Boží dar rovnováhy
„TO SIS jen zvykl na houpání lodi,“ řekl mi jeden přítel, „a může to trvat několik dnů.“ Byl říjen 1990 a já jsem po sedmidenní plavbě karibskou oblastí právě vystoupil z vyhlídkové lodi na suchou zem. To, co jsem si myslel, že bude trvat několik dnů, však trvalo řadu měsíců. Měl jsem pocit, jako bych byl pořád na lodi. Něco se narušilo v mém vestibulárním aparátu, složitém ústrojí rovnováhy ve vnitřním uchu, jež je spojeno s mozkem.
Co to je? A jak pracuje?
Koordinační centrum rovnováhy je ve spodní části mozku, která se jmenuje mozkový kmen. Když jste zdraví, udržuje se vaše rovnováha díky nesčíslným impulsům, jež vysílají vaše oči, svaly a vestibulární systém.
Oči poskytují mozku nepřetržité senzorické informace o vašem okolním prostředí. Senzorické receptory ve vašich svalech, kterým se říká proprioceptory, posílají do vašeho mozku informace o tom, jakého typu je povrch, po kterém chodíte nebo kterého se dotýkáte. Ale váš vestibulární systém působí jako určité vnitřní vodítko, které vašemu mozku říká, kde se v prostoru vaše tělo nachází vzhledem k zemi a jaká je gravitační síla.
Vestibulární systém se skládá z pěti částí, které souvisejí s rovnováhou: tři polokruhovité kanálky a dva váčky. Polokruhovité kanálky jsou označeny jako anteriorní (přední svislý), laterální (horizontální) a posteriorní (zadní svislý). Dva váčky se jmenují utrikulus a sakulus.
Polokruhovité kanálky leží v rovinách na sebe kolmých, podobně jako stěny a podlaha tvoří roh místnosti. Kanálky jsou úzké chodbičky a tvoří labyrint ukrytý ve tvrdé lebeční kosti, které se říká spánková kost. Uvnitř tohoto kostěného bludiště je jiný labyrint a ten se jmenuje blanitý labyrint. Na konci každé blanité polokruhovité trubice je něco, co vypadá jako vyklenutí; tomu se říká ampula. Uvnitř blanitého labyrintu je zvláštní tekutina, takzvaná endolymfa. Na vnější straně je perilymfa, tekutina jiného chemického složení.
Tato rozšířená část trubice, jež se nazývá ampula, obsahuje zvláštní vláskové buňky. Tyto buňky tvoří svazky a ty jsou zanořeny do rosolovité hmoty, které se říká kupula. Pohnete-li hlavou v jakémkoli směru, pohybuje se endolymfa proti kanálkům s určitým zpožděním; tekutina tedy ohne kupulu a svazky, které v ní jsou. Pohyb těchto svazků vede ke změnám elektrických vlastností vláskových buněk a ty zase po vláknech nervových buněk vysílají signál do mozku. Signál z jednotlivých vláskových buněk se pomocí nervů, kterým se říká aferentní, dostává nejen do mozku, ale po eferentních nervech také z mozku zpátky ke každé vláskové buňce, aby — je-li to potřeba — každá vlásková buňka dostala kompenzující informaci.
Polokruhovité kanálky zjišťují, jaký je úhlový neboli rotační pohyb vaší hlavy ve všech směrech, jako třeba sklánění dopředu a dozadu, položení hlavy na jednu nebo druhou stranu či otáčení napravo nebo nalevo.
Utrikulus a sakulus naopak zjišťují lineární zrychlení; proto se jim říká gravitační čidla. V místě, kterému se říká makula, jsou rovněž vláskové buňky. Kdybyste například jeli výtahem, sakulus by vyslal do mozku informaci, jež ve vás vzbudí pocit zrychlení směrem vzhůru. Utrikulus je hlavní detektor, který reaguje, když při řízení auta náhle zrychlíte. Posílá mozku informace, jež ve vás vzbuzují pocit, že se hýbete dopředu či dozadu. Váš mozek potom tyto informace propojí s dalšími impulsy a to rozhodne, jak například pohnete očima či končetinami. Pomáhá vám to udržovat si orientaci.
