Moskva — Město, které oslavilo 850. výročí svého vzniku

„PŘIJEĎ ke mně, bratře, do Moskvy.“ Zdá se, že toto pozvání od Jurije Dolgorukého jinému knížeti v roce 1147 je v historických análech první zmínkou o Moskvě. Tento rok — před 850 lety — je přijímán jako rok založení Moskvy, hlavního města Ruska. Archeologické doklady však svědčí o tom, že zde existovala osada již dávno před tím.

Kvůli oslavám 850. výročí Moskvy byly renovovány a rekonstruovány stovky objektů ve městě — stadióny, divadla, kostely, nádraží, parky i veřejné budovy. Je to úžasná přeměna. „Celé bloky budov,“ řekla jedna obyvatelka Moskvy, „se změnily k nepoznání.“

Když jsme byli letos v červnu v Moskvě, viděli jsme všude v centru města, poblíž Rudého náměstí, party dělníků, jak pracují na rekonstrukcích. Pracovalo se nepřetržitě, čtyřiadvacet hodin denně. A všude byly připomínky 850. výročí — ve výkladech, v metru, na pouličních lampách, na prodávaném zboží. Dokonce i na představení v cirkuse, kde jsme se byli podívat, byla o tomto výročí zmínka.

V září, kdy se oslav 850. výročí zúčastnily tisíce návštěvníků z celého světa, bylo vylepšení vzhledu Moskvy velmi nápadné. Ano, Moskva žije dál a vzkvétá, přestože během své historie zakusila hrozná období protivenství.

Jedno z takových období moskevských dějin měl zřejmě na mysli jeden znalec Bible, když se začátkem minulého století vyjadřoval o „boji“, který je v Bibli spojován s ‚Armageddonem‘. (Zjevení 16:14, 16, Kralická bible) Zmínil se o tom, že někteří považují za místo Armageddonu Moskvu, ale že on tento názor nezastává.a

Proč si to někteří lidé mysleli? Nuže, uvažujme o fascinující, a často tragické historii Moskvy.

Obstála ve svých počátcích

Moskva leží na strategické křižovatce důležitých obchodních cest poblíž velkých řek (Oky, Volhy, Donu a Dněpru). Zpráva v jedné kronice z roku 1156 říká, že kníže Dolgorukij „položil základy města Moskvy“. Zřejmě se tím myslí to, že vybudoval první opevnění z hliněných valů, na nichž postavil dřevěné hradby. Tento Kreml neboli citadela se rozkládal na trojúhelníkovém pozemku mezi řekou Moskvou a jejím malým přítokem Něglinnaja.

Tragické bylo, že za pouhých jedenadvacet let kníže z blízké Rjazaně „k Moskvě přitáhl a celé město spálil“. Moskva byla znovu vystavěna, ale v prosinci 1237 se města zmocnili Mongolové pod vedením Batu-chána, vnuka slavného Čingischána, a znovu Moskvu spálili do základů. Mongolové město vyplenili také v roce 1293.

Připadá vám pozoruhodné, že se Moskva po takových drtivých ranách zase vzchopila? Z města se v roce 1326 stalo také náboženské středisko Ruska, když moskevský kníže Ivan Kalita přesvědčil hlavu ruské pravoslavné církve, aby se usídlil v Moskvě.

Nakonec se Moskva za vlády Ivana III. (1462–1505) vymanila z nadvlády Mongolů. V roce 1453 padla Konstantinopol (nyní Istanbul) do rukou otomanských Turků, a tak se ruští panovníci stali jedinými pravoslavnými monarchy na světě. V důsledku toho se Moskvě začalo říkat „Třetí Řím“ a ruští panovníci byli nazýváni cary neboli césary.

Ke konci vlády Ivana III. — když Kryštof Kolumbus cestoval do Ameriky — byl Kreml rozšířen a byly vystavěny cihlové hradby a věže, které téměř nezměněny přetrvaly až dodnes. Oblast Kremlu o rozloze téměř třicet hektarů obklopují hradby více než dva kilometry dlouhé, až šest metrů silné a osmnáct metrů vysoké.

