Nádherné moskevské paláce v podzemí

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V RUSKU

NEBYLO obtížné uhodnout, kde je umístěna stanice podzemní dráhy neboli metra. Do jejího vchodu se hrnul nekonečný proud lidí. Nad vchodem svítilo jasně červené neonové světlo ve tvaru písmene M. Přede mnou se doširoka otevřely vstupní dveře. Uvnitř se mi naskytl překvapivý pohled na lidi, kteří rychle sjížděli dolů a ztráceli se jakoby v propasti. Zpočátku jsem váhal. Po chvíli jsem se vzchopil, a šel jsem za nimi.

Poprvé ve svém životě jsem byl v podzemní dráze. A ne v nějaké obyčejné podzemní dráze — v moskevském metru! Co je ale ve světě, ve kterém se člověk umí pohybovat vesmírem, štěpit atom, a dokonce provádět složité operace mozku, tak zvláštního na podzemní dráze?

Za prvé jsem se dozvěděl, že moskevské metro je pravděpodobně ta nejkrásnější podzemní dráha na světě. A také, jak říká ruské přísloví, „lepší je něco jednou vidět na vlastní oči, než o tom stokrát slyšet“. Když jsem loni v červenci navštívil mezinárodní sjezd svědků Jehovových v Moskvě, toužil jsem projet se metrem.

Jak toto metro vzniklo

V roce 1902 ruský vědec a inženýr Bolinský předložil městské radě Moskvy návrh systému pozemní dopravy. Doprava měla probíhat podél kremelské zdi a kolem středu města. Městská rada však v té době plány na vývoj tohoto dopravního systému zamítla. Ovšem o deset let později začala tato rada věnovat návrhu vážnou pozornost — byl to totiž první nápad svého druhu v Rusku —, ale v roce 1914 vypukla válka a ta další postup zbrzdila. Tento nápad se znovu vynořil teprve v roce 1931. Tehdy Ústřední výbor Komunistické strany Sovětského svazu vydal výnos, že se má v Moskvě postavit první podzemní dráha Sovětského svazu. Rusko se tak stalo jedenáctou ze zemí a Moskva sedmnáctým z měst, které se pustily do tak obrovského stavebního projektu.

První trať moskevské podzemní dráhy, která měřila asi 11 kilometrů, zahájila provoz 15. května 1935 v sedm hodin ráno, přesně za tři roky od začátku stavby. Čtyři vlaky jezdily mezi 13 stanicemi a byly schopny za den přepravit asi 200 000 cestujících. Na Moskvany i zahraniční hosty to hluboce zapůsobilo. Bylo to tak nové, tak neobvyklé! Po večerech lidé čekali ve frontě, aby ráno byli mezi prvními cestujícími. Bylo nač se dívat. A pořád ještě je.

Od roku 1935 se tento dopravní systém rozšířil na devět tratí, které měří celkem asi 200 kilometrů a které mají 149 stanic. Téměř všechny ostatní formy veřejné dopravy v Moskvě, včetně letecké a říční, jsou na metro nějakým způsobem napojeny. Moskvané by si život bez metra už neuměli představit. Je to pochopitelné, protože metro přepraví každý den průměrně devět miliónů cestujících, což je téměř dvojnásobek počtu obyvatel Finska. Pro srovnání, londýnská a newyorská podzemní dráha přepraví dohromady pouze polovinu onoho počtu.

Podívejme se víc zblízka

Jste zvědaví, co uvidíte pod zemí v hloubce dvaceti poschodí? Eskalátor nás rychle dopravuje dolů. Je to ovšem jen jeden z pěti set eskalátorů celého systému, které kdyby se připojily těsně za sebou, dosáhly by délky 50 kilometrů. A jaký je to úžasný pocit sjíždět dolů v třicetistupňovém sklonu rychlostí téměř metr za sekundu — skoro dvojnásobnou rychlostí, než je rychlost eskalátorů v mnoha jiných zemích!

Nastoupili jsme na stanici Majakovského. Její architektura v nás vyvolává dojem, že jsme spíše v paláci než na stanici podzemní dráhy. Připadá mi těžké si představit, že jsme vlastně pod zemí. Takovou architekturu jsem zřídkakdy viděl nad zemí, a tím méně pod zemí. Není divu, že na mezinárodní výstavě architektury, která se konala v letech 1937 až 1939, byla pěti stanicím moskevského metra, včetně této, udělena čestná uznání. Všechny z těch 149 stanic samozřejmě nejsou tak výstavné jako stanice Majakovského; ty novější jsou většinou skromnější — přesto jsou stále působivé a každá je stylem i provedením ojedinělá.

Téměř všechny stanice mohou vyprávět něco o historii Ruska. Na výzdobu byly přivezeny takové materiály jako mramor, keramická hlína a žula z dvaceti různých částí Ruska. V jednom průvodci vybaveném fotografiemi se tedy uvádí: „Celá země pomáhala stavět moskevské metro.“ K výzdobě podlahy se kvůli své trvanlivosti hojně používala žula. Trvanlivost je důležitým činitelem vzhledem k tomu, že stanicemi denně projdou zástupy lidí.

