Nacistické zlo odhaleno
VE DVACÁTÝCH letech našeho století se Německo snažilo vzpamatovat se z porážky v první světové válce. V té době svědkové Jehovovi horlivě rozšiřovali ohromné množství biblické literatury. Poskytovali tak lidem v Německu nejen útěchu a naději, ale také je upozorňovali na rostoucí moc militarismu. V letech 1919 až 1933 předali svědkové každé z přibližně 15 milionů německých rodin v průměru osm knih, brožur nebo časopisů.
Časopisy Zlatý věk a Útěcha často obracely pozornost čtenářů k militaristickému vývoji v Německu. V roce 1929, tedy více než tři roky před nástupem Hitlera k moci, jedno německé vydání časopisu Zlatý věk nebojácně uvedlo: „Národní socialismus je . . . hnutí, které působí . . . přímo ve službách nepřítele člověka, Ďábla.“
V předvečer Hitlerova nástupu k moci Zlatý věk ze 4. ledna 1933 uvedl: „Nejasně se rýsují hrozivé útesy národně socialistického hnutí. Zdá se neuvěřitelné, že se politická strana, tak bezvýznamná v době svého vzniku, tak nekonvenční ve svých taktikách, může v průběhu pouhých několika let rozrůst do proporcí, kterými zastíní strukturu národní vlády. Nicméně Adolf Hitler a jeho národně socialistická strana (nacisté) tohoto neobyčejného výsledku dosáhli.“
Žádost o pochopení
Hitler se stal ministerským předsedou Německa 30. ledna 1933, a za několik měsíců, 4. dubna 1933, byla odbočka svědků Jehovových v Magdeburgu obsazena. Příkaz však byl 28. dubna 1933 zrušen a majetek vrácen. Co následovalo?
Přes zjevně nepřátelský postoj Hitlerova režimu uspořádali svědkové Jehovovi 25. června 1933 v Berlíně sjezd. Sešlo se asi 7000 lidí. Svědkové jasně a veřejně oznámili své cíle: „Naše organizace není v žádném smyslu politická. Trváme pouze na tom, abychom mohli vyučovat lidi slovu Jehovy Boha, a to bez překážek.“
Svědkové Jehovovi vynaložili upřímné úsilí, aby své postoje vyjádřili. Jaké to mělo následky?
Začíná útok
Neochvějný neutrální postoj svědků a jejich věrná oddanost Božímu Království byla pro Hitlerovu vládu nepřijatelná. Nacisté neměli v úmyslu tolerovat, že by někdo odepřel podporu jejich ideologii.
Ihned po skončení berlínského sjezdu 28. června 1933 nacisté znovu obsadili odbočku v Magdeburgu. Zakázali svědkům shromažďovat se a některé z nich zatkli. Brzy začali být svědkové propouštěni ze zaměstnání. Docházelo k raziím do domácností svědků, byli biti a zatýkáni. Do začátku roku 1934 nacisté zabavili u svědků 65 tun biblické literatury, kterou za Magdeburgem spálili.
Rozhodný postoj svědků
I přes tyto počáteční útoky zůstali svědkové Jehovovi pevní a veřejně odhalovali útlak a nespravedlnost. Ve Strážné věži z 1. listopadu 1933 se hlavní článek jmenoval ‚Nebojte se jich‘. Byl připraven hlavně pro svědky v Německu a vybízel je, aby statečně čelili rostoucímu tlaku.
J. F. Rutherford, prezident Watch Tower Society, poslal 9. února 1934 Hitlerovi protestní dopis, ve kterém prohlásil: „Můžete se úspěšně vzepřít jakémukoli člověku i všem lidem, ale nemůžete se vzepřít Jehovovi Bohu . . . Ve jménu Jehovy Boha a jeho pomazaného Krále, Ježíše Krista, Vás žádám, abyste všem úředníkům a služebníkům vaší vlády vydal příkaz, aby svědkům Jehovovým umožnili pokojně se shromažďovat a bez překážek sloužit Bohu.“
J. F. Rutherford stanovil jako hranici 24. březen 1934. Řekl, že pokud se do té doby situace německých svědků nezlepší, budou fakta o jejich pronásledování zveřejněna jak v Německu, tak po celém světě. Nacisté reagovali na Rutherfordovy požadavky stupňováním hrubého zacházení se svědky, a mnohé z nich poslali do právě zřízených koncentračních táborů. Proto svědkové patřili k prvním vězňům v těchto táborech.
Svědkové odhalují nacistická zvěrstva
Jak svědkové Jehovovi slíbili, začali zveřejňovat krutosti, ke kterým v Německu docházelo. Svědkové z celého světa opakovaně posílali protesty Hitlerově vládě.
