Matčino pouto k dětem

BYLA to jen toulavá, bezejmenná krátkosrstá kočka s pěti koťaty, která se snažila přežít na nehostinných ulicích východního New Yorku. Usadila se v polorozpadlé opuštěné garáži, kde podezřele často hořelo. Slídila v okolí po kouscích odpadků, aby své rostoucí potomky uživila.

Dne 29. března 1996 v 6.06 ráno se to všechno mělo změnit. Garáž zachvátil podezřelý požár. Domov kočičí rodiny byl v plamenech. Záchranná hasičská četa 175 reagovala a brzy měla plameny pod kontrolou. Jeden z hasičů, David Giannelli, slyšel nářek koťat. Tři z nich našel hned před budovou, další ve třech čtvrtinách silnice a páté na chodníku. Koťata byla příliš malá na to, aby mohla utéci sama. Pan Giannelli si všiml, že jedno od druhého bylo popáleno vážněji, protože některá čekala na záchranu déle. Kočičí máma je totiž vynášela jedno po druhém.

Zpráva, která se objevila 7. dubna 1996 v newyorském listě Daily News, říká o matce a její péči toto: „Giannelli objevil kočku ležící v bolestech na blízkém pozemku, a ten pohled mu mohl zlomit srdce. Kočka měla oční víčka od kouře tak oteklá, že neviděla. Polštářky tlap měla těžce popálené a měla popálenou i hlavu, uši a nohy. Giannelli našel kartónovou krabici a kočičí mámu i koťata opatrně položil dovnitř. ‚Nemohla ani otevřít oči,‘ řekl Giannelli. ‚Ale dotýkala se koťat tlapou, jednoho po druhém. Počítala je.‘“

Když dorazili do útulku pro zvířata, situace byla nejistá. Zpráva pokračuje: „Byly aplikovány léky proti šoku. Statečná kočka dostala kapačkou antibiotika a její popáleniny byly jemně potřeny antibiotickou mastí. Pak ji dali do speciální kyslíkové komory, aby jí pomohli dýchat, zatímco celý personál útulku pro zvířata sledoval její dech... Za 48 hodin se hrdinka posadila. Její opuchlé oči se otevřely a veterináři nezjistili žádné poškození.“

Zastavte se a zamyslete se. Představte si, jak tato statečná matka, která se přirozeně bojí ohně, jde do hořící budovy plné kouře, aby zachránila své naříkající potomky. Kdyby tam šla jednou, aby vynesla svá malá bezmocná koťata, bylo by to neuvěřitelné; ale že to udělala pětkrát, pokaždé s větší bolestí z popálenin, které přibyly na jejích nohách a hlavě, je nepředstavitelné! Toto statečné zvíře dostalo přezdívku Scarlett. Popáleniny totiž odhalily spodní, šarlatově červenou vrstvu kůže.

Když se tento dojemný příběh o matčině poutu k dětem dostal do celého světa, v útulku pro zvířata neustále vyzváněl telefon. Více než šest tisíc lidí, někteří až z Japonska, Nizozemska či Jižní Afriky, se ptalo na Scarlettin zdravotní stav. Asi 1 500 lidí nabídlo, že si Scarlett i její potomky vezmou. Jedno kotě později pošlo.

Scarlett se dotkla srdce lidí na celém světě. Člověk si říká, zda Scarlettin příklad pouta mezi matkou a dětmi znepokojil i srdce matek, které dnes likvidují své děti ještě v děloze nebo — špatným zacházením — krátce po narození.

[Podpisek obrázku na straně 24]

North Shore Animal League