Budou kázat dům od domu?

„PAPEŽ posílá kazatele do ulic Říma.“ To byl titulek novinové zprávy Grega Burkeho. Napsal: „Papež Jan Pavel nabádá katolíky v Itálii, aby následovali příklad sekt, například svědků Jehovových, které v této zemi získávají konvertity, a aby začali kázat dům od domu.

‚Není doba, kdy by se měl člověk za evangelium stydět, ale je doba, kdy by se evangelium mělo kázat ze střech domů,‘ řekl papež v pondělí 350 cestujícím kazatelům a náboženským učitelům . . .

‚Doufám, že vaše kázání evangelia na ulicích . . . přinese hojné ovoce,‘ řekl jim. ‚Objevujete znovu způsob kázání, jímž se dostanete i k těm lidem, kteří se od víry odklonili.‘“

Zpravodaj G. Burke uvedl: „Účast katolíků na bohoslužbách za uplynulá dvě desetiletí značně poklesla, a zdá se, že papežovo nadšení pro kázání dveře ode dveří je alespoň částečně reakcí na pokles vlivu církve.“

Takové nabádání k tomu, aby se „začalo kázat dům od domu“, není zcela nové. Předchozí papež Pavel VI. řekl, že katolická církev „existuje proto, aby hlásala evangelium“. A současný papež Jan Pavel II. vydal v roce 1991 encykliku Redemptoris Missio, aby církev upozornil na to, že je třeba plnit Ježíšův příkaz — veřejně kázat.

Římskokatolický spisovatel Peter Hernon se v londýnském listu Catholic Herald zeptal: „Co se vlastně stalo s hlásáním evangelia?“ Vyslovil obavy o velmi vychvalované „desetiletí evangelizace“, které má nyní za sebou několik let. Když se jednoho biskupa zeptal, proč je tak malý pokrok, biskup odpověděl: „Nesmíte spěchat. Církev existuje teprve 2000 let.“

Není divu, že se P. Hernon zeptal: „Kde je naléhavost, se kterou Ježíš posílal své učedníky, aby v okolních vesnicích hlásali evangelium? Nebo naléhavost, kterou vyjádřil Svatý Pavel: ‚Běda mi, nebudu-li hlásat evangelium!‘ (1. Kor. 9:16)?“ Budou katolíci skutečně napodobovat příklad prvních křesťanů, kteří kázali veřejně „a dům od domu“? (Skutky 5:42; 20:20; Žilka)

P. Hernon přiznal, že když se mluví o evangelizaci dům od domu, „slyší skeptické ‚mručení‘, že je to ‚teorie‘, že je to ‚nepraktické‘. Není to tak,“ odpovídá. „Abych ukázal oprávněnost tohoto tvrzení, musím použít jedno nepříjemné označení. Vím, že je nepříjemné, protože když jsem ho minule použil v jednom katolickém článku, byla celá část vypuštěna (i když nic jiného změněno nebylo). Tím označením je svědek Jehovův . . . Každý svědek se také učí, že jeho pravým posláním je být misionářem.“

P. Hernon nesouhlasí s učením svědků Jehovových. Připouští však, že když člověk uvažuje o jejich metodách kázání, „připomíná mu to ranou církev, jak ji svým jednáním představili apoštolové.“

Svědkové Jehovovi dále horlivě slouží dům od domu, a tak v dnešní moderní době naplňují příkaz Ježíše Krista: „Budete mi svědky . . . do nejvzdálenější končiny země.“ (Skutky 1:8)