Od našich čtenářů

Školy v krizi Čekal jsem na zastávce autobusu a někdo mi dal číslo s námětem „Školy v krizi“. (22. prosince 1995) Bylo to mnohem prospěšnější než celá kniha, kterou jsem nedávno na toto téma četl. Byl bych Vám velmi vděčný, kdybyste mi mohli časopis Probuďte se! posílat pravidelně domů.

V. C., Spojené státy

Ta část, která pojednávala o škole teokratické služby, mi připomněla dobu, kdy jsem chodila do školy. Měla jsem mít ústní referát, ale tehdy jsem nemluvila moc dobře anglicky. Když jsem svůj referát skončila, učitelka řekla, že jí to velmi zaujalo a že jsem jako jediná ze třídy měla správný postoj a zrakový kontakt s posluchači. Dokázala jsem to díky vynikajícímu školení, které dostáváme na škole teokratické služby v sále Království.

G. A., Spojené státy

Nenapadlo mě, že by u mne tyto články mohly vyvolat tak silnou citovou reakci. Když jsem chodila do školy, byli moji rodiče příliš zaměstnaní svými problémy, a nepomáhali mi. Cítila jsem se proto ve škole někdy velmi osamělá. Díky článkům, jako je tento, si uvědomuji, že Jehova mladé lidi miluje a nechce, aby se cítili v tomto světě osamělí.

M. M., Spojené státy

Mali Článek „První v Mali“ (22. prosince 1995) je skvělý. Četla jsem ho třikrát. Tolik bych si přála, aby mi okolnosti dovolily stát se misionářkou! Na tomto článku jsem si také uvědomila, že existuje mnoho lidí, kteří nemají vymoženosti, jako máme my, a přesto jsou šťastní. Je to aktuální připomínka!

D. L., Spojené státy

Létající skály Před několika dny jsem přemýšlela o tom, jaký je rozdíl mezi létavicí a meteoritem. Představte si, jak jsem byla překvapená, když jsem četla článek „Skály, které létají“ (8. prosince 1995), který právě tuto otázku vysvětloval. Děkuji Vám za to, že uveřejňujete články, které nás obeznamují s Jehovovým stvořitelským dílem.

R. P., Švýcarsko

Učíme se od Andrewa Právě jsem dočetla článek „Co jsme se naučili od Andrewa“ (8. prosince 1995), který vypráví o mladém muži s Downovým syndromem. Také máme mentálně postižené dítě a mnohé výroky Andrewových rodičů odpovídají tomu, co cítíme i my sami. Často je pro naše křesťanské bratry těžké, aby si uvědomili, že když je v rodině mentálně postižené dítě, vznikají tím specifické těžkosti a emocionální tlaky. A tak díky za ten článek.

J. B., Anglie

Myslím si, že to byl jeden z nejkrásnějších a nejcitlivějších článků, jaké jste otiskli. Celé pojednání o tom, jak se máme dívat na lidi s nějakou vadou, bylo uvedeno na pouhých třech stránkách. Poskytlo však důkladnou lekci o lidských vztazích.

M. L., Španělsko

Začátkem tohoto roku porodila manželka chlapečka s Downovým syndromem. Jako Andrewovi rodiče i my jsme prožívali to, co cítí mnozí rodiče, když se dozví, že mají postižené dítě — úzkost, zármutek a rovněž otázky, co nyní a co v budoucnosti. Pokud jde o nás, dokázali jsme se s postižením našeho dítěte vyrovnat. Brzy mu bude šest měsíců a dobře prospívá. Den potom, co se narodil, byla moje žena doslova zavalena mnoha návštěvami našich křesťanských bratrů a sester. Opravdu jsme pocítili, co to znamená mít křesťanskou rodinu. A kromě lásky našich bratrů a sester máme Jehovu. Děkuji Vám za ten článek.

G. C., Francie