Pozorujeme svět

Spotřeba tabáku

I když spotřeba tabáku v některých zemích výrazně klesla, ve většině států se za poslední dvě desetiletí zvýšila. Například Čína je stále nějvětším spotřebitelem tabáku na světě a má 297procentní zvýšení spotřeby. Na druhém a třetím místě se drží Spojené státy a Indie. U nich je vzrůst 27 a 50 procent. Některé jiné země, v nichž spotřeba tabáku velmi vzrostla, jsou: Rwanda, 388 procent; Řecko, 331 procent; Severní Korea, 325 procent; Tanzánie, 227 procent; Hongkong, 214 procent; Indonésie, 193 procent; Singapur, 186 procent a Turecko, 185 procent. Čísla otištěná v časopise Asiaweek ukazují procentuální změnu mezi léty 1970 a 1993. Ze 138 států uvedených na seznamu jen 26 vykazovalo pokles ve spotřebě tabáku.

Mládež a střelné zbraně

Fond na ochranu dětí uvádí, že počet úmrtí zastřelením roste mezi americkou mládeží ve věku od 10 do 19 let rychleji než v jiných věkových skupinách. Zabití střelnou zbraní je dnes druhou hlavní příčinou smrti. Na prvním místě jsou nehody, především dopravní. V roce 1993 byl zastřelen jeden Američan mladší dvaceti let každých 92 minut — to je sedmiprocentní vzrůst oproti předchozímu roku. Pro srovnání, ve všech ostatních věkových skupinách byl vzrůst jen 4,8 procenta. Ochranný výbor obvinil stát, že dělá málo pro to, aby se děti nedostaly ke zbraním a zbraně do škol. Statistika ministerstva spravedlnosti USA se s tím, jak se zdá, shoduje. Počet mladistvých vrahů se za posledních deset let ztrojnásobil a v roce 1994 překročil 26 000. Počet těch, kdo používají střelnou zbraň jako zbraň smrtící, vzrostl v tomtéž období čtyřnásobně, ačkoli počet těch, kdo používají jiné zbraně, je zhruba stejný. Čísla zdůrazňují, jaké škody působí to, že jsou střelné zbraně snadno dostupné.

Vzorek sebevražd

„Každý rok [se zabije] asi 30 000 Američanů,“ uvádí Scientific American a dodává: „U mužů je čtyřikrát větší pravděpodobnost, že si vezmou život, než u žen.“ Výskyt sebevražd stoupá také s věkem. Zrcadlí se v tom obtíže plynoucí ze špatného zdraví a to, že tito lidé mají stále menší vyhlídky do budoucnosti. Procento sebevražd u lidí nad 75 let je čtyřikrát vyšší než u mládeže. Které faktory jsou rozhodující v tom, zda člověk skutečně spáchá sebevraždu? Na předním místě jsou uvedeny nedostatek podpory od rodiny a společnosti a menší účast na náboženském životě. Ve srovnání s jinými zeměmi je počet sebevražd v USA průměrný. Na každých 100 000 lidí připadá asi 11 sebevražd.

Cvičení v násilí

◼ „Z výzkumu televizních programů, který trval jeden rok a který vedli výzkumníci na čtyřech univerzitách, vyplývá, že v programech běžné i kabelové televize převládá ‚psychologicky škodlivé‘ násilí,“ uvádí The Washington Post. Při průzkumu se zjistilo nejen to, že většina programů nějaké násilí obsahuje, ale také to, že způsob, jak je toto násilí zobrazováno, by na diváky mohl působit škodlivě. Mezi škodlivé účinky patří i to, že „se [diváci] učí chovat násilně, přestávají být citliví na škodlivé důsledky násilí a více se bojí napadení“. Jednou z příčin toho také je, že v 73 procentech případů násilných činů v televizi vyváznou pachatelé bez trestu. Poselství takových programů je: „Násilí je úspěšné.“ Většina vyobrazeného násilí také neukazuje následky způsobené obětem, například bolest nebo citové či finanční škody. Ve studii se dále říká, že časté používání ručních střelných zbraní v násilnických scénách v televizi může „být spouští agresivních myšlenek a útočného chování“.

◼ Lidé, kteří se od útlého věku hodně dívají na televizi, budou ve třiceti letech „vícekrát usvědčeni z násilných činů, vícekrát zadrženi za řízení po požití alkoholu, budou pod vlivem alkoholu agresivnější a budou hrubší ke svým partnerům [a] také budou mít agresivnější děti,“ tvrdí Len Eron, profesor psychologie a výzkumný pracovník Institutu pro sociální výzkum při Michiganské univerzitě. Videohry působí podobné problémy. Jak bylo uvedeno v listě The Toronto Star, profesor Eron se vyjádřil, že nebezpečí spojené s videohrami spočívá v tom, že hry jsou interaktivní. Hráči „pohnou páčkou nebo stisknou klávesu a sami tyto hrozné násilné činy provádějí — někoho zabíjejí“. Profesor Eron se domnívá, že je potřeba většího dohledu rodičů. Stěžuje si však, že „mnoha rodičům je to prostě jedno“.

