Nadbytek odpadu řešíme kompostem

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! VE FINSKU

ODPAD, který lidstvo produkuje, se hromadí a staví nás před jeden z nejsložitějších problémů naší doby. Moderní technologie, která velmi účinně odpad vytváří, je, jak se zdá, zcela v úzkých, když jde o to, jak se odpadu zbavit. S běžnými, tradičními způsoby řešení je spojena spousta problémů. Ukládání odpadu na skládky může znečišťovat spodní vodu v okolí, a proto v mnoha zemích bylo přikázáno, aby skládky odpadu byly zavřeny. Při spalování odpadu se zase mohou uvolňovat jedovaté chemikálie a zůstává popel. Obojí představuje další problémy s likvidací. Technicky vyspělé spalovny jsou tedy v mnoha oblastech nepopulární.

Jaké jiné možnosti zbývají? Někteří lidé navrhují, aby se pevný odpad likvidoval přírodní cestou — jistým druhem biologického „ohně“, kterému se říká kompostování. Kompostování, podobně jako oheň, redukuje organickou hmotu na řadu vedlejších produktů a přitom se uvolňuje teplo. Vedlejší produkty kompostování mohou být docela užitečné. Plyny a teplo se dají využít jako zdroj energie a pevný vedlejší produkt, humus, je cenným hnojivem v zemědělství.

Popularita kompostování stoupá. Například ve Finsku městečko Korsholm a sousední město Vaasa vyvinuly vyspělé zařízení na zpracovávání odpadu, které využívá kompostování. Konstruktéři tohoto zařízení našli originální způsob, jak vyřešit najednou dva problémy tohoto kraje. Je tu velký nedostatek štěrku na stavbu silnic. Proto se ujal nápad vystřílet do skalního podloží širokou jámu, hlubokou čtyřicet metrů. Po vytěžení velkého množství štěrku se jáma stala ideálním místem pro ohromný bioreaktor na zpracovávání odpadu z měst. Bioreaktor je v pevné skále a to napomáhá k udržování stálé teploty, která je pro proces fermentace velmi důležitá.

A výsledek? Toto moderní zařízení do velké míry vyřešilo problém odpadu v kraji. Snižuje množství odpadu objemově o 75 procent a váhově o 66 procent. Jak je to možné? Pojďme se na toto zařízení podívat.

Jedinečné zařízení na zpracování odpadu

Náš první dojem po příjezdu byl ten, že toto místo nemá nic společného s běžnými skládkami odpadu. Nejsou tam žádné krysy ani žádný zápach. Zdá se, že zde je zpracovávání odpadu jen dalším odvětvím výroby.

Vedoucí tohoto zařízení nám nejprve ukazuje schéma, které vysvětluje, co se v provozovně děje. Dvoufázovým procesem se snižuje váha i objem odpadu — nejprve kompostováním a potom tím, že se odpad nechá zetlít. Při kompostování se odpad rozkládá za přítomnosti vzduchu, při tlení fermentuje bez přístupu vzduchu. Ale než kterýkoli z těchto procesů začne, odpad se drtí.

Z okna dispečerské kabiny vidíme, jak velkými vraty couvá dovnitř nákladní vůz s odpadky. Vyklápí odpadky do obrovské jámy ve tvaru nálevky, a pásový dopravník je odtud posouvá do drtiče. Jeřáb odstraňuje velké předměty, například rámy jízdních kol, pneumatiky a výfuky automobilů a většinu předmětů z umělé hmoty. Náš hostitel nám vysvětluje, že když přijdou staré ledničky a mrazáky, jsou poslány do opravny a později prodány do méně rozvinutých zemí.

Když se odpad rozdrtí, prochází hrubým sítem, kterým propadne všechno, co je menší než pět centimetrů, tedy asi polovina odpadu. Ta projde první fází biologického zpracování — kompostováním. Kompostování se provádí ve velké nádrži, kde je rozdrcený odpad smísen s kalem z městského zařízení na zpracovávání odpadních vod.