Možná vás překvapí, že v polovině šestnáctého století byla Moskva prý větší než Londýn. Pak přišla katastrofa. Dne 21. června 1547 vypukl ve městě ničivý požár, při němž přišlo prakticky všechno obyvatelstvo o domov. Houževnatí obyvatelé Moskvy znovu začali stavět. V té době se také objevil chrám Vasila Blaženého, který byl postaven na oslavu vojenských vítězství nad Tatary neboli Mongoly v Kazani. Až dodnes je tento architektonický skvost na Rudém náměstí (dokončen roku 1561) obecně považován za symbol Moskvy.

Asi o deset let později, v roce 1571, vpadli do Moskvy krymští Tataři a zůstala po nich neuvěřitelná spoušť. Spálili prakticky všechno vyjma Kremlu. Zprávy říkají, že ze dvou set tisíc obyvatel města přežilo jen třicet tisíc. „V řece Moskvě bylo tolik mrtvol, že se změnil její tok, a voda byla rudá od krve ještě několik kilometrů po proudu,“ uvádějí redaktoři Time-Life Books v knize Rise of Russia (Vzestup Ruska).

Moskva zase musela být obnovována. A také byla! Časem Kreml znovu obklopovalo město a nové hradby obepínaly i Kitaj-gorod, Bílé město a Dřevěné město. Podobné kruhové rozvržení Moskvy je patrné až dodnes, ale místo hradeb obklopují Kreml okružní ulice.

V této době byli Moskvané velmi tísněni tyranskou vládou Ivana Hrozného, vnuka Ivana III. V roce 1598 zemřel syn a nástupce Ivana Hrozného, Fjodor, aniž měl dědice. Tak začala doba soužení, kterou kniha Rise of Russia nazývá „nejdivočejším a nejchaotičtějším obdobím v celé ruské historii“. Trvala asi patnáct let.

Přetrvala nesmírnou krizi

Krátce poté, co se trůnu zmocnil Boris Godunov, Fjodorův švagr, postihlo Moskvu katastrofální sucho a hladomor. Během jednoho sedmiměsíčního období roku 1602 prý v Moskvě zemřelo 50 000 lidí. V letech 1601 až 1603 zemřelo ve městě více než 120 000 lidí.

Ihned po této katastrofě napadl Rusko s pomocí polských vojáků muž, který tvrdil, že je kníže Dimitrij, syn Ivana Hrozného. Doklady však ve skutečnosti svědčí o tom, že skutečný Dimitrij byl zabit v roce 1591. Když Godunov v roce 1605 nečekaně zemřel, takzvaný Lžidimitrij vstoupil do Moskvy a byl korunován na cara. Po pouhé třináctiměsíční vládě byl svými odpůrci popraven.

Následovali další uchazeči o trůn, mimo jiné i druhý Lžidimitrij, a také jemu pomáhali Poláci. Běžným jevem se staly intriky, občanská válka i vraždy. Roku 1609 vpadl do Ruska polský král Zikmund III. Vasa a časem byla uzavřena smlouva, která jeho syna Vladislava IV. Vasu uznávala za ruského cara. Když Poláci v roce 1610 vstoupili do Moskvy, dostalo se město pod jejich nadvládu. Rusové však proti Polákům brzy povstali a koncem roku 1612 je z Moskvy vyhnali.

Toto hrozné období soužení změnilo Moskvu v ‚pustinu, kde bývalé ulice zarůstalo bodláčí a plevel‘. Hradby Dřevěného města byly spáleny a budovy Kremlu se rozpadaly. Švédský vyslanec, který město navštívil, prohlásil: „To byl hrozný a katastrofální konec slavného města Moskvy.“ V tom se však mýlil.

V roce 1613 byl zvolen ruský car z rodiny Romanovců a tato nová romanovská dynastie carů trvala více než tři sta let. Nový mladý car Michail prý sice kvůli zpustošení „neměl kde bydlet“, ale Moskva byla znovu vystavěna a znovu se stala významným světovým městem.