Dne 7. října 1934 se shromáždily všechny sbory svědků Jehovových v Německu, aby vyslechly znění dopisu, který byl posílán představitelům Hitlerovy vlády. Říkalo se v něm: „Mezi Vaším zákonem a Božím zákonem je přímý rozpor . . . Tímto vás tedy upozorňujeme, že budeme za každou cenu poslouchat Boží přikázání, budeme se shromažďovat ke studiu Božího slova a budeme Boha uctívat a sloužit mu, jak přikázal.“
Ve stejný den se na zvláštním shromáždění sešli svědkové Jehovovi ve 49 jiných zemích a poslali Hitlerovi telegram následujícího znění: „Vaše špatné zacházení se svědky Jehovovými šokuje všechny slušné lidi na zemi a znevažuje se tím Boží jméno. Upusťte od dalšího pronásledování svědků Jehovových, protože Bůh jinak zničí Vás a Vaši nacionální stranu.“
Nacisté téměř okamžitě reagovali vystupňováním pronásledování. Hitler vykřikoval: „Ta havěť bude v Německu vyhlazena!“ Ale jak odpor sílil, úměrně tomu se rozhodnutí svědků stávalo pevnějším.
V roce 1935 odhalil časopis Zlatý věk inkvizitorské metody mučení a špionážní systém nacistického režimu. Časopis také ukázal, že cílem organizace Hitlerjugend bylo zbavit německou mládež víry v Boha. Následující rok měl celostátní zátah gestapa za následek uvěznění tisíců svědků. Brzy na to, 12. prosince 1936, reagovali svědkové kampaní, při které rozšířili po celém Německu protestní rezoluci proti perzekuci svědků Jehovových.
Dne 20. června 1937 rozšířili svědkové, kteří byli ještě na svobodě, další poselství, jež velmi podrobně popisovalo jejich pronásledování. Byla zde uvedena jména oficiálních představitelů a data i místa pronásledování. Gestapo bylo zděšeno tímto odhalením a také tím, že se to svědkům vůbec podařilo.
Láska k bližním podněcovala svědky k tomu, že lidi v Německu varovali, aby se nenechali oklamat velkolepou vizí slavné tisícileté vlády Třetí říše. „Musíme mluvit pravdu a poskytnout varování,“ říkala brožura Hleďte skutečnostem v tvář, která vyšla v roce 1938. „Totalitní vládu chápeme . . . jako výsledek Satanova působení, jako náhražku Božího království.“ Svědkové Jehovovi sice patřili k prvním terčům nacistického týrání, ale oni sami také ostře odsuzovali krutosti vůči Židům, Polákům, postiženým a dalším lidem.
V rezoluci „Varování!“, kterou přijali svědkové Jehovovi v roce 1938 na sjezdu v Seattlu, stát Washington (USA), se říkalo: „Radikální politické organizace — fašisté a nacisté, protiprávně ovládli mnoho evropských zemí . . . Lidé v těchto zemích se dostanou pod státní kontrolu, bude jim odejmuta veškerá svoboda a budou nuceni podvolit se vládě samozvaného diktátora, a tak bude plně obnovena středověká inkvizice.“
J. F. Rutherford měl pravidelné relace v rádiu, kde pronášel působivé přednášky o satanské povaze nacismu. Přednášky byly vysílány po celém světě a byly tištěny a rozšiřovány v milionech výtisků. Dne 2. října 1938 byl vysílán Rutherfordův proslov „Fašismus, nebo svoboda“, ve kterém rozhodným způsobem odsoudil Hitlera.
„Obyčejní němečtí lidé jsou mírumilovní,“ prohlásil J. F. Rutherford. „Ďábel ke kormidlu postavil svého představitele, Hitlera, člověka duševně nemocného, krutého, zlomyslného a bezcitného . . . Nelidsky pronásleduje Židy proto, že kdysi byli Božím smluvním lidem a nosili Jehovovo jméno, a proto, že Ježíš Kristus byl Žid.“
Když se proti svědkům Jehovovým vzedmula nová vlna nacistické zuřivosti, bylo veřejné odsouzení, které svědkové vyjadřovali, ještě ostřejší. Časopis Útěcha z 15. května 1940 uvedl: „Hitler je tak dokonalé Ďáblovo dítě, že jeho projevy a rozhodnutí jím protékají jako voda dobře postavenou stokou.“
Odhalování hrůz v táborech
O existenci koncentračních táborů sice veřejnost do roku 1945 převážně nevěděla, ale ve třicátých letech se v publikacích společnosti Watch Tower často objevoval podrobný popis těchto táborů. V roce 1937 například časopis Útěcha psal o pokusech s jedovatými plyny v Dachau. Do roku 1940 publikace svědků jmenovitě uvedly 20 různých táborů a popisovaly strašlivé podmínky, které tam vládly.