Je to úžasný systém, který je jeho Tvůrci, Jehovovi Bohu, ke cti. Dokonce i výzkumní pracovníci obdivují, jak je vytvořen. A. J. Hudspeth, profesor biologie a fyziologie, napsal do časopisu Scientific American: „Další výzkum však může jedině posílit obdiv nad citlivostí a složitostí tohoto miniaturního biologického aparátu.“
Poruchy funkce vestibulárního systému
V mém případě byly potíže s vnitřním uchem diagnostikovány jako otospongióza neboli otoskleróza. Je to stav, kdy kost, v níž vestibulární systém leží, změkne neboli zhoubovatí. Tato kost je za normálních podmínek velmi tvrdá, dokonce tvrdší než ostatní kosti v těle. Předpokládá se, že k procesu měknutí dochází tím, že do tekutiny ve vnitřním uchu proniká určitý enzym, způsobuje tam chemickou nerovnováhu a v podstatě tuto tekutinu znehodnotí. Může to způsobit zvláštní pocit stálého pohybu, a to i tehdy, když stojíte nebo klidně ležíte.
Já jsem měl pocit, jako by se v dlažbě pod mýma nohama dělaly vlny někdy až třicet centimetrů vysoké. V leže jsem měl pocit, jako bych byl na dně loďky uprostřed metrových mořských vln. Tento pocit nebyl přechodný, jako v případě záchvatů závrati, ale od začátku trval nepřetržitě dvacet čtyři hodin denně po celé měsíce. Jediná úleva byla ve spánku, kdy jsem nic nevnímal.
Příčiny a léčba
Příčina otospongiózy a otosklerózy ještě známa není, ačkoli určitou roli mohou hrát dědičné faktory. Tento stav je specifický pro člověka, a proto je pro lékařské vědy nesnadné ho studovat. Pokud se tato porucha vůbec objeví u zvířat, pak jen velmi vzácně. Otospongióza může způsobit tinitus (hučení v uších), pocit plné hlavy, vrávorání, pocit ztráty rovnováhy nebo různé druhy vertiga (závratě). Při této poruše může dojít ke znehybnění třmínku ve středním uchu a tak vznikne převodní nedoslýchavost. Jestliže se otospongióza rozšíří do oblasti kostěného hlemýždě, může také způsobit percepční nedoslýchavost, protože dojde k poškození nervové funkce.
Na tuto poruchu existuje léčba. Někteří odborníci volí chirurgický výkon (viz Probuďte se! z 8. července 1988, strana 19, angl.); jiní se snaží zastavit degeneraci kosti dodáváním vápníku a fluoridů. Někdy se doporučuje omezení příjmu cukru, protože vnitřní ucho má mimořádně vysokou spotřebu krevní glukózy. Má-li mít vnitřní ucho dostatek energie, spotřebuje třikrát více glukózy než odpovídající objem mozku. Zdravé ucho se vyrovnává s výkyvy krevní glukózy poměrně dobře; jestliže je ucho poškozeno, pak tyto výkyvy vedou k tomu, že se vám točí hlava. Pokud vaše vnitřní ucho není v pořádku, zdá se, že na něj působí škodlivě také kofein a alkohol. I když mé problémy vlastně nezpůsobila jízda lodí, o které byla zmínka na začátku článku, je možné, že tuto poruchu rovnováhy spustily změny teploty, vlhkosti a jídelníčku.
Vaše vnitřní ucho není jen sluchový orgán. Zázračným a úchvatným způsobem vám pomáhá udržovat rovnováhu. To, jak bylo vytvořeno, by nás mělo vést k obdivu nad dílem našeho Tvůrce a mělo by prohloubit naše ocenění pro jeho stvořitelské dílo. (Zasláno)
[Nákresy a obrázek na straně 26]
(Úplný, upravený text — viz publikaci)
Váš úžasný vestibulární systém
Pohled zvenku
ANTERIORNÍ KANÁLEK
OVÁLNÉ OKÉNKO
HLEMÝŽĎ
KULATÉ OKÉNKO
POSTERIORNÍ KANÁLEK
LATERÁLNÍ KANÁLEK
Pohled zvnitřku
SPÁNKOVÁ KOST
BLANITÝ LABIRINT
AMPULA
SAKULUS
KRISTA
HLEMÝŽĎ
MACULA
UTRIKULUS
KRISTA
Detektor úhlového pohybu
Detektor vertikálního pohybu
Sluchový orgán
Detektor horizontálního pohybu