Zatímco se těšíme z krás tohoto podzemního paláce, všímáme si, že okolo nás jezdí sem a tam velkou rychlostí vlaky. Už asi za 90 sekund potom, co jeden vlak odjel, můžeme vidět blížící se světla dalšího. Jezdí vlaky vždycky tak brzy za sebou? V době největšího provozu ano. Jinak jezdí v intervalech asi tří až pěti minut.

Ještě jsme se ani neusadili do pohodlných sedadel vlaku, a už jsme poznali, jak rychle vlak dosáhne nejvyšší rychlosti. Někdy se žene tunelem o průměru pouhých šest metrů rychlostí blížící se rychlosti 100 kilometrů za hodinu. Člověk by tedy mohl celou tratí metra projet asi za šest hodin. Moskvané dávají metru přednost nejen proto, že je to nejrychlejší dopravní prostředek, ale i proto, že je to levná a pohodlná doprava. Jedna jízda metrem na libovolné místo stála loni v červenci při mezinárodním sjezdu svědků Jehovových deset rublů, což se rovná jednomu americkému centu.

Intervaly mezi vlaky jsou tak krátké, že vám možná nejde do hlavy, jak mohou vlaky jezdit takovou rychlostí. Vysvětlení je prosté. Systém automatického ovládání rychlosti je záměrně vyřešen tak, aby předcházel nehodám. Tento systém zajišťuje, že vzdálenost mezi vlaky není nikdy menší než vzdálenost, která by byla při dané rychlosti nezbytná k zastavení vlaku. Jinými slovy, jestliže se nějaký vlak při rychlosti 90 kilometrů za hodinu přiblíží k vlaku, který jede před ním, na vzdálenost menší, než je vzdálenost nezbytná k zastavení vlaku, začne automaticky brzdit. Kromě toho je strojvůdce ve vlaku, který jede vpředu, varován výstražným signálem. Tento systém samozřejmě značně zvyšuje bezpečnost dopravy. Je snad možné, že právě proto cestující v moskevském metru působí tak klidně a uvolněně? Většina z nich tiše sedí a čte, všichni nepochybně důvěřují, že se bezpečně dostanou k cíli své cesty.

Osvětlení a větrání

Každý den časně ráno, když se rozběhnou tisíce elektrických motorů a rozzáří statisíce světel, se milióny lidí začnou prodírat přelidněnými podzemními paláci, kde se po celý den budou střídavě otevírat a zavírat dveře 3200 vagónů podzemní dráhy. To všechno je možné díky neobyčejně velké dodávce elektrické energie.

Touto činností vzniká velké množství tepla, které částečně pohlcuje okolní zemina. Ale co s přebytečným teplem, které by mohlo způsobit přehřátí tunelů a stanic? Tedy, jak už to patří k palácům, každá stanice je vybavena ventilačním systémem, který čtyřikrát za hodinu úplně vymění vzduch. V metru je stále dostatek čerstvého vzduchu, ať je jakkoli plné lidí. Mnozí lidé považují ventilační systém moskevského metra za opravdu nejlepší na světě.

V zimě však toto teplo přijde vhod. Kromě budov a vchodů umístěných nad zemí není nikde potřeba vytápění. Vlaky, zástupy lidí a sama země, kde se během jara a léta vytváří zásoba tepla, štědře vydávají dostatek tepla, aby se v podzemních palácích udržela příjemná teplota.

Chvála ze všech stran

Jak lze předpokládat, ilustrovaný průvodce metrem hýří chválou: „Moskevské metro je právem považováno za nejkrásnější na celém světě. Jeho výstavné stanice podobné palácům, kde je spletitá síť kolejí, drátů, potrubí a kabelů, jsou opravdu poutavou směsicí toho nejlepšího uměleckého úsilí a technické vynalézavosti. Nejsou to pouhé stanice, jsou to spíše mistrovská díla architektury. Jejich nenapodobitelnou eleganci a půvab vkusně zdobí mramor, žula, ocel a keramický materiál a zvýrazňuje jas neobvyklého výtvarného řešení, sochařské práce, mozaikové výzdoby, architektonických prvků, obložení, barevného skla a reliéfů. K projektu a výzdobě přispěli svým dílem ti nejlepší architekti a malíři [i sochaři] ve státě.“

Teď, když jsem navštívil Moskvu a viděl metro na vlastní oči, to mohu potvrdit. Metro udělalo dojem také na mnohé další delegáty sjezdu. Jeden delegát z Německa mi řekl: „Měl jsem pocit, jako bych vstoupil do koncertní síně s nádhernými lustry. Byl jsem okouzlen.“ Na jednoho návštěvníka ze Spojených států zapůsobila přesnost, čistota a výkonnost metra. A jeden delegát z daleké Sibiře žasl nad úžasnými rozměry podzemních staveb.

Až někdy budete v Moskvě, rád bych vám vřele doporučil, abyste tyto oslnivě krásné paláce v podzemí navštívili. Nezapomeňte: „Lepší je něco vidět jednou na vlastní oči, než o tom stokrát slyšet.“

[Podpisek obrázku na straně 15]

Sovfoto/Eastfoto

[Obrázky na straně 16 a 17]

Několik krásných stanic moskevského metra

[Podpisek]

Fotografie poskytli (zleva nahoře ve směru hodinových ručiček): Laski/Sipa Press; Sovfoto/Eastfoto; Sovfoto/Eastfoto; Laski/Sipa Press; Laski/Sipa Press; Sovfoto/Eastfoto