Jak to, že svědkové Jehovovi tak dobře znali koncentrační tábory? Když v roce 1939 začala druhá světová válka, bylo již 6000 svědků zavřeno v táborech a ve vězeních. Německý historik Detlef Garbe odhaduje, že svědkové v té době představovali 5 až 10 procent všech lidí v táborech!
Na semináři, který pojednával o svědcích a holocaustu, pan Garbe prohlásil: „Ze 25 000 osob, které se hlásily ke svědkům Jehovovým, bylo na začátku Třetí říše asi 10 000 různě dlouhou dobu vězněno. Více než dva tisíce z nich bylo posláno do koncentračních táborů. To znamená, že kromě Židů byli svědkové Jehovovi náboženskou skupinou, kterou esesáci nejvíce pronásledovali.“
V červnu 1940 časopis Útěcha uvedl: „Když Německo začalo s bleskovou válkou, bylo v Polsku 3 500 000 Židů . . ., a pokud zprávy, které se dostaly do západního světa, jsou pravdivé, pak je vyhlazování těchto lidí v plném proudu.“ V časopise Útěcha se v roce 1943 psalo: „Systematicky jsou vyhlazovány celé národy, jako jsou Poláci, Řekové a Srbové.“ Do roku 1946 časopisy Zlatý věk a Útěcha popsaly šedesát různých vězení a koncentračních táborů.
Nacisté jsou proti svědkům bezmocní
Ačkoliv se nacisté snažili zastavit distribuci literatury společnosti Watch Tower, přesto jeden berlínský úřední činitel připustil: „Je obtížné zjistit tajná místa v Německu, kde se ještě tiskne literatura badatelů Bible; žádný svědek nenosí u sebe jména ani adresy a jeden druhého neprozradí.“
Přes zuřivé úsilí nebylo gestapo schopno dopadnout nikdy více než polovinu celkového počtu svědků. Představte si tu bezmocnost nacistického důmyslného špionážního systému — nebyli schopni těch několik lidí pochytat a umlčet a zastavit příliv literatury. Literatura se dostávala k lidem na ulici, a dokonce pronikla i plotem z ostnatých drátů do koncentračních táborů!
Vítězství nad barbarstvím
Nacisté, kteří byli pokládáni za mistry ve schopnosti zlomit vůli člověka a zběsile se snažili přimět svědky Jehovovy, aby porušili křesťanskou neutralitu — neuspěli. Kniha The Theory and Practice of Hell (Teorie a praxe pekla) uvedla: „Člověk se nemůže zbavit dojmu, že z psychologického hlediska se SS nikdy zcela nevyrovnalo s problémem, který představovali svědkové Jehovovi.“
Opravdu, svědkové Jehovovi s podporou Božího ducha bitvu vyhráli. Christine Kingová, historička a rektorka univerzity v Staffordshire, v Anglii, popsala protivníky v tomto konfliktu takto: „Jeden [nacisté] obludný, mocný, zdánlivě nepřemožitelný. Druhý [svědkové] velmi, velmi nepatrný . . . pouze s vírou, bez jakékoli jiné zbraně . . . Svědkové Jehovovi morálně zvítězili nad mocí gestapa.“
Uprostřed nacistické říše byli svědkové Jehovovi malou, mírumilovnou enklávou. A přesto, svým vlastním způsobem vedli bitvu a vyhráli ji — bitvu o právo uctívat svého Boha, bitvu o lásku ke svému bližnímu a bitvu o to, aby mohli mluvit pravdu.
[Rámeček a obrázek na straně 9]
Svědkové odhalovali existenci koncentračních táborů
VĚTŠINA lidí do konce druhé světové války jména Osvětim, Buchenwald, Dachau a Sachsenhausen neznala; čtenářům časopisů Zlatý věk a Útěcha však byla dobře známa. Zprávy od svědků Jehovových se s velikým nebezpečím podařilo dostat z táborů; byly uveřejňovány v literatuře společnosti Watch Tower a odhalovaly vražedné záměry Třetí říše.
V roce 1933 přinesl Zlatý věk první z mnoha zpráv o existenci koncentračních táborů v Německu. V roce 1938 publikovali svědkové Jehovovi knihu Crusade Against Christianity (Křížová výprava proti křesťanství) ve francouzském, německém a polském jazyce. Kniha uváděla podrobné doklady o nenávistných útocích nacistů proti svědkům a obsahovala plánek koncentračního tábora v Sachsenhausenu a v Esterwegenu.
