Papežova návštěva OSN — Čeho se dosáhlo?

PŘI svém letu přes Atlantik do New Yorku, kde měl mít papež Jan Pavel II. projev v OSN, překročil na svých cestách po světě miliontý kilometr. Bylo to 4. října 1995 na papežově 68. zahraniční cestě. V dějinách katolické církve je to papež, který nepochybně nejvíce cestoval.

Když v tu deštivou středu přiletěl papež na mezinárodní letiště v Newarku v New Jersey, měl nejpromyšlenější ochranu, jaká kdy byla pro hodnostáře vytvořena. Odhaduje se, že ochranou papeže bylo pověřeno asi osm tisíc federálních a městských pracovníků. Jedna zpráva to nazvala „promyšleným bezpečnostním krunýřem“ s helikoptérami a potápěči.

Proč se návštěva konala?

Ve svém proslovu na letišti papež připomněl, že jeho předchůdce papež Pavel VI. oslovil Valné shromáždění OSN výzvou za mír: „Již žádnou válku, válku již nikdy víc!“ Jan Pavel II. řekl, že se do OSN vrací, aby „vyjádřil [své] hluboké přesvědčení o tom, že ideály a cíle, které před půl stoletím vedly ke vzniku OSN, jsou ve světě, jenž hledá smysl, ještě potřebnější“.

Při večerních modlitbách v katedrále Svatého srdce v Newarku vyjádřil papež opět svou podporu OSN, když řekl: „Tato organizace existuje proto, aby sloužila obecnému dobru lidské rodiny, a je proto namístě, aby zde papež doložil poselství naděje z evangelia.“ Papež dodal: „Naše modlitba za mír je proto také modlitbou za Organizaci spojených národů. Svatý František z Assisi . . . vynikl jako velký milovník a tvůrce míru. Prosme o jeho přímluvu za úsilí Organizace spojených národů o spravedlnost a mír na celém světě.“

Papež ve svém projevu v OSN pochválil nenásilné politické změny ve Východní Evropě v roce 1989, kdy byla v některých zemích obnovena svoboda. Vybízel k „pravému vlastenectví“, které se liší od „předpojatého a nepřístupného nacionalismu“. Mluvil o nespravedlnosti současného systému a řekl: „Když miliony lidí trpí chudobou, která způsobuje hlad, podvýživu, nemoci, negramotnost a ponížení, musíme . . . si připomenout, že nikdo nemá právo vykořisťovat druhého člověka pro vlastní zisk.“

Potom papež prohlásil: „Když stojíme před takovými ohromnými úkoly, jak bychom mohli neuznávat úlohu, kterou má Organizace spojených národů?“ Řekl, že je potřeba, aby OSN „se stalo morálním centrem, kde se všechny národy světa budou cítit volně“. Papež zdůraznil, jak je potřebné, aby se podporovala „solidarita v celé lidské rodině“.

Pravý mír — z jakého zdroje?

Papež nepochybně vyjádřil mnoho vznešených myšlenek. Nicméně, obrátil vůbec ve svém dlouhém projevu pozornost světových vůdců k Božímu řešení lidských problémů — k panství Božího Království skrze Krista Ježíše? (Matouš 6:10) Ne. Ve svém projevu v OSN ani jednou necitoval Bibli. Naopak, řekl, že „za pomoci Boží milosti můžeme vytvořit v příštím tisíciletí civilizaci hodnou člověka, skutečnou kulturu svobody“. Badatelům Bible tato věta možná připomíná podobný názor, který před čtyřmi tisíci lety měli lidé v Babylóně. Mysleli si, že lidstvo může být udržováno v jednotě pomocí lidských prostředků: „Pojďme, postavme si město a také věž s vrcholkem v nebesích a učiňme si proslulé jméno.“ (1. Mojžíšova 11:4) Z tohoto hlediska jsou to tedy političtí vůdci lidstva, kteří jsou zastoupeni v OSN, kdo chce vytvořit novou civilizaci založenou na svobodě.

Co však o budoucnosti lidských politických vlád a samotného OSN říká biblické proroctví? Knihy Daniel a Zjevení poskytují jasné vidění toho, jaká budoucnost je čeká. Daniel prorokoval, že v posledních dnech Bůh nastolí své Království jako velký kámen ‚nevysekaný lidskýma rukama‘. Jaké kroky podnikne? „A ve dnech těch králů zřídí nebeský Bůh království, které nebude nikdy zničeno . . . Rozdrtí a ukončí všechna tato království a samo bude stát na neurčité časy.“ Lidské vlády budou nahrazeny jedním spravedlivým panstvím nad celým lidstvem. (Daniel 2:44, 45)

Co se stane s OSN? Zjevení v 17. kapitole zobrazuje OSN (a jeho krátce trvajícího předchůdce Společnost národů) jako šarlatové divoké zvíře, které „má odejít do zničení“. (Zjevení 17:8)a Jehovovým zdrojem pravého míru není žádné nedokonalé lidské zastupitelstvo, bez ohledu na to, jak upřímní jsou jeho stoupenci. Pravý mír přinese slíbené Boží Království v nebesích, které je v rukou vzkříšeného Krista Ježíše. To je základ pro splnění Božího slibu zapsaného ve Zjevení 21:3, 4: „Pohleď, Boží stan je s lidmi, a bude s nimi přebývat a oni budou jeho lidem. A sám Bůh bude s nimi. A setře jim každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“

Jak velký dopad návštěva měla?

Když se papež ve svých projevech zmiňoval o Bibli, vybízel katolické věřící, aby si vzali svou Bibli a ověřovali si odkazy? Faktem je, že převážná většina z nich si Bibli ani nepřinesla. Papež jen zřídka citoval nějaký konkrétní text, jímž by posluchače povzbudil ke čtení Bible.

Například, když papež mluvil k 83 000 posluchačů na Giants Stadium v New Jersey, řekl: „Čekáme na návrat našeho Pána jako soudce živých a mrtvých. Očekáváme jeho návrat ve slávě, příchod Božího království v jeho plnosti. Tak zní neměnná výzva žalmů: ‚Čekej na Pána odvážně, buď nebojácný a čekej na Pána.‘“ Který text ze žalmů však citoval? A o kterém Pánovi mluvil — o Ježíši, nebo o Bohu? (Srovnej Žalm 110:1.) Podle vatikánských novin L’Osservatore Romano citoval Žalm 27:14, který přesněji zní: „Vlož svou naději v Jahva, buď silný a ať je tvé srdce smělé, vlož svou naději v Jahva.“ (Jeruzalémská bible) Ano, měli bychom vložit svou naději v Jahva neboli v Jehovu, Boha Pána Ježíše. (Jan 20:17)

Podporovalo však katolické duchovenstvo a vůdcové v průběhu dějin mír mezi národy? Sloužily katolické nauky k vyřešení etnických, rasových a kmenových rozporů? Masakry v roce 1994 ve Rwandě, ve východní části střední Afriky a bratrovražedné války probíhající v několika posledních letech v bývalé Jugoslávii — to vše ukazuje, že náboženské názory zpravidla nedokázaly odstranit tu nejhlubší zášť a předsudky, jež se v lidském srdci skrývají. Ani zběžná týdenní zpověď ani pravidelná návštěva mše nemění způsob lidského myšlení a jednání. Je zapotřebí mnohem hlubšího vlivu, takového, k jakému dochází pouze tehdy, když se Božímu slovu umožní, aby proniklo do srdce i mysli věřícího.

Změna chování pravých křesťanů není založena na citových reakcích, jež jsou vyvolány náboženskými rituály, ale na rozumovém pochopení toho, jaká je Boží vůle vzhledem ke každému jednotlivci. Apoštol Pavel prohlásil: „A nenapodobujte už příklady tohoto světa, ale změňte úplně svoje nazírání, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, totiž, co je dobré, co je bohulibé a co je dokonalé.“ (Římanům 12:1, 2, Petrů) Tohoto nového způsobu chování lze dosáhnout studiem Božího slova, jež vede k přesnému poznání Boží vůle. To dává duchovní sílu, která podněcuje mysl a vede ke křesťanskému chování. (Efezanům 4:23; Kolosanům 1:9, 10)

Je církev na „kritické křižovatce“?

Španělské noviny El País popsaly papeže Jana Pavla II. jako člověka „s mimořádným osobním kouzlem“ vzhledem k tomu, že mu je sedmdesát pět let, a jedny americké noviny ho nazvaly „mistrem médií“. Je velmi obratný při jednání s tiskem a dovede zapojit davy lidí i jejich děti. Na svých cestách dobře reprezentuje Svatou stolici, která sídlí ve Vatikánu. OSN sice Vatikán oficiálně uznalo, ale papežovo požehnání této organizaci nezajistí, že bude mít požehnání Jehovy Boha.

Reakce na papežovu návštěvu se různí. Mnozí katolíci, kteří dostali vstupenky na mši, jež se konala venku, se tímto zážitkem cítili citově povzneseni. Nicméně někteří katoličtí představitelé pohlíželi na návštěvu a možné důsledky spíše negativně. The New York Times citovaly Timothyho B. Ragana, prezidenta Katolického národního centra pro pastýřské vedení, který řekl, že „papež při své návštěvě propásl příležitost“. Ačkoli jeho cesta „byla pro mnoho lidí povznášející a z duchovního hlediska zlatým hřebem“, mnoha katolickým představitelům neposkytla „žádnou příležitost, aby jim papež naslouchal, a žádnou možnost dialogu“. Mnozí katolíci mají pocit, že v takových ožehavých otázkách, jako je celibát, antikoncepce a rozvod, jsou nuceni pouze naslouchat papežově monologu.

Některé katolické autority uznávají, že „církev je na kritické křižovatce“, a obávají se, že mnozí katolíci, „zvláště ti mladí, ztrácejí přesnou představu, co to znamená být katolíkem“. Katolický tradicionalista James Hitchcock „vidí, že problém je v destruktivní studené válce mezi hierarchií, která je stále více konzervativní, a zbytkem liberálních ‚středních kádrů‘“.

O tom, do jaké míry papežova návštěva ovlivní krizi v církevních kruzích, Hitchcock prohlásil: „Papež sem přijde, pochlebují mu, pak odjede domů — a nic se nezmění. Podle mě jsou výsledky neuspokojivé.“ Zcela jistě papež nevyužil příležitost, aby politickým vůdcům v OSN řekl, kde lze najít zdroj skutečného míru.

Charta OSN a lidská propaganda sice zdůrazňují, že cílem je „mír a bezpečnost“, ale nenechte se oklamat. Bible varuje: „Kdykoli řeknou: ‚Mír a bezpečnost!‘, pak má na ně vzápětí přijít náhlé zničení právě jako tísnivá bolest na těhotnou ženu; a rozhodně neuniknou.“ (1. Tesaloničanům 5:3) Pravý mír a bezpečnost přijde pouze z Boží vůle a Božím způsobem — skrze jeho Království, a ne skrze OSN.

[Poznámka pod čarou]

[Podpisek obrázku na straně 22]

Fota OSN