Ohrožené druhy — Rozsah problému

DODO se stal symbolem vyhynutí. Poslední z těchto nelétavých ptáků zahynul asi v roce 1680 na ostrově Mauricius. Mnoho druhů, které jsou ohroženy dnes, žije také na ostrovech. Za posledních čtyři sta let zmizelo ze světa 94 ptačích druhů a 85 z nich patřilo mezi druhy ostrovní.

V nebezpečí vyhynutí jsou však i zvířata na rozlehlých kontinentech. Vezměme například tygry, kteří se kdysi potulovali po celém Rusku. Nyní přežívá na Sibiři jen ussurijský poddruh; jedinců tohoto poddruhu je již pouhých sto osmdesát až dvě stě. V jižní Číně je tygrů prý jen třicet až osmdesát. Jak uvádí londýnský list The Times, v Indočíně těmto zvířatům hrozí nebezpečí, že vyhynou „do deseti let“. Úřady odhadují, že během deseti let vyhynou tito majestátní tvorové i v Indii, která je domovem asi dvou třetin z celkového počtu tygrů.

Klesá i počet nosorožců a gepardů. Pandy velké se v Číně potulují v pouhých desetičlenných skupinách. Ve Walesu téměř vyhynula kuna lesní a „během příštích deseti až dvaceti let možná zmizí z anglické a walesské pevniny“ veverka obecná, jak tvrdí list The Times. Za Atlantikem ve Spojených státech je nejohroženějším suchozemským savcem netopýr.

Vyhlídky na zlepšení situace ve světových oceánech nejsou o nic povzbudivější. The Atlas of Endangered Species (Atlas ohrožených druhů) uvádí, že „snad nejohroženější skupinou“ mořských tvorů jsou mořské želvy. Zdá se, že obojživelníkům se daří lépe; avšak podle časopisu New Scientist se v uplynulých 25 letech dostalo do „nebezpečí vyhynutí“ 89 druhů obojživelníků. Vyhynutí hrozí také asi jedenácti procentům všech ptačích druhů.a

Ale co menší tvorové, například motýli? S těmi to vypadá podobně. Evropských motýlích druhů je celkem čtyři sta. Čtvrtina z nich je ohrožena a devatenácti druhům hrozí bezprostřední vyhynutí. V roce 1993 byla na seznam vyhynulých druhů připsána k ptáku dodo i britská babočka jilmová.

Rostoucí znepokojení

Kolik živočišných druhů ročně vyhyne? Odpověď závisí na tom, kterého odborníka se zeptáte. I když se vědci plně neshodují, všichni jsou zajedno v tom, že druhů, které jsou v nebezpečí vyhynutí, je mnoho. Ekolog Stuart Pimm poznamenal: „Spor o tom, jak rychle [o druhy] přicházíme, je v podstatě úvahou o naší budoucnosti,“ a dodal: „Během uplynulých staletí jsme způsobili, že rychlost vymírání druhů je daleko větší, než je přirozené. V důsledku toho je naše budoucnost chudší.“

Naše planeta Země je jako dům. Někteří lidé, kteří se zajímají o ohrožené druhy, studují ekologii, která se soustřeďuje na vztahy mezi živými organismy a jejich prostředím. Výraz „ekologie“ byl vytvořen z řeckého slova oikos, „dům“, ve druhé polovině 19. století. V té době zájem o ochranu přírody vzrostl — nepochybně i díky zprávám o tom, že některé druhy již vyhynuly. Ve Spojených státech to vedlo ke zřízení národních parků a chráněných oblastí, které zvířatům poskytují útočiště. Dnes je na celém světě odhadem asi osm tisíc mezinárodně uznávaných chráněných oblastí. Spolu se čtyřiceti tisíci dalších míst, která pomáhají uchovávat místní biotop, tvoří téměř deset procent rozlohy světové souše.

Mnoho znepokojených lidí se věnuje otázkám ochrany přírody buď tím, že se angažují v hnutích, která hrozbu vymírání druhů zveřejňují, nebo tím, že prostě lidi poučují o vzájemné propojenosti života. A od Summitu Země v roce 1992 v Rio de Janeiru se větší zájem o problematiku životního prostředí projevuje i v postojích vládních činitelů.

Problém ohrožených druhů je celosvětový a je stále naléhavější. Ale proč? Jsou nějaké pokusy předejít vymírání druhů v současné době úspěšné? A co budoucnost? Jak se vás to týká? Na tyto otázky poskytnou odpověď naše další články.

[Poznámka pod čarou]