Bůh se nám dal najít

KDYŽ se král David chystal předat kralování svému synu Šalomounovi, dal mu tuto radu: „Poznej Boha svého otce a služ mu s úplným srdcem a s duší plnou potěšení; Jehova totiž zkoumá všechna srdce a rozeznává každý sklon myšlenek. Jestliže po něm budeš pátrat, dá se ti najít; ale jestliže ho opustíš, navždy tě odvrhne.“ (1. Paralipomenon 28:9)

V našem případě to tak bylo. Pátrali jsme po Bohu a našli jsme ho — ale až potom, co jsme vyzkoušeli mnoho nesprávných cest. Jsme přesvědčeni, že Jehova poznal, jak velmi jsou naše myšlenky soustředěny na něho a na službu jemu, a dal se nám nalézt. Probíhalo to takto:

Byli jsme čtyři bratři a vyrůstali jsme na Floridě (USA). Otec pracoval na dlouhé směny jako kuchař, aby uživil rodinu, maminka byla v domácnosti a my kluci, abychom něčím přispěli do rodinného rozpočtu, jsme chodili sekat trávu a roznášet noviny. Maminka byla katolička a tatínek baptista. Všichni jsme věřili v Boha a důvěřovali Bibli, ale to bylo všechno, a do kostela jsme chodili jen občas. Byl začátek sedmdesátých let, kdy byl velmi populární mír, texasky do zvonu, dlouhé vlasy a rocková hudba. To všechno ovlivnilo náš život.

Teprve v roce 1982 se dva z nás, Scott a Steve — ve věku 24 a 17 let —, začali vážně zajímat o Bibli, a zhoršující se situace ve světě v nás vyvolávala rostoucí obavy. Scott měl vlastní stavební firmu. Dařilo se mu dobře, a tak jsme se společně přestěhovali do jednoho bytu. Už nás nebavilo chození po barech ani to, co s tím souviselo; věděli jsme, že musí existovat nějaký lepší způsob života. Začali jsme pociťovat hlad po duchovních věcech. Četli jsme pravidelně Bibli, což přispělo k tomu, že jsme toužili po dalším poznání a po porozumění Božímu slovu.

Začali jsme o nedělích chodit do různých kostelů. Jednou jsme šli do kostela blízko našeho bydliště v Lake Worth na Floridě a duchovní tam pětadvacet minut kázal o peněžních příspěvcích. „Dávejte štědře, sáhněte hluboko do kapes,“ říkal duchovní, když se vykláněl z kazatelny. Často nechávali třikrát během jedné bohoslužby kolovat talíř na vybírání peněžních darů, a to mělo za následek, že mnozí věřící odcházeli s prázdnými kapsami. Navštívili jsme mnoho kostelů, ale setkali jsme se jen s dalšími takovými talíři a se společenskými schůzkami.

Varování před svědky Jehovovými

Byli jsme poučeni v tom, co jsme pokládali za základní biblické nauky, a přijali jsme je, protože je učili studovaní teologové. Jedno vyučování bylo věnováno americkým kultům a na prvním místě byli svědkové Jehovovi. Varovali nás, že svědkové nevěří v Ježíše, že mají svou vlastní Bibli, že nejdou do nebe a že nevěří v peklo. Z toho všeho jsme samozřejmě došli k závěru, že svědkové Jehovovi se mýlí.

Měli jsme tou dobou velkou horlivost, ale ne podle přesného poznání. (Římanům 10:2) Věděli jsme, co Ježíš řekl u Matouše 28:19, 20 — musíme kázat dobrou zprávu a činit učedníky. Chodili jsme tehdy do církve, která se jmenovala Bible Town a měla asi dva tisíce členů. Patřili jsme zde ke skupině asi sta mladých lidí ve věku od sedmnácti do třiceti let. Scott se je snažil podnítit k nějaké formě kázání — ale bez úspěchu.

Začali jsme tedy vlastní kazatelskou kampaň. Scott dostal nápad, že si na místním bleším trhu zřídíme stánek a budeme tam rozdávat traktáty a Bible. A tak jsme to také udělali. Došli jsme do místního „křesťanského“ knihkupectví a nakoupili velké množství traktátů a Biblí. Potom jsme šli na bleší trh, postavili tam dvě kozy na řezání dříví, položili na ně překližku, rozložili traktáty a Bible a snažili se být „činiteli slova, a ne pouze posluchači“. (Jakub 1:22)

Každým týdnem se naše takzvaná služba na bleším trhu rozrůstala. Rozšiřovali jsme nejen anglickou literaturu, ale rovněž španělskou. Měli jsme také Bible, třicet různých druhů traktátů, a dokonce „placky“, na kterých bylo napsáno „Bůh tě miluje“. Krátce nato Scott koupil potiskovací stroj a tiskli jsme krátká biblická poselství na trička — byla to úsloví jako „Četli jste dnes Bibli?“, „Víš, proč se usmívám? Mám Ježíše v srdci“ a mnoho dalších. Na jednom potisku byl nápis „Zjevení“ s obrázkem čtyř jezdců.

