Pozorujeme svět

‚Poslední absolutistický systém‘

„V německé katolické církvi roste nespokojenost s konzervativní orientací Vatikánu,“ napsal římský deník La Repubblica poté, co Jan Pavel II. nedávno jmenoval třicet nových kardinálů. Známý teolog-disident Hans Küng tvrdí, že k volbě nového papeže je „naléhavě třeba, aby ti, kdo budou volit, skutečně reprezentovali celou katolickou církev“. Küng se domnívá, že „papež prostě ztratil důvěru velké části věřících“, a pokračuje: „Nelze přehlížet, že po zhroucení stalinismu je systém římskokatolické církve posledním absolutistickým systémem v západním světě.“

Jak předcházet předčasnému stárnutí

„Lidé přizpůsobují své domy dětem. Proč je nepřizpůsobit starším lidem?“ ptá se gerontolog Wilson Jacob Filho z univerzity v São Paulu. Kromě toho, že navrhuje, aby se stavěly domy, které jsou pro starší osoby bezpečnější, navrhuje také, aby starší lidé cvičili, a tak posilovali svalstvo. Tím se sníží nebezpečí, že upadnou. Co je největším nepřítelem dlouhověkosti? Podle plastického chirurga Rogéria Izara Nevese, který také působí na univerzitě v São Paulu, jsou těmito nepřáteli „sedavý způsob života, nevyvážená strava (zvlášť je-li bohatá na tuky), kouření, nadměrné požívání alkoholických nápojů, stres a nedostatek spánku“. Jornal da Tarde vysvětluje, že velký stres oslabuje imunitní systém, „což úzce souvisí s propuknutím různých nemocí, a tím i se stárnutím“. Doktor Neves navíc tvrdí: „Hlavní příčinou předčasného stárnutí je nezájem o život.“

Zdravotní rizika „body-piercingu“

„Lidé si dnes propichují i ty části těla, u kterých to před lety nepřicházelo v úvahu,“ říká John Pelton, ředitel úseku komunální hygieny v Calgary Health Services v Kanadě. Podle zprávy v listě The Vancouver Sun si lidé propichují obočí, rty, jazyk i pupek. Obavy, že tato móda, která se stále rozmáhá, by mohla přispět k šíření AIDS a hepatitidy B a C, přiměly hygienickou službu v Albertě, aby vydala směrnice, které by provádění „body-piercingu“ usměrňovaly. „Nové normy nakonec pokryjí celou škálu neregulovaných osobních služeb, například vypalování značek do kůže, odstraňování ochlupení pomocí vosku nebo elektrického proudu, tetování a senzorickou deprivaci.“ S návrhem těchto směrnic budou seznámeni zodpovědní činitelé ve zdravotnictví a podnikatelé, kteří tyto služby poskytují, dodává zpráva. Jeden člověk, jenž jisté zařízení na propichování uší používá, připouští: „Viděli jsme, že někteří lidé museli jít kvůli infekci do nemocnice. Je to opravdu velmi znepokojivé.“

Církev, která ztrácí své postavení

Členstvo největší kanadské denominace, sjednocené kanadské církve, „rychle stárne a početně se zmenšuje. Vůdci církve a farníci nejsou zajedno v tom, co by pro církev mělo být nejdůležitější,“ říká list The Toronto Star. K této církvi se hlásí asi tři miliony věřících, ale v církevní matrice je jich jen 750 000. Většině těch, kdo církev nejvíce podporují, je nad 55 let. Děti a vnoučata členů církve však k církvi netíhnou. Církev byla varována, že musí ihned něco udělat, aby změnila své postoje, jinak zanikne. Členové církve chtějí, aby se kladl důraz na uctívání a duchovní hodnoty, zatímco vedení církve chce věnovat více pozornosti sociálním a globálním otázkám. Jestliže se církev zhroutí, „bude to také znamenat, že to, co bylo důležité pro sjednocenou církev, nebylo důležité pro Kanaďany“, varuje albertský sociolog Reginald Bibby. „Nestálo jim za to, aby tomu věnovali svůj čas, peníze nebo pozornost.“

Dědictví války

Sedm tisíc veteránů, kteří se před jedenapadesáti lety zúčastnili invaze Spojenců do Evropy, se v červnu 1994 vrátilo na normandské pláže. Pro stovky z nich však byly vzpomínky příliš silné. Musela jim být poskytnuta psychiatrická pomoc, aby se vyrovnali s úzkostí, kterou jim oslava způsobila. „Někteří veteráni byli po ‚dni D‘ velmi rozrušeni,“ vysvětloval doktor Graham Lucas, který mluvil jménem charitativní organizace Combat Stress, jež pomáhá vysloužilým vojákům. „Cítili se provinile, měli pocit, že si nezasloužili přežít, jestliže jiní padli. Trpěli nočními můrami a poruchami spánku.“ Takové pocity, které byly léta potlačovány, vedly k vředům, astmatu a kožním nemocem, uvádí londýnský list The Sunday Times. Jeden starý voják, kterého v noci stále sužují vzpomínky, se vyjádřil takto: „Takové oslavy se dají přehnat. Lidé, kteří tam nebyli, nemohou pochopit, jaké to bylo.“