Nedostatek duchovních ve Francii stále vážnější

Nedostatek katolických duchovních ve Francii je stále vážnější. Pařížský list Le Monde informuje, že v roce 1994 bylo v celé Francii ordinováno 121 kněží a v roce 1995 jich bylo jen 96. V roce 1995 měli jezuité jen sedm noviců a dominikáni jen 25. Situace je podobná i u katolických jeptišek. Le Monde uvádí, že „od sedmdesátých let jeptišek stále ubývá — v roce 1977 jich bylo 92 326 a vloni jen 51 164“. Vzhledem k tomu, že většina duchovních je v pokročilém věku a církev nedokáže přitáhnout nové adepty, předpovídá se, že v roce 2005 bude ve Francii jen 9 000 farářů. Le Monde uvádí jako důvod úbytku „pokles společenského postavení duchovních, strach lidí z dlouhodobých závazků, to, že duchovenstvo působí neatraktivně, a ztrátu důvěry ve vedoucí představitele církve“.

Nejpřesnější hodiny světa

Tisíckrát přesnější než atomové hodiny v Anglii, které určují mezinárodně přijímaný standardní čas, jsou hodiny, které vyvinuli vědci v západoaustralském Perthu. Říká se jim safírové hodiny, jejich cena je asi 200 000 dolarů a bylo jich sestrojeno již několik. Mohou měřit prchavou femtosekundu, tedy miliontinu miliardtiny sekundy! K čemu je to dobré? Podle Einsteinovy obecné teorie relativity běží čas tím rychleji, čím dále od země se měří. „Naším cílem je změřit rozdíl mezi rychlostmi při rozdílu výšky asi jeden metr — jinými slovy, rozdíl mezi rychlostmi v úrovni nohou a v úrovni hlavy,“ říká fyzik David Blair, který na vývoji hodin pracoval. Stabilita těchto hodin však trvá vždy jen pět minut.

Obyčejný sendvič?

V roce 1762 britský lord Sandwich, nenapravitelný hazardní hráč, zůstal u hracího stolu 24 hodin. Aby utišil hlad, objednal si kousek masa vložený mezi dva krajíce chleba. Toto nové jídlo — sendvič — brzy neslo jeho jméno. Britové nyní utratí za sendviče denně 7,9 milionu dolarů. To je o 75 procent více než před pěti lety. „Sendviče tvoří více než třetinu celkového trhu s rychlým občerstvením,“ uvádí londýnský list The Times, a prodávají se v 8 000 prodejnách sendvičů. V Británii se ročně spotřebuje asi 1,3 milionu hotových sendvičů. Tyto sendviče se však často velmi liší od jednoduchého jídla, které si rodiny berou s sebou na piknik v přírodě nebo na pobřeží. Některé prodejny nabízejí různé exotické sendviče, například sendvič s klokaním či aligátořím masem nebo sendvič s čokoládovou pomazánkou, jahodami a šlehačkou.

Asijský obchod s dětským sexem

List The New York Times uvedl, že vlády a sociální pracovníci odhadují, že v Asii je více než milion chlapců a dívek mladších než 18 let zapleteno do prostituce. Přesná čísla sice nejsou známa, ale v nevěstincích, například v Kambodži, Číně, Indii, na Filipínách, Tchaj-wanu a v Thajsku, je možné najít děti, které nejsou ještě ani v pubertě. Proč jsou vyhledávány tak malé děti? Jedním důvodem je strach z AIDS. „Muži v celé Asii vyhledávají mladší a mladší děti, protože se domnívají, že u nich je menší pravděpodobnost, že jsou infikovány virem HIV, který působí AIDS,“ uvádějí The New York Times. Nicméně virus AIDS se v těchto zemích mezi prostitutkami šíří. Jednak kvůli mezinárodnímu obchodu s prostitucí a jednak kvůli tomu, že někteří zákazníci nevěstinců, takzvaní sexuální turisté, cestují z místa na místo. Některé děti jsou uneseny, ale jiné jsou rodiči prodány kvůli hmotnému zisku.

Soupeření, nebo jednota?

„Oslavy dvoutisícího výročí Kristova narození se v církvích rychle stávají citlivým tématem,“ informuje ENI (Ecumenical News International) Bulletin. Konrad Raiser, generální tajemník Světové rady církví, vyzval církve, aby se na tuto událost dívaly „jako na příležitost ke spolupráci a jednotě, nikoli k soutěžení o viditelnost“. Řekl však, že církve spíše budou chtít ten rok využít „jako příležitost k evangelizaci..., aby změnily své nepopulární postavení ve společnosti“. Pan Reiser pochválil papeže za jeho výzvu, aby se rok 2000 „stal příležitostí k silnému utvrzení křesťanské jednoty“, ale dodal: „Kolik z těchto snů se v roce 2000 splní, teprve uvidíme — zkušenosti z minula vyvolávají spíše skepsi.“