Mysleli jsme si, že svými tričky mlčky vydáváme svědectví, a nosili jsme je všude. Každou sobotu a neděli od osmi ráno do jedné hodiny odpoledne nás bylo možné vidět na bleším trhu. Kdybyste šli parkovištěm a viděli traktáty na autech, tak ty byly od nás. Ačkoli všechna literatura byla za dobrovolný dar, dostali jsme málo peněz. Jednou jsme spočítali roční výlohy a suma přesáhla deset tisíc dolarů.

Setkání s jedním svědkem Jehovovým

Jednou, když jsme se koupali na pláži u města Bonita Springs, přistoupil k nám nějaký starší muž a poznamenal, že viděl nápis na našem autě a všiml si našich triček. Začal mluvit o Bibli a rozebírat některé biblické myšlenky. Poukázal na Skutky 2:31 a zeptal se: „Jestliže existuje ohnivé peklo a jdou tam pouze špatní lidé, proč by Bible říkala, že tam byl Ježíš?“ Pokračoval v hovoru a rozebral mnoho dalších veršů. Nakonec Scott řekl: „Vy musíte být svědek Jehovův.“ Muž odpověděl: „Ano, jsem.“ Scott potom řekl: „Vy nevěříte v Ježíše.“ Následujících dvacet minut mluvil svědek o Ježíši, ale na nás to nijak nezapůsobilo.

Pokračovali jsme s víkendovou službou na bleším trhu. Dělali jsme to tehdy tři roky — a celou dobu jsme byli přesvědčeni, že máme pravdu a že jednáme správně. A celou tu dobu jsme každou neděli večer navštívili nějaký kostel, ale nikde jsme nebyli spokojeni. Vyčerpali jsme již všechny možnosti, a tak jsme se jednoho nedělního večera rozhodli, že půjdeme — jak jsme tomu říkali — do „kostela svědků Jehovových“. Chystali jsme se jim kázat o Ježíši. Adresu jsme si našli v telefonním seznamu a v neděli večer jsme tam šli. Když jsme zjistili, že v neděli večer nemají shromáždění jako ostatní církve, došli jsme k závěru, že v Ježíše skutečně nevěří. Na tabuli, která ukazovala, kdy se konají shromáždění, jsme zjistili, že v pondělí večer mají studium knihy. Přišli jsme tam s Biblí, oblečeni do našich triček. Pamatujeme si, že trvalo několik minut, než jsme se rozhodli, které tričko si každý z nás vezme na sebe — které by bylo dobrým svědectvím. Přišli jsme na místo o trochu dříve a několik bratrů se nám věnovalo. Byli vřelí a přátelští. Okamžitě začal hluboký rozhovor o Zjevení. Požádali nás, abychom zůstali na shromáždění. Dali nám knihu Sjednoceni v uctívání, a tak jsme se posadili.a Jeden bratr začal studium modlitbou.

Pozorně jsme naslouchali. Na konci modlitby bratr řekl: „V Ježíšově jménu. Amen.“ Překvapeně jsme se podívali jeden na druhého. „Rozuměli jsme mu dobře? On se modlil v Ježíšově jménu!“ Bylo to, jako by se nám v té chvíli otevřely oči a spadly nám z nich tlusté šupiny. Bylo-li naše srdce v pořádku, byl čas naslouchat. Bratr všechny vyzval, aby si v knize Sjednoceni v uctívání našli 21. kapitolu, která pojednávala o Ježíši Kristu a o tom, že nemáme být částí světa. Nemohli jsme si vybrat lepší studium. Bylo to o Ježíšově životě a službě, o posledních dnech a o neutralitě. Slyšeli jsme, jak se děti vyjadřovaly k mnoha věcem, které jsme neznali. A na konci se bratr opět modlil v Ježíšově jménu!

Duchovní výživa

Když jsme přišli do sálu, byli jsme žízniví po pravdě a tam byla, blízko nás. Odešli jsme duchovně nasyceni a již nikdy jsme nevkročili do žádného kostela. Následující večer jsme si při praní prádla v samoobslužné prádelně všimli, že na automatu na limonády leží velký balík časopisů Strážná věž a Probuďte se! — nejméně sto padesát kusů. Dříve bychom je určitě nečetli, ale nyní jsme si je vzali, protože nás zajímalo mnoho námětů.

