Domorodí Američané — Konec jedné epochy
KDO neviděl nějaký typický western, který líčil střetnutí kovbojů a Indiánů? Lidé všude na světě slyšeli o Wyattu Earpovi, o Buffalu Billovi i o románové postavě Lonu Rangerovi. Také znají Indiány Geronima, Sedícího býka, Splašeného koně, Náčelníka Josefa a mnoho dalších. Avšak jak je hollywoodské podání autentické? A jak objektivní jsou portréty Indiánů, kteří se v těchto filmech objevují?
Příběh o tom, jak si Evropané podrobili domorodé severoamerické obyvatelstvo (Indiány), vyvolává otázky.a Jsou v historických knihách Indiáni popsáni poctivě? Je možné vzít si nějaké poučení z chamtivosti, útlaku, rasismu a zvěrstev, jež dobývání nového kontinentu provázely? Jaká je pravda o takzvaných kovbojích a Indiánech?
Custerova poslední bitva a masakr u Wounded Knee
V roce 1876 byl Sedící býk, medicinman lakotských Siouxů (jednoho ze tří hlavních siouxských podkmenů), vůdcem ve slavné bitvě u řeky Little Bighorn v Montaně. Generál Custer „Dlouhý vlas“ si myslel, že se svými šesti sty padesáti vojáky může snadno porazit tisíc siouxských a čejenských bojovníků. V tom se ale velmi přepočítal. Stál před pravděpodobně největší skupinou domorodých amerických válečníků, jaká se kdy sešla — byly jich asi tři tisíce.
Custer rozdělil svou Sedmou kavalerii na tři skupiny. Jeho skupina nečekala na pomoc dalších dvou a zaútočila na tu část indiánského tábora, o níž si Custer myslel, že bude nejzranitelnější. Pod vedením náčelníků Splašeného koně, Žluče a Sedícího býka Indiáni Custerův oddíl o 225 vojácích vybili do jednoho. Bylo to dočasné vítězství indiánských kmenů a hořká porážka pro armádu USA. Ale za pouhých čtrnáct let přišla hrozná odveta.
Nakonec se Sedící býk vzdal, když mu byla slíbena milost. Místo toho však byl nějakou dobu vězněn ve Fort Randall (území kmene Dakota). Ke stáru se objevil na veřejnosti v cirkuse Buffala Billa „Divoký Západ“. Tento kdysi slavný náčelník se stal pouhým stínem toho vlivného medicinmana, kterým kdysi býval.
V roce 1890 byl Sedící býk (lakotským jménem Tatanka Yotanka) zastřelen indiánskými policisty, kteří byli posláni, aby ho zatkli. Jeho vrahy byla siouxská „kovová prsa“ (ti, kdo nosili policejní jmenovky) — poručík Býčí hlava a seržant Rudý tomahawk.
V tomtéž roce běloši konečně zlomili odpor Indiánů masakrem u potoka Wounded Knee na amerických Velkých planinách. Federální vojska vybavená Hotchkissovými rychlopalnými děly tam zabila asi 320 prchajících indiánských mužů, žen a dětí. Vojáci se chlubili, že to byla pomsta za povraždění jejich kamarádů, Custera a jeho mužů, na horských hřbetech nad Little Bighornem. Tak skončilo dvě stě let bojů a potyček mezi postupujícími americkými osadníky a obléhanými domorodými kmeny.
Ale jak se vlastně domorodí Američané do Severní Ameriky dostali? Jaký byl jejich způsob života, než na americkou půdu vstoupil první bílý muž?b Co vedlo k jejich konečné porážce a podrobení? A jaká je současná situace Indiánů v zemi, v níž převládají potomci prvních evropských přistěhovalců? Tyto i jiné otázky budou rozebírány v následujících článcích.
[Poznámky pod čarou]
a Dnes někteří lidé dávají přednost výrazu „domorodý Američan“, ale v mnoha pramenech se stále běžně používá označení „Indián“. Budeme používat střídavě oba výrazy. „Indián“ je chybné označení, které dal Kolumbus po přistání na nynějších Antilách tamním domorodcům. Domníval se totiž, že doplul do Indie.
b V těchto článcích píšeme pouze o severoamerických Indiánech. O Indiánech mexických, středoamerických a jihoamerických — o Aztécích, Mayích, Incích, Olmecích a dalších — budou pojednávat některá z dalších čísel tohoto časopisu.
[Obrázek na straně 3]
Pohřbívání mrtvých u Wounded Knee
[Podpisek]
Montana Historical Society