„Když jsme toto zpracovávání navrhovali, stále jsme měli na mysli životní prostředí,“ říká náš hostitel, „a proto oddělujeme dokonce i prach, který vzniká při drcení odpadu. Do kompostovací nádrže, kde se homogenizuje směs odpadu a kalu a zahřívá se asi na 40 stupňů Celsia [104 stupňů Fahrenheita], navíc vháníme vzduch. Kdybychom vzduch, který odtud vychází, nejprve nepřefiltrovali, pak by kvůli aerobnímu rozkladu strašně páchl.“

Po jednom nebo dvou dnech v kompostovací nádrži jde materiál do hlavního, čtyřicet metrů vysokého reaktoru na bioplyn. Co se děje tam? Tam jsou organické složky směsi rozkládány drobnými mikroby, kteří v tomto prostředí, kde není kyslík, mohou žít. Této fázi procesu se říká prostě tlení. Trvá patnáct dní při teplotě 35 stupňů Celsia. Konečným produktem je bioplyn a humus, který je asi z 85 až 90 procent tvořen vodou. Většina této vody je vytlačena a zavedena zpět do reaktoru.

Ale co se děje s tou polovinou odpadu, která vůbec nepropadla sítem? Náš průvodce říká, že tento odpad je celkem dobře spalitelný, protože se skládá především z papíru a umělé hmoty. Ale k bezpečnému spalování je potřebná teplota přes tisíc stupňů Celsia a žádná taková spalovna v okolí není. „Proto zbylý odpad znovu drtíme a opět ho zavádíme do zpracování,“ říká. „Je pravda, že biologický proces není schopen rozložit umělou hmotu, ale odpadem je především papír, který se nakonec stane humusem.“

Co je produktem tohoto složitého procesu? Náš hostitel odpovídá: „Získáváme především dva produkty, humus a bioplyn. Humus prodáváme na budování zelených ploch a rekultivaci zavážek. Je nyní velmi žádaný, protože se zavírá mnoho starých skládek. Do budoucna se chystáme podívat na to, zda by se po odstranění skla a umělé hmoty dal použít i v zemědělství. Bioplyn se skládá z 60 procent metanu a 40 procent oxidu uhličitého. Kvalitou odpovídá zemnímu plynu a používá se stejným způsobem. Máme potrubní systém, kterým plyn rozvádíme do nejbližších průmyslových podniků.“

A co problémy s těžkými kovy v odpadu a kalu? Náš hostitel pokračuje: „Tyto těžké kovy se koncentrují ve vodě. Proto si v budoucnosti chceme pořídit zařízení na odstraňování těžkých kovů z vody. Pak by se náš produkt hodil pro všechny účely. Když mluvíme o budoucnosti, musím vám říci, o čem sním: o tom, že všechny domácnosti budou odpad třídit, takže nebudeme dostávat ani sklo, ani umělou hmotu, ani kovy. To všechno je recyklovatelné. Dokonce jsou recyklovatelné i umělé textilie, umělá hmota a guma.“

Zařízení je schopno zpracovat odpad, který vyprodukuje sto tisíc lidí. To je ve Finsku důležité. Tato země má v plánu, že do roku 2000 využije asi polovinu odpadu — buď ve formě surovin, nebo energie.

Naše prohlídka nám poskytla konkrétní důkaz toho, že s odpadem je možné něco dělat. Každý z nás může dodržovat předpisy o recyklování odpadu, které platí v místě, kde žije. Než jsme se však s naším průvodcem rozloučili, zeptali jsme se, zda je mnoho takových podniků, kde zpracovávají odpad tak efektivně jako zde. „Těžko říci,“ odpovídá náš průvodce. „Neznám žádný jiný takový podnik. Možná, že na mnoha místech jsou problémy s odpadem o mnoho větší, a proto se nikdo neodvážil zkusit tohle.“