V jednom článku byla otázka: „Věříte v trojici?“ Další článek byl: „Skutečně existuje peklo?“ V Probuďte se! byl článek o sochách a obrazech. Tu noc Steve přečetl článek o Trojici, důkladně to prozkoumal, vyhledal všechny uvedené texty a v půl jedné v noci vzbudil Scotta, aby mu řekl, co se dověděl. Následující den, ve středu po práci, četl Steve článek o pekle. Článek rozebíral text Jana 11:11, kde Ježíš řekl o Lazarovi, že spí. Když Steve uviděl Scotta, řekl mu: „Moje Bible neučí, že existuje ohnivé peklo.“ Po přečtení Probuďte se! o obrazech, sochách a různých formách křížů jsme všechny tyto věci odnesli do popelářského auta a sledovali jsme ho, jak s tím jede pryč. Podívali jsme se na sebe, kývli jsme hlavou a usmáli se. Věděli jsme, že jsme našli něco velmi vzácného — pravdu.

Za několik dnů přišly poštou dvě krabice. Bylo v nich pět tisíc traktátů, které říkaly, že nebude-li člověk činit pokání, přijde do pekla. Již jsme věděli, že mnohé z těchto traktátů nejsou v souladu s biblickým učením. Trochu zmateni jsme se opět zúčastnili pondělního studia knihy a vzali jsme s sebou mnohé z našich traktátů. Ptali jsme se: „Je tento traktát dobrý?“ Jednou večer jsme je všechny prošli. Brzy ležela na zemi hromada traktátů; ve světle biblického učení neobstál ani jeden. Všechny jsme je vyhodili. Věděli jsme, že víra, kterou jsme nalezli, znamená život pro nás a pro ty, komu kážeme. Chtěli jsme odjet pryč, abychom mohli nerušeně studovat Bibli.

Odstěhovali jsme se na Aljašku. Zde jsme se na prvním shromáždění zeptali jednoho staršího, zda by s námi studoval každý den. Myslím, že to slyšel každý z přítomných. Dělali jsme pěkné pokroky, prostudovali jsme knihu Žít navždy a chtěli jsme se dát na jednom dvoudenním sjezdu pokřtít. Museli jsme však ještě chvíli počkat. Naším cílem byla průkopnická služba. Otec však náhle onemocněl, a my jsme se museli vrátit na Floridu, abychom mu pomohli.

Postupujeme k duchovní zralosti

Na Floridě jsme dobře pokračovali, dokončili jsme knihu Sjednoceni v uctívání a potom jsme byli v roce 1987 pokřtěni. Bylo to jedenáct měsíců od chvíle, kdy jsme začali. Ihned jsme začali sloužit v pomocné průkopnické službě a po šesti měsících jsme se stali pravidelnými průkopníky. Přesně za rok a půl jsme byli oba jmenováni služebními pomocníky. Dva roky po křtu jsme šli do brooklynského betelu, kde Scott slouží dodnes a dva roky studuje čínštinu. Steve nyní slouží jako pravidelný průkopník v Moskvě (Rusko). Oba jsme našli pravdu a její hledání bylo přesně takové, jak to popisují Přísloví 2:1–5: „Můj synu, přijmeš-li mé řeči a budeš-li u sebe chovat má vlastní přikázání jako poklad, abys svým uchem věnoval pozornost moudrosti, abys naklonil své srdce k rozlišovací schopnosti, budeš-li kromě toho volat po porozumění a vydávat svůj hlas pro rozlišovací schopnost, budeš-li to stále hledat jako stříbro a stále po tom pátrat jako po schovaných pokladech, v tom případě porozumíš bázni před Jehovou a najdeš i poznání Boha.“

Jak se Steve dostal do Moskvy

Žili jsme v New Yorku, kde znalost dalšího jazyka dává možnost mnohem zajímavější kazatelské služby — a mysleli jsme si, že by snad Jehova mohl brzy otevřít dílo v Rusku —, tak jsem se rozhodl začít s ruštinou. V té době, kdy jsem sloužil v brooklynském betelu, jsem se začal účastnit studia knihy v ruštině. V New Yorku byla jen jedna ruská skupina studia knihy, která se scházela v pátek. Časem jsem se na činnosti ruské skupiny začal podílet více. Začal jsem s nimi chodit do služby, což bylo velmi příjemné, protože Rusové jsou vřelí lidé. Napsal jsem služebnímu oddělení a žádal jsem, abych mohl přejít do ruské skupiny. Byl jsem rád, že s tím souhlasili.

