Jedinečný Matterhorn

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! VE ŠVÝCARSKU

„NA CELÉ zemi je jen JEDEN Matterhorn; jen JEDNA hora s tak vyváženými proporcemi. Je na něj úžasný pohled!“ To řekl italský horolezec Guido Rey.

Opravdu, Matterhorn je výjimečná hora, jedna z nejznámějších na světě. Fotografie na této dvoustránce pravděpodobně není prvním obrázkem této úžasné hory, který jste viděli.

Pyramidovitý Matterhorn leží na hranicích Itálie a Švýcarska, deset kilometrů jihovýchodně od švýcarské obce Zermatt, po které byl pojmenován. Tyčí se do výše 4478 metrů a má dva vrcholy, které jsou od sebe vzdáleny asi sto metrů.

Matterhorn sice patří do Penninských Alp, ale stojí osamoceně a nemá žádné bezprostřední sousedy. Díky tomu je hora velmi fotogenická a je na ni nádherný pohled, ať se díváte odkudkoli.

Někteří lidé Matterhorn výstižně přirovnali k obelisku. Vystavuje své čtyři stěny do čtyř světových stran a každá stěna je zřetelně oddělena od druhé hranou.

Přestože je Matterhorn vysoký, není vždy zasněžený. Příkré skalnaté stěny v jeho horní části odloží koncem jara svůj kabát ze sněhu a ledu a vystaví se teplému slunci. Níže na východní a severozápadní straně se k hoře po celý rok tisknou ledovce. Jsou jako bílá stuha kolem jejího pasu.

Mnoho obdivovatelů si kladlo otázku, jak tato jedinečná hora vlastně vznikla. Na jejím úpatí neuvidíte žádnou suť, žádné zbytky materiálu, z něhož vznikla. Tato suť musela být odplavena během nesčetných tisíců let existence hory. Na tvorbě této překrásné scenérie se musely podílet velmi mocné přírodní síly.

Dávné osídlení

Alpské údolí, které vede k úpatí Matterhornu, bylo osídleno už v době Římské říše. Historie nás učí, že v roce 100 př. n. l. římský generál Marius překročil Theodulův průsmyk, který leží východně od Matterhornu ve výšce 3322 metrů. Ve středověku se tato horská stezka používala také pro přepravu zboží z jihu na sever.

V těch dobách se místní lidé dívali na Matterhorn s velkou úctou, a dokonce až s pověrečným strachem. Nikdy by nezkoušeli vylézt na horu, na které podle nich bydlel sám Ďábel! Kdo jiný by dolů shazoval led, sněhové laviny a kameny velké jako domy?

Rostoucí zájem o přírodní vědy

To, čemu se tito prostí lidé ze strachu vyhýbali, se později stalo v anglické lepší společnosti módou. Vědecký zájem začal růst, a tak mnoho badatelů začalo zlézat hory, aby získali poznatky z geologie, topografie a botaniky.

V roce 1857 byl v Londýně založen Klub alpinistů. Mnoho dobře situovaných Angličanů cestovalo do Francie, Itálie a Švýcarska, aby se podíleli na dobytí Alp. Tito dobrodruzi zdolávali jeden vrchol za druhým, Mont Blanc nevyjímaje. Ten je sice se svými 4807 metry nejvyšší horou Evropy, ale pro horolezce není tak obtížný jako Matterhorn.

Ne všechno toto úsilí však bylo vynaloženo jen kvůli přírodním vědám. Mezi badateli se objevila ctižádost. Hybnou silou se stala sláva, která čekala toho, kdo bude tím prvním, tím nejodvážnějším a nejzdatnějším. V Anglii v té době znamenalo slovo „sport“ hlavně horolezectví.

Léto 1865 bylo v horolezectví jedním z nejrušnějších období, zvlášť pokud jde o Matterhorn. Tato fascinující pyramida byla jedním z posledních vrcholů, které zůstaly nedobyty. Panoval názor, že vylézt na ni je nemožné a místní vůdci to nechtěli ani zkusit. Jejich postoj byl: ‚Jakýkoli jiný vrchol, jen ne Horn.‘

Dobytí Matterhornu však bylo jen otázkou času. Začátkem šedesátých let minulého století bylo pokořeno mnoho alpských vrcholů. Horolezci se učili ze zkušeností a vyvinuli nové techniky. Jeden londýnský vydavatel poslal z Anglie do Švýcarska dvacetiletého Edwarda Whympera, aby nakreslil nějaké obrázky s alpskými motivy jako ilustrace ke knize o Alpách. Hory Whympera okouzlily a horolezectví se stalo jeho vášní. Zlezl mnoho vrcholků ve Francii i ve Švýcarsku a několikrát se pokusil pokořit Matterhorn. Horn však odolával.

Matterhorn pokořen!

Až nakonec se v červenci 1865 v Zermattu náhodou sešly tři horolezecké výpravy a všechny měly v úmyslu zlézt Matterhorn. Tyto tři výpravy tlačil čas, protože by je mohla předstihnout italská výprava, a proto se rozhodly, že se spojí v jedno cordée neboli že se navážou na jedno lano. Skupinu tvořilo sedm mužů — Edward Whymper a lord Francis Douglas, Charles Hudson a jeho mladý přítel Hadow, čtyři Angličané, a kromě nich dva švýcarští vůdci a jeden vůdce francouzský, které se Angličanům podařilo najmout.