V roce 1712 car Petr Veliký, vnuk Michailův, přesunul hlavní město Ruska z Moskvy do Sankt Peterburgu, který vystavěl u Baltského moře. Moskva však zůstala milovaným „srdcem“ Ruska. Když chtěl francouzský císař Napoleon Bonaparte dobýt Rusko, řekl prý: ‚Když se zmocním Peterburgu, uchopím Rusko za hlavu, a když se zmocním Moskvy, zničím jeho srdce.‘

Napoleon se Moskvy skutečně zmocnil, ale jak dosvědčují dějiny, zničeno bylo jeho srdce, nikoli Moskva. To, co se v Moskvě dělo, bylo tak hrozné, že právě kvůli tomu někteří lidé město ztotožňovali s Armageddonem.

Moskva povstává z popela

Na jaře 1812 vpadl Napoleon do Ruska s vojenskou silou asi 600 000 mužů. Rusové přijali politiku „spálené země“. Ustupovali, ale nic nepříteli nezanechávali. Nakonec se rozhodli, že Francouzům podstoupí i opuštěnou Moskvu.

Mnoho autorit tvrdí, že Moskvané město sami zapálili, než aby je Francouzům nechali. „Vichřice změnila požár ve skutečné peklo,“ říká jedna kniha o ruské historii. Jak se dále uvádí, Francouzi zůstali bez potravin i bez krmiva: „Rusové nenechali francouzské armádě ani jediný pytel mouky, ani jedinou fůru sena.“ Francouzům nezbývalo než odejít. Opustili Moskvu za necelých šest týdnů poté, co do ní vešli, a při ústupu ztratili prakticky celou armádu.

Odvaha Moskvanů zachránila jejich proslavené město a ti je s pevným odhodláním pozvedli z trosek. Když Napoleon napadl Moskvu, bylo Alexandru Puškinovi, který bývá označován za největšího ruského básníka, třináct let. O Moskvě, jež byla jeho milovaným domovem, napsal: „Co všechno v tomto slově je pro nás navždy spojeno, ruského srdce ozvěno!“

Přežití a prosperita

Mnoho lidí, kteří dnes žijí, si pamatuje — buď z vlastních vzpomínek, nebo z filmů —, jak hroznou dobu Moskva zakusila během ruské revoluce, která začala v roce 1917. Ale město nejen přežilo, dokonce vzkvétalo. Bylo postaveno metro a také průplav mezi řekami Moskvou a Volhou, který zásobuje město vodou. Negramotnost byla prakticky vymýcena a koncem 30. let měla Moskva přes tisíc knihoven.

Bývalý starosta anglického Manchesteru v roce 1937 v knize Moscow in the Making (Moskva ve vývoji) napsal: „Pokud nebude žádná velká válka, . . . věřím, že na konci desetiletky bude Moskva na cestě k tomu, aby se po stránce zdravotnictví, pohodlí a příjemností života pro všechny své obyvatele stala tím nejlépe navrženým velkoměstem na světě.“

Ale v červnu 1941 Německo podniklo nevyprovokovaný útok na Rusko, na spojence, s nímž o necelé dva roky dříve podepsalo pakt o neútočení. V říjnu byli němečtí vojáci čtyřicet kilometrů od Kremlu. Zdálo se, že pád Moskvy je nevyhnutelný. Téměř polovina ze 4,5 milionu obyvatel Moskvy byla evakuována. Asi pět set továren zabalilo své stroje a poslalo je na jiná místa ve východním Rusku. Avšak Moskva nepadla. Město se doslova zakopalo, zabarikádovalo se a Němce odrazilo.

Stejně jako mnoho jiných ruských měst Moskva hrozně trpěla. „Moskva toho v jednom století vytrpěla tolik,“ napsal jeden americký zpravodaj, který tam žil ve třicátých a čtyřicátých letech, „že se divím, že přežila.“ Je skutečně pozoruhodné, že Moskva všechno přestála, a stala se jedním z největších a nejdůležitějších měst moderního světa.

Dnes v Moskvě žije více než devět milionů lidí na rozloze asi 1 000 čtverečních kilometrů, takže Moskva je větší a lidnatější než New York. Kolem Kremlu vede několik okružních komunikací. Více než stokilometrový moskevský okruh Moskvu přibližně ohraničuje. Z centra města vycházejí široké bulváry jako paprsky kola.

