Ochrana versus vymírání

BOJ mezi ochranou a vymíráním druhů zuří dál. Mnoho dobročinných organizací vyvíjí nátlak na vlády, aby přijaly přísnější zákony na ochranu přírody a tak chránily ohrožené druhy.

Nedávno se například různé skupiny aktivistů setkaly s čínskými oficiálními činiteli a získaly je pro spolupráci na tom, aby bylo zabráněno odchytu asijského medvěda ušatého. Tato zvířata se lovila kvůli žluči a žlučníku, jichž se používá v tradiční orientální medicíně.

Mezinárodní pomoc

Chránit nějaký druh zvířat v jedné zemi, ale všude jinde je lovit, dokud nevyhynou, nemá pro jejich ochranu valnou cenu. Proto je aktuální uzavírat mezinárodní dohody — a těchto dohod je mnoho. Konvence o biologické diverzitě, dohoda z Ria, vešla v platnost koncem roku 1993. Brzy po ní následovala Dohoda o ochraně netopýrů v Evropě. Mezinárodní velrybářská komise ve snaze chránit plejtváka obrovského a plejtváka malého přidala ke stávající rezervaci velryb v Indickém oceáně ještě rezervaci antarktickooceánskou. Ale snad nejvýznamnější smlouvou je Konvence o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy. (Viz rámeček.)

O vzájemných vztazích mezi tvory se má člověk stále co učit. Když například východoafričtí rybáři — ve snaze vybudovat potravinovou základnu — nasadili do Viktoriina jezera rybu Lates nilobicus, způsobili podle zoologa Colina Tudge „největší ekologickou katastrofu tohoto století“. Asi dvě stě ze tří set původních druhů ryb vyhynulo. Nedávno nalezené doklady sice z porušení rovnováhy druhů viní erozi půdy, ale vlády tří zemí, které sousedí s Viktoriiným jezerem, nyní zřídily organizaci, jež má rozhodovat, které druhy ryb se do jezera mohou nasadit, aniž ohrozí ryby původní.

Lidský zásah

Jedna oblast, v níž je vykazována úspěšnost, je program rozmnožování zvířat v zajetí. Tento program probíhá v mnoha zoologických zahradách. „Kdyby všechny zoo na světě plně podpořily rozmnožování zvířat v zajetí a kdyby se za ně veřejnost postavila, mohly by společně zachránit všechny druhy obratlovců, které budou v blízké budoucnosti pravděpodobně potřebovat rozmnožování v zajetí.“ (Last Animals at the Zoo, Poslední zvířata v zoo)

Zoo na malém britském ostrově Jersey chová vzácná zvířata s cílem vrátit je opět do volné přírody. V roce 1975 zbylo ve svém karibském domově na Svaté Lucii jen sto papoušků mnohobarvých. Sedm těchto ptáků bylo dopraveno na Jersey. Do roku 1989 zoo vychovala čtrnáct dalších papoušků a některé z nich vrátila na Svatou Lucii. Nyní prý tento ostrov zdobí přes tři sta těchto papoušků.

Podobné projekty byly úspěšné i jinde. Časopis National Geographic přinesl zprávu, že sedmnáct vlků červených, kteří zbyli v Severní Americe, se v zajetí množí tak dobře, že více než šedesát z nich už bylo vráceno do volné přírody.

Příliš velký úspěch?

Ohroženým zvířatům nemusí vždy hrozit vyhubení. Podle knihy Endangered Species—Elephants (Ohrožené druhy — Sloni) klesl v letech 1979 až 1989 počet slonů afrických z 1 300 000 na 609 000 — část tohoto poklesu šla na vrub pytláků, kteří slony zabíjejí kvůli slonovině. Ale sílil tlak veřejnosti postavit obchod se slonovinou mimo zákon. S tímto zákazem se však začal ozývat hlasitý nesouhlas. Proč?

Jak v Zimbabwe, tak v Jižní Africe byla ochrana přírody tak úspěšná, že v tamních národních parcích a rezervacích je slonů příliš mnoho. Časopis New Scientist napsal, že Zimbabwe potřebuje odstranit z národního parku Hwange asi pět tisíc slonů. Nátlakové skupiny doporučují přemístění. Správci parku nabídli přebytečné slony k odkoupení a doporučili, aby organizace na Západě, které nesouhlasí s odstřelem slonů, „nabídly místo rad peníze a slony přestěhovaly“.

Pochybné vyhlídky

Jsou však i neúspěchy. Mnoho lidí vyjadřuje znepokojení nad chmurnou situací druhů, které jsou vypouštěny znovu do volné přírody. Tygr ussurijský přežívá v zajetí dobře, ale v divočině potřebuje asi 260 čtverečních kilometrů lesa, kde nejsou pytláci. A navíc, „pusťte tygra vychovávaného v zoo jen tak zpátky do původního prostředí,“ píše časopis The Independent on Sunday, „a téměř určitě zahyne hladem.“ To jsou skutečně chmurné vyhlídky!

Realisticky vzato, ne každý druh má svůj specializovaný tým pomocníků. A problémem není jen nedostatek pracovních sil. I kdyby byli ochránci přírody své věci oddáni sebevíc, jakou mají naději na úspěch, když se setkají s korupcí, chamtivostí a lhostejností na oficiálních místech nebo s válkou či s hrozbami smrtí? Jaké je tedy řešení problému ohrožených druhů? A jak se to týká vás?

[Rámeček na straně 7]

Mezinárodní zbraň

Konvence o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy je mocnou zbraní v boji proti nezákonnému kupčení s nimi. K zakázaným komoditám v současné době patří leopardí kůže, slonovina, tygří kosti, nosorožčí rohy a také želvy. Dohoda se týká i ohrožených dřevin a ohrožených druhů ryb.

Avšak časopis Time varoval: „Pokud členské státy nenajdou způsob, jak zajistit, aby se pravidla dodržovala, . . . možná zjistí, že zvířata, která se snaží chránit, již neexistují.“

[Obrázek na straně 8]

Bylo úsilí ochránců přírody někdy až příliš úspěšné?

[Podpisek]

S laskavým svolením Cliva Kihna