Ráno 13. července vyšli ze Zermattu a beze spěchu postupovali k hoře z východní strany. Zjistili, že nižší části hory se zlézají poměrně snadno. Ve výšce asi 3300 metrů postavili stan a spokojeně tam strávili zbytek slunného dne.

Druhý den ráno, 14. července, začali s výstupem už před rozbřeskem. Lano bylo potřeba jen občas. Některé úseky byly obtížnější než jiné, ale často nacházeli způsob, jak se vyhnout vážnějším překážkám. Cestou dvakrát odpočívali a pak se dostali k nejkritičtějšímu místu. Posledních sedmdesát metrů zdolávali sněhové pole. Ve 13 hodin 45 minut dosáhli vrcholu. Matterhorn byl pokořen!

Žádný z obou vrcholků nejevil známky toho, že by na něj někdy vstoupila lidská noha, a tak zřejmě byli první. To byl pocit! Asi hodinu se vítězná výprava kochala úžasným pohledem všemi směry a pak se připravila k sestupu. Italští horolezci, kteří se pokoušeli o výstup tentýž den, zůstali daleko vzadu, a když zjistili, že závod prohráli, vrátili se.

Velmi vysoká cena

Vítězství však horolezce přišlo velmi draho. Když na sestupu došli k obtížnému úseku, navázali se na lano a nejzkušenější vůdce sestupoval první. Přes všechnu opatrnost však nejmladší účastník výpravy uklouzl, spadl na muže pod sebou a stáhl za sebou ty, kdo byli nad ním. Poslední tři muži, varováni výkřikem, se mohli ještě zachytit za nějaké skalní výběžky. Ale lano se přetrhlo a první čtyři muži ve zlomku vteřiny zmizeli pod srázem.

Edward Whymper a dva švýcarští vůdci, všichni celí prokřehlí, se ocitli ve velmi kritické situaci. Museli přes noc bivakovat a do Zermattu se vrátili až druhý den. Sláva onoho dne se rychle změnila v tragédii, která je poznamenala na celý zbytek života.

Tři ze čtyř mrtvých těl byla později vyproštěna z ledovce 1200 metrů pod místem nehody. Čtvrté tělo, tělo lorda Douglase, nebylo nikdy nalezeno.

Nebyly to poslední oběti úbočí Matterhornu. I přesto, že mnoho lan bylo pevně přichyceno ke skále — jednak na různých trasách k vrcholu, jednak přes skalní stěny a úzké pukliny — a přesto, že zkušenosti horolezců vzrostly a velmi se zlepšilo jejich vybavení, jen na této hoře přišlo o život asi šest set lidí.

Nebezpečí

Jednou věcí, která nebezpečí velmi zvyšuje, je počasí. Může se nečekaně rychle změnit. Den může začít krásně, ale než si to člověk uvědomí, obalí pyramidu hustá mlha nebo těžké temné mraky a může vypuknout děsivá bouře. To bývá doprovázeno hrůzostrašnými blesky, hromy a větrem a může to skončit hustou sněhovou vánicí. A to vše v průběhu krásného letního dne!

Zaskočí-li horolezce taková změna počasí, musejí možná strávit noc pod širým nebem, snad jen na malém výstupku, který jim sotva dovoluje stát. Teploty mohou klesnout značně pod bod mrazu. Dole je propast. Pak člověk možná přemýšlí, proč Matterhornu jen z dálky nezamával!

Dalším nebezpečím jsou padající kameny. Někdy to způsobí bezohlední horolezci, ale ve většině případů jsou příčiny přírodní. Změny teploty, led a sníh, lijáky, horké slunce a silný vítr, který se kolem Hornu prohání, to vše má na skály vliv a působí, že se z nich odlamují velké kusy kamene. Někdy zůstávají celá léta na jednom místě jako ohromný sloupec naskládaných talířů, ale sněhové laviny mohou způsobit, že se nakonec pohnou a spadnou.

Mnoho horolezců žaslo nad tím, že takovým způsobem to probíhá již tisíce let, a přesto si hora zachovala tvar štíhlého obelisku a nejeví žádné známky toho, že by jej chtěla změnit. Ve srovnání s jejími 2,5 miliardy krychlových metrů kamene není množství padajícího kamene natolik významné, aby změnilo její tvar. Lidem však působí zranění a smrt.

Časem zlézání Matterhornu velmi získalo na popularitě. Někteří vůdci byli na jeho vrcholku několiksetkrát. I mnoho dalších mužů a žen výstup na Matterhorn opakuje a pokaždé si zvolí jinou trasu.

Jsou však i takoví horolezci, kteří se pokoušejí Matterhorn zdolat, ale uvědomí si, že jsou nepříznivé podmínky nebo že jejich schopnosti, fyzická kondice či trénink nejsou dostatečné. Proto ve výstupu nepokračují a dovolí, aby rozum zvítězil nad touhou po slávě, že „udělali“ Matterhorn.

Avšak ať jste viděli tuto úchvatnou horu jen na fotografiích nebo ve filmu, či jste stáli poblíž a za svítání nebo při západu slunce jste obdivovali její oslnivé barvy, možná jste si připomněli velkého Sochaře. S hlubokou úctou k jeho dílu vám snad v srdci zněla slova Žalmu 104:24: „Jak mnohá jsou tvá díla, Jehovo! Všechna jsi je udělal v moudrosti. Země je plná tvých výtvorů.“