Nositel Nobelovy ceny doktor Thomas Mann napsal: „S nejhlubším pohnutím jsem přečetl vaši knihu a prošel hrůznou dokumentaci, kterou obsahuje. Nemohu ani popsat směs pocitů hnusu a ošklivosti, která naplnila mé srdce, když jsem pročítal tyto záznamy o degradaci člověka a o odporné krutosti . . . Dál mlčet by jenom posloužilo mravní lhostejnosti světa . . . Vykonali jste svou povinnost, když jste vydali tuto knihu a odhalili tak fakta.“ (Kurzíva od nás.)
[Rámeček na straně 10]
Svědkové patřili k prvním vězňům v táborech
PANÍ Geneviève de Gaulleová, neteř bývalého francouzského prezidenta Charlese de Gaulle, byla členkou francouzského odbojového hnutí. Se svědky Jehovovými se setkala v koncentračním táboře Ravensbrücku, kam se dostala po svém zatčení a uvěznění. Po druhé světové válce měla paní de Gaulleová přednášky po celém Švýcarsku a často mluvila o ryzosti a odvaze svědků. V rozhovoru, který proběhl 20. května 1994, řekla:
„Svědkyně patřily k prvním vězňům v táboře. Mnohé již zemřely . . . Poznaly jsme je podle charakteristického označení . . . Měly zcela zakázáno mluvit o své víře a nesměly mít u sebe žádné náboženské knihy, a zvláště ne Bibli, která byla pokládána za hlavní prostředek k pobuřování . . . Znala jsem jednu [svědkyni Jehovovu] — a bylo mi řečeno, že jich bylo více —, která byla popravena proto, že měla několik stránek biblického textu . . .
Zvláště jsem na nich obdivovala to, že pokud by podepsaly, že se zříkají své víry, mohly kdykoli opustit tábor. Tyto ženy, které vypadaly tak slabé a vyčerpané, byly nakonec silnější než esesáci, kteří měli moc a k dispozici všechny prostředky. To, co [svědkyně Jehovovy] činilo silnými, byla jejich síla vůle, nad kterou nedokázal nikdo zvítězit.“
[Rámeček na straně 11]
Chování svědků v táborech
Z LÁSKY k bližním — k těm, se kterými byli v cele, na baráku, v táboře — se svědkové dělili nejen o duchovní pokrm, ale také o každou potravu, kterou měli.
Jeden Žid, který přežil koncentrační tábor v Buchenwaldu, o tom řekl: „Zde jsem potkal [lidi, kterým se říkalo] Bibelforscher. Pořád mluvili o své víře. V podstatě nebylo nic, co by jim zabránilo mluvit o Bohu. Ostatním vězňům velmi pomáhali. Když došlo po pogromu 10. listopadu 1938 k masovému přílivu Židů do tábora, ‚Jehovas Schweine‘ — jak svědky nazývali dozorci — se podělili o svůj podíl chleba s letitými a vyhladovělými Židy a sami zůstali čtyři dny bez jídla.“
Podobně se o svědcích vyjádřila jedna židovská žena, která byla vězněna v lichtenburgském táboře: „Byli to velmi stateční lidé, kteří trpělivě snášeli svou situaci. Nežidovští vězni měli zakázáno s námi mluvit, tyto ženy však nikdy toto nařízení nedodržovaly. Modlily se za nás, jako kdybychom patřily do jejich rodiny, a povzbuzovaly nás, abychom se nevzdávaly.“
[Rámeček na straně 12]
Snahy popřít, že holocaust byl předvídán
ČASOPIS Útěcha, který vyšel 26. září 1945, uvedl, že v budoucnosti by mohlo dojít k pokusům upravit dějiny a popřít to, k čemu došlo. V článku „Je nacismus zničen?“ se říkalo:
„Propagandisté si myslí, že lidé mají krátkou paměť. Jejich záměrem je vymazat to, co se odehrálo; vystupují v moderním přestrojení za dobrodince, a skrývají svou minulost, jež je obviňuje ze zločinu.“
Časopis uvedl toto dalekosáhlé varování: „Dokud Jehova nezačne armagedonskou bitvu, bude nacismus stále vystrkovat svou ohavnou hlavu.“
[Nákresy na straně 11]
V roce 1937 se tyto plánky koncentračních táborů objevily v publikacích svědků
[Obrázek na straně 7]
Sto padesát pracovníků magdeburské odbočky svědků Jehovových v roce 1931
[Obrázky na straně 8]
Publikace svědků Jehovových odhalovaly kolaboraci církve s nacismem