Co říká Bible

Co dělat, když někomu ublížíte

NĚCO není v pořádku. Právě jste si to uvědomili. Váš křesťanský bratr se vám vyhýbá. Neřekl, že by se ho něco dotklo, ale sotva vás pozdraví — a to pouze v případě, že ho pozdravíte jako první. Měli byste za ním jít a zjistit, co není v pořádku?

Možná si pomyslíte: ‚To je jeho problém. Pokud proti mně něco má, měl by přijít a promluvit si se mnou o tom.‘ Je pravda, že Bible povzbuzuje ty, proti komu se někdo provinil, aby se chopili iniciativy a věc s bratrem urovnali. (Srovnej Matouše 18:15–17.) A co viník? Spočívá na něm nějaká odpovědnost? A když ano — jaká?

Ježíš řekl v Kázání na hoře: „Jestliže tedy přinášíš svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, zanech svůj dar tam před oltářem a odejdi; nejprve se usmiř se svým bratrem a pak, až se vrátíš, obětuj svůj dar.“ (Matouš 5:23, 24) Všimněte si, že tato Ježíšova slova se týkala viníka. Jakou má on povinnost, aby dal záležitost do pořádku? Abychom mohli odpovědět, musíme se zamyslet nad tím, co Ježíšova slova znamenala pro jeho židovské posluchače v prvním století.

„Přinášíš svůj dar k oltáři“

Ježíš zde vykresluje živý obraz — židovský věřící přišel do Jeruzaléma k jednomu z každoročních svátků. Přinesl určitý dar — pravděpodobně nějaké zvíře —, aby ho obětoval Jehovovi.a Předkládání obětí zdaleka nebylo nějakým prázdným rituálem. Kniha Judaism—Practice and Belief (Judaismus — Zvyky a víra) o tom říká: „Ten, kdo předkládal oběť, vybral tučné, bezvadné zvíře, díval se, jak ho odborníci prohlížejí, prošel s ním několika nádvořími k oltáři s ohněm, zde ho předal, položil ruce na jeho hlavu a doznal nečistotu či vinu, nebo jiným způsobem zvíře zasvětil, podřízl mu hrdlo nebo ho jen podržel — byla to významná a bázeň vzbuzující chvíle . . . Ten, kdo věřil, že celý obřad byl příkazem od Boha, . . . nemohl obřad absolvovat, aby se ho to citově nedotklo.“

Ježíšova slova u Matouše 5:23, 24 tedy uvedla posluchače do významného okamžiku, kdy byl židovský věřící naplněn bázní. Jeden biblický učenec popisuje tu scénu takto: „Věřící vstoupil do chrámu; prošel řadou nádvoří — nádvořím pohanů, nádvořím žen a nádvořím mužů. Za těmito nádvořími leželo nádvoří kněží, kam nekněz nesměl vejít. Věřící stojí u zábradlí, připravený předat svou oběť knězi; jeho ruce jsou na [hlavě zvířete] proto, aby se vyznal.“

V této klíčové chvíli si věřící uvědomuje, že jeho bratr proti němu něco má. Možná mu to říká jeho vlastní svědomí nebo to poznal na chování svého bratra. Co má udělat?

„Zanech svůj dar . . . a odejdi“

„Zanech svůj dar tam před oltářem,“ říká Ježíš, „a odejdi.“ Proč? Co by v té chvíli mohlo být důležitější než předložit oběť Jehovovi? „Nejprve se usmiř se svým bratrem,“ říká Ježíš dále, „a pak, až se vrátíš, obětuj svůj dar.“ Věřící tedy nechává svou oběť živou před oltářem pro zápalné oběti a jde hledat bratra, který proti němu něco má.

Protože je svátek, je tento bratr určitě mezi poutníky, kteří se shromáždili v Jeruzalémě. V úzkých ulicích a natěsnaných domech Jeruzaléma bydlí značný počet lidí. Teď je ale období svátku a město je plné návštěvníků.b

I kdyby lidé ze stejného města cestovali a tábořili dohromady, přesto jen projít takovým přeplněným městem a najít někoho by znamenalo vyvinout značné úsilí. Například během Svátku chýší návštěvníci postavili chýše všude ve městě, na ulicích, a také v zahradách kolem Jeruzaléma. (3. Mojžíšova 23:34, 42, 43) Nicméně, židovský věřící má hledat bratra, kterému ublížil, dokud ho nenajde. A co potom?

‚Usmiř se se svým bratrem,‘ říká Ježíš. Řecký výraz, který se překládá „usmiř se“, pochází ze slovesa diallasso, které znamená „‚způsobit změnu, vyměnit‘, a tudíž ‚usmířit‘“. Když židovský věřící vynaložil značné úsilí, aby nalezl bratra, kterému ublížil, projevil tím snahu usmířit se s ním. Potom, říká Ježíš, se může vrátit do chrámu a obětovat svůj dar, protože nyní Jehova dar přijme.

Ježíšova slova u Matouše 5:23, 24 nás učí jedné zásadní věci — smíření neboli pokoj přichází před obětí. Způsob, jak jednáme s těmi, kdo spolu s námi slouží Jehovovi, má přímou souvislost s naším vztahem k Bohu. (1. Jana 4:20)

Co dělat, když se proviníte vůči druhým

Co dělat, když se vy sami ocitnete v situaci, která je popsána na začátku článku — když tedy máte pocit, že jste ublížili některému ze spoluvěřících? Co byste měli udělat?

Uplatněte Ježíšovu radu a iniciativně za tímto bratrem jděte. S jakým cílem? Abyste ho snad přesvědčili, že nemá žádný důvod cítit se uražen? To určitě ne! Možná jde o hlubší problém než jen o pouhé nedorozumění. „Usmiřte se,“ říká Ježíš. Pokud je to možné, odstraňte z jeho srdce zášť. (Římanům 14:19) Proto je nutné vzít jeho zraněné city na vědomí, a ne je popřít. Snad byste se měli také zeptat: „Co mohu udělat pro to, abych dal věci do pořádku?“ Často je zapotřebí jen upřímně se omluvit. V některých případech však možná ten, kdo se cítí dotčený, potřebuje určitý čas, než si vyřeší své pocity.

Co však, jestliže přes opakovanou snahu nejste schopni dosáhnout smíření? Text Římanům 12:18 říká: „Je-li to možné, pokud to závisí na vás, buďte pokojní vůči všem lidem.“ Můžete se tedy spolehnout, že pokud se budete snažit o usmíření, Jehova rád přijme vaše uctívání.

[Poznámky pod čarou]