Jednoho dne při ranním uctívání v betelu řekl Milton G. Henschel, prezident Watch Tower Bible and Tract Society, že má zvláštní zprávu. Potom oznámil, že svědkové Jehovovi byli v Rusku zákonně uznáni a že naši bratři tam nyní budou mít svobodu uctívání. Myslím, že nikdo v betelu nezapomene na to, jakou radost jsme to ráno cítili, když jsme slyšeli tuto úžasnou zprávu. Pomyslel jsem si tehdy, že by bylo ohromnou výsadou, kdybych mohl patřit do tohoto obrovského nového území.

Začal jsem si dopisovat s ruským bratrem, který se jmenuje Voloďa a žije v Krasnodaru v Rusku. Pozval mě, abych Rusko navštívil. V červnu 1992 jsem si tedy sbalil zavazadla a namířil jsem si to do Moskvy. Byl jsem velmi rád, když jsem při příjezdu viděl, že bratr Voloďa čeká na letišti. Bydlel jsem u bratra Štefana Levinského, který je čtyřicet pět let v pravdě. Byl to první svědek, se kterým jsem se v Moskvě seznámil. Byl kvůli pravdě mnoho let ve vězení. Bratři zde byli opravdu úžasně pohostinní.

A tak jsem byl v Moskvě, ale rusky jsem moc neuměl. V tu dobu byly v Moskvě jen čtyři sbory a všichni bratři se znali. Potom se mi po mnoha pokusech podařilo prodloužit si vízum. Čas od času mohu pracovat, abych pokryl své výdaje. Nejtěžší pro mě bylo naučit se rusky tak dobře, abych se domluvil a mohl se na shromážděních duchovně sytit. Šlo to pomalu a samozřejmě, že na tom stále pracuji.

Měl jsem výsadu účastnit se mnoha sjezdů, být svědkem obrovského růstu a rekordního počtu pokřtěných. Velmi posiluje víru, když člověk vidí nesmírnou horlivost, kterou zde naši bratři projevují. Za nic bych to nevyměnil. Poznal jsem mnoho bratrů a sester, kteří v době, kdy jsem přišel, teprve studovali nebo byli právě pokřtěni a nyní slouží jako pravidelní průkopníci či služební pomocníci nebo betelité v Solněčnom u Sankt Peterburgu v Rusku.

Do sboru, kam patřím, přichází každou neděli do sálu na naše sborové shromáždění 530 lidí a každý měsíc máme v průměru 12 nových nepokřtěných zvěstovatelů. Při posledním počítání jsme měli 380 zvěstovatelů, 3 starší a 7 služebních pomocníků. Náš sbor hlásí přes 486 domácích biblických studií. V únoru 1995 jsem měl výsadu navštívit našich 29 skupin studia knihy a přednést tam služební proslov. Každý týden jsem navštívil čtyři skupiny. Před každým sjezdem máme také plno práce, když probíráme otázky s uchazeči o křest. V květnu 1995 měl náš sbor na zvláštním sjezdovém dnu 30 pokřtěných. Dohromady tam bylo asi deset tisíc přítomných, z toho 607 pokřtěných. Na letním oblastním sjezdu bylo mezi 877 pokřtěnými 24 zvěstovatelů z našeho sboru! V našem sboru je 13 pravidelných průkopníků a 3 zvláštní průkopníci. Vedou celkem 110 biblických studií! V současné době máme 132 nepokřtěných zvěstovatelů.

Na Památné slavnosti v roce 1995 jsme měli 1012 přítomných! Společnost právě poslala do našeho sboru polského bratra Mateuše. Absolvoval školu služebního vzdělávání a bude pro nás velkou pomocí. Máme nyní tři starší. A tak se vytvoří další sbor a náš obvod — skoro jeden milion obyvatel — se rozdělí na polovinu. Oba dva sbory budou mít asi 200 zvěstovatelů. Jeden sbor bude mít dva starší a druhý jednoho. Blíží se další sjezd, a tak procházíme otázky s dalšími 44 zvěstovateli, kteří se chtějí dát pokřtít. Zní to neuvěřitelně! Skutečně, je to duchovní ráj! Je to úžasné! Opravdu zde působí Jehovova ruka. Zdá se, že v této době se Jehovův válečný vůz řítí Ruskem. Od října 1995 je v Moskvě asi 40 sborů. Tento počet by mohl být klidně dvojnásobný, kdyby byl dostatek starších.

Doba, kdy jsme sloužili na bleším trhu, je již dávno minulostí. Scott je v brooklynském betelu, Steve slouží jako starší v jednom moskevském sboru — a oba jsme Bohu velmi vděční za to, že se nám dal najít. Modlíme se o to, aby ho hledaly ještě miliony dalších lidí a aby se jim Bůh dal najít. (Vyprávěli Scott a Steve Davisovi.)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 12]

Scott

[Obrázek na straně 13]

Steve

[Obrázek na straně 15]

Jeden moskevský sbor má každou neděli na shromáždění přes 530 přítomných