Kde jsou kořeny utrhačné řeči

„Z hojnosti srdce mluví ústa.“ MATOUŠ 12:34

TATO slova prohlásil Ježíš Kristus asi před dvěma tisíci lety. Ano, slova, která člověk říká, často zