný Frederic Morton nazval „novou silou“, která nám má pomoci pochopit příčiny první světové války. Ale kde se ta „síla“ vzala? Historička Barbara Tuchmanová napsala, že průmyslová společnost přinesla lidstvu novou moc a nové tlaky. „Společnost . . . praskala ve švech novým pnutím a nahromaděnou energií.“ Stefan Zweig, tehdy mladý vídeňský intelektuál, napsal: „Neumím si to vysvětlit jinak než tím přebytkem energie, tragickým následkem vnitřního neklidu, který se nahromadil za čtyřicet let míru a nyní si hledal ventil v násilí.“ Výraz „neumím si to vysvětlit jinak“ naznačuje, že Zweig sám těžko nacházel vysvětlení. Frederic Morton v předmluvě ke své knize Thunder at Twilight píše: „Proč se to stalo právě tehdy a právě tam? A jak se to stalo? . . . Existuje k této záhadě nějaký klíč?“

Ano, mnoho lidí, kteří se snaží vysvětlit rok 1914, zastává názor, že příčiny, které jsou u kořene věci, nelze snadno pochopit. Proč se válka neomezila jen na ta území, kterých se to přímo týkalo? Proč přerostla ve válku světovou? Proč se tak protáhla a proč byla tak ničivá? Co to bylo za podivnou sílu, která na podzim roku 1914 lidstvo ovládla? Biblické odpovědi na tyto otázky předloží článek na straně 10.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 6]

„Jako lidé, kteří touží po bouřce, která by zmírnila letní dusno, generace roku 1914 věřila, že úlevu může přinést válka.“ — Ernest U. Cormons, rakouský diplomat

[Rámeček a obrázky na straně 8 a 9]

1914

Bible předpověděla katastrofální události, ke kterým dochází od roku 1914

„A vyšel jiný, ohnivě zbarvený kůň; a tomu, jenž na něm seděl, bylo dáno, aby odňal ze země mír, takže měli jeden druhého pobíjet; a byl mu dán velký meč. A když otevřel třetí pečeť, slyšel jsem třetího živého tvora, jak říká: ‚Pojď!‘ A viděl jsem, a pohleďme, černý kůň; a ten, kdo na něm seděl, měl v ruce váhy. A slyšel jsem hlas jakoby uprostřed čtyř živých tvorů, jak říká: ‚Litr pšenice za denár a tři litry ječmene za denár; a neškoď olivovému oleji a vínu.‘ A když otevřel čtvrtou pečeť, slyšel jsem hlas čtvrtého živého tvora, jak říká: ‚Pojď!‘ A viděl jsem, a pohleďme, bledý kůň; a ten, kdo na něm seděl, měl jméno Smrt. A Hádes ho těsně následoval. A byla jim dána autorita nad čtvrtým dílem země, aby zabíjeli dlouhým mečem a nedostatkem potravy a smrtelnou ranou a divokými zemskými zvířaty.“ — Zjevení 6:4–8 (Viz také Lukáše 21:10–24; 2. Timoteovi 3:1–5.)

„Velká válka let 1914–1918 leží jako pás spálené země, jenž odděluje tehdejší dobu od naší. Zmařením tolika životů, které by byly aktivní v letech, jež následovaly, zničením víry, změnou ideálů a zanecháním nevyléčitelných ran ze zklamání vytvořila fyzickou i psychologickou propast mezi dvěma epochami.“ — Předmluva ke knize The Proud Tower (Věž pýchy) od Barbary W. Tuchmanové.

„Ty čtyři roky, které následovaly [po roce 1914], byly, jak napsal Graham Wallas, ‚čtyřmi roky maximálního, heroického úsilí, jaké kdy lidská rasa vynaložila‘. Když úsilí opadlo, iluze a nadšení, které bylo možné mít do roku 1914, se pomalu utápěly v moři ohromného rozčarování. Za cenu, kterou lidstvo zaplatilo, získalo jen bolestné vědomí vlastních omezení.“ — Doslov k témuž dílu.

[Podpisky]

The Bettmann Archive

Správa Imperial War Museum, Londýn

National Archives of Canada, P.A. 40136

[Mapa na straně 7]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Evropa v srpnu 1914

1. Velká Británie a Irsko 2. Francie 3. Španělsko 4. Německá říše 5. Švýcarsko 6. Itálie 7. Rusko 8. Rakousko-Uhersko 9. Rumunsko 10. Bulharsko 11. Srbsko 12. Černá Hora 13. Albánie 14. Řecko

[Obrázek na straně 5]

Gavrilo Princip

[Obrázek na straně 6]

Němci, kteří cestou do války dostávají květiny

[Podpisek]

The Bettmann Archive

[Podpisek obrázku na straně 3]

Culver Pictures