Cizopasná ryba

Vandelie obecná je cizopasná ryba, která se množí v řekách Amazonské nížiny. Tento průsvitný tvor podobný úhoři měří asi 2,5 centimetru. Obvykle se nachází na žábrách větších ryb a živí se jejich krví. Může se také dostat do tělních otvorů lidí a způsobit záněty či krvácení, a někdy může oběti způsobit i smrt. Nedávno byl v Brazílii objeven menší a dravější poddruh této ryby, který je sotva poloviční. Má vzadu v ústech dva zuby ve tvaru háčku, které rybce umožňují pevný stisk, takže je nemožné ji setřást. Zpráva v časopise New Scientist uvádí, že „v komunitách, které žijí u řek a mají málo lékařských prostředků — pokud vůbec nějaké mají —, může tato rybka způsobit vážné infekce“.

Univerzity v těžkostech

„Opomíjené africké univerzity jsou na pokraji zhroucení,“ informuje johannesburgský list WeekendStar. Mají málo finančních prostředků, a proto mají také málo počítačů, a v některých případech jim byly odpojeny i telefony. Jedna univerzita má 35 000 zapsaných studentů, ale původně byla určena jen pro 5000. Na jedné dříve prestižní univerzitě v Ugandě je obsazena jen polovina učitelských míst. Měsíční plat přednášejícího na této vysoké škole je asi jen devatenáct dolarů. Některé univerzity byly kvůli stávkám učitelů a studentů celé měsíce zavřeny. Jeden keňský profesor k tomu řekl: „Akademické sebeničení v Africe postupuje od špatného k horšímu.“

Kdo dělá domácí práce?

„Zdá se, že rovnoprávnost [mužů a žen] ještě do rodin nepronikla,“ píše list Corriere della Sera ve zprávě o průzkumu, který provedl Centrální statistický institut a který se týkal toho, jak italské rodiny tráví čas. Tím, kdo na sebe musí vzít břemeno organizování záležitostí rodiny, je stále ještě žena — ať chodí do zaměstnání, nebo nechodí. Pokud má děti, obětuje domácím pracem průměrně 7 hodin a 18 minut, zatímco její partner jen hodinu a 48 minut. Paradoxem je, že svobodné matky jsou na tom lépe — daří se jim denně trávit domácími pracemi o dvě hodiny méně. „Matky svá děvčátka už od jejich útlého věku ‚předurčují‘ pro domácí práce,“ dodává La Repubblica.

Bitvu s tuberkulózou prohráváme

Ve válce proti chorobám „všude na světě prohráváme“ bitvu s tuberkulózou, říká profesor Jacques Grosset, vedoucí oddělení bakteriologie a virologie v pařížské nemocnici La Pitié-Salpétrière. U neléčených pacientů je úmrtnost na tuberkulózu asi 50 procent. Stanovení diagnózy a následná léčba jsou asi pro polovinu pacientů na světě nedostupné. Avšak tím, co profesor Grosset označil jako skutečnou katastrofu, je fakt, že v technologicky vyspělých zemích, kde jsou antibiotika běžně k dostání, jen polovina pacientů s TBC v léčbě pokračuje až do úplného uzdravení. „Ta druhá polovina pacientů předepsané léky neužívá nebo je užívá velmi nepravidelně. Tím se značně zvyšuje úmrtnost (25 procent u léčených pacientů) a tím také vznikají takové kmeny bacilu tuberkulózy, které jsou vůči antibiotikům rezistentní.“

Venezuela a AIDS

Venezuela se v počtu případů AIDS řadí mezi zeměmi Latinské Ameriky na třetí místo za Brazílii a Mexiko, píše list El Universal, který vychází ve venezuelském Caracasu. Doktor Arellano Médici odhaduje, že tímto smrtelným virem je ve Venezuele nakaženo asi 350 000 lidí, přestože ministerstvo zdravotnictví přiznává jen 3000. Skutečnost, že na každou infikovanou osobu připadá pravděpodobně sto dalších lidí, kteří o své nákaze nevědí, jde podle doktora Médici na vrub „značné promiskuitě v naší společnosti“. Doktor Médici zdůrazňuje, že nakažený člověk by měl žít mravně čistým životem, a to nejen proto, aby nenakazil druhé lidi, ale také proto, že existují různé viry AIDS. Infikované osoby se mohou nakazit ještě jiným virem a jejich dosavadní zdravotní problémy se mohou ještě zhoršit. Jeden pramen odhaduje, že do roku 2000 bude mít AIDS alespoň jeden člen každé rodiny na světě.