Většina Moskvanů však cestuje po městě skvělým metrem, které se rozrostlo na devět tras a asi sto padesát stanic, a dosahuje do všech částí města. World Book Encyclopedia o stanicích moskevského metra říká, že jsou „nejvyzdobenější na světě“. Některé stanice vypadají jako paláce; jejich bohatou výzdobu tvoří lustry, sochy, barevné sklo a mramor. Čtrnáct stanic, které byly postaveny jako první, zdobí více než sedm hektarů mramoru. To je víc, než kolik ho je ve všech palácích, jež postavili Romanovci za více než tři sta let své vlády!

Město dostává nový kabát

Během naší návštěvy letos v létě jsme se jeli metrem podívat na jeden z nejrozsáhlejších renovačních projektů — na ohromný Leninův stadion, který má 103 000 sedadel. Byl postaven na jihu Moskvy v padesátých letech. Když jsme tam přijeli, byla právě instalována nová sedadla a v duchu jsme viděli posuvnou střechu, která umožní, aby se na stadionu konaly sportovní akce po celý rok.

Známý obchodní dům GUM na Rudém náměstí naproti Kremlu dostal krásnou novou fasádu. Na druhé straně od Kremlu, tam, kde tekla Něglinnaja, než byla v minulém století svedena pod zem, se nyní zavedl potok, který má napodobit dřívější řeku. Přímo naproti se stavělo gigantické, několikapodlažní podzemní nákupní středisko, které obsahuje i restauranty a jiná zařízení. Jedna Moskvanka to označila za „největší obchodní centrum v Evropě“, ale dodala: „Nebo si to na magistrátě aspoň myslí.“

Intenzívně se staví i v další oblasti nedaleko Kremlu. Všude je plno jeřábů. Na místě výkopů byly nalezeny archeologické poklady a na jednom z těchto míst se našlo více než 95 000 ruských a západoevropských mincí, které se datují do patnáctého až sedmnáctého století.

Obnovovaly se kostely a některé se dokonce stavěly znovu. Na Rudém náměstí již byla dokončena katedrála Panny Marie kazaňské, která byla v roce 1936 zbořena a na jejímž místě byly postaveny veřejné záchodky. Gigantická katedrála Krista Spasitele, která byla postavena na oslavu vítězství nad Napoleonem, byla v roce 1931 vyhozena do vzduchu v rámci komunistické protináboženské kampaně. Při naší návštěvě již byla dokončována na svém původním místě, kde byl dříve ohromný venkovní vytápěný plavecký bazén.

Prohlídka stavenišť byla fascinující, zvlášť když jsme mysleli na to, jak pěkně bude Moskva vypadat na konci roku. Ale Moskvu jsme si oblíbili hlavně kvůli jejím lidem. „Návštěvník je zaplaven vším tím přátelstvím, jež je Moskvanům vlastní,“ napsal kdysi jeden moskevský korespondent. Zjistili jsme, že to tak skutečně je — zvlášť když jsme se mačkali kolem malého kuchyňského stolu a těšili se z laskavé vřelosti a pohostinnosti jedné ruské rodiny.

Také jsme s potěšením zjistili, že se mnoho Moskvanů dozvědělo, jaký je skutečný význam Armageddonu; že to je bitva, v níž náš Stvořitel očistí celou zemi a zahájí tak dobu, kdy všichni, kdo ho skutečně milují, budou moci žít spolu — ne s předsudky a podezíráním, ale s pochopením a důvěrou; jako Boží děti, které se navzájem milují a sjednoceně slouží Bohu. (Jan 13:34, 35; 1. Jana 2:17; Zjevení 21:3, 4) (Zasláno.)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 13]

Chrám Vasila Blaženého a kremelská zeď — všeobecně známé symboly Moskvy

[Obrázek na straně 15]

Všude jsou připomínky 850. výročí

[Obrázek na straně 16]

Slavný obchodní dům GUM v nové fasádě

[Obrázek na straně 16 a 17]

Mnoho stanic metra vypadá jako paláce

[Podpisek]

Tass/Sovfoto

[Obrázek na straně 16 a 17]

Obnova Leninova stadionu

[Obrázek na straně 17]

Nové parkové úpravy vně Kremlu

[Obrázek na straně 18]

Stavělo se intenzívně a jeřáby byly všude