Od našich čtenářů
Rockové koncerty Myslím si, že článek „Mladí lidé se ptají . . . Měl bych chodit na rockové koncerty?“ (22. prosince 1995) byl trochu zaujatý. Šla jsem s maminkou na rockový koncert. Byla to jedna starší skupina a publikum se chovalo slušně. V článku však nebyla ani zmínka o tom, že takové slušné koncerty existují.
S. A., Spojené státy
Článek se zaměřoval na to, jaké nebezpečí mohou rockové koncerty představovat. Neodsoudili jsme však všeobecně účast na takových událostech. Čtenářům jsme řekli: „Pokud tedy pomýšlíš na to, že na koncert půjdeš, zjisti si fakta.“ Informace, které jsme poskytli mladým lidem i jejich rodičům, jim tedy pomohou, aby udělali vyrovnané rozhodnutí. (VYD.)
Chci Vám poděkovat za tento článek. Několik týdnů předtím, než vyšel tento článek, mnozí z nás šli na rockový koncert. Bylo to nevázané a mnozí lidé byli opilí; to není místo pro křesťany. Rozhodně jsem se z toho poučil a doufám, že ostatní také.
M. E., Spojené státy
Kostarika Rád bych upřesnil jednu věc v článku „Kostarika — Malá země, ohromná rozmanitost“. (8. července 1995) Uvedli jste, že „v této zemi je chráněno skoro 27 procent území z celkové rozlohy. Je to stát s největším procentem chráněného území ze všech států světa.“ Podle publikace World Almanac je v Ekvádoru vyčleněno pro ochranu přírody téměř 40 procent celkové rozlohy.
M. E., Ekvádor
Děkujeme za upřesnění. (VYD.)
Mali Při čtení článku „První v Mali“ (22. prosince 1995) mi tekly slzy radosti. Duch spolupráce, který panoval mezi Vašimi spoluvěřícími v Mali, posiluje víru. Spojil jsem se se svědky Jehovovými a ti mě začali poučovat o Bibli. Jsem rozhodnut připojit se v uctívání Boha ke svědkům.
D. C. A., Nigérie
Tourettův syndrom Rád bych vyjádřil vděčnost za Váš článek „Náročný úkol žít s Tourettovým syndromem“. (22. prosince 1995) Příznaky této choroby u mě zmizely na konci dospívání. Ne všichni nemocní však mají takové štěstí, a pro takové lidi a jejich příbuzné bude tento článek cennou pomocí.
Y. L., Francie
Znám kluka s tímto syndromem a dosud jsem se mu vyhýbala, protože mě jeho přítomnost uváděla do rozpaků. Neuvědomovala jsem si, že jemu to možná vadí mnohem víc než mně.
P. M., Itálie
Mám tuto chorobu od pěti let a velmi mě to trápí. Mám svalové a hlasové tiky. Nedovedli jsme s rodiči pochopit, proč k těmto tikům dochází; a oni se obávali, že při mé výchově udělali nějakou chybu. Modlila jsem se k Jehovovi, aby mi pomohl a abych tomu porozuměla, a on na mou modlitbu odpověděl tímto článkem. Velmi mě povzbudilo, když jsem četla zkušenosti jiných svědků Jehovových, kteří mají stejnou poruchu.
Y. K., Japonsko
Mám tuto poruchu skoro celý život, ale teprve od roku 1983 vím, o co se jedná. Když jsem byla malá, ostatní děti se mi posmívaly. Ale bratři a sestry v sále Království byli vždy velmi vlídní a brali to tak, že to ke mně patří. Později jsem se zamilovala do mladého křesťana. Byl si dobře vědom toho, jaký problém mám. Ačkoliv si můj tatínek myslel, že naše manželství nevydrží, jsem ráda, když po třiceti letech mohu říci, že jsem stále šťastně vdaná. Manžel se mnou zachází jako s někým velmi cenným a moje porucha ho nikdy neobtěžovala ani ho neuváděla do rozpaků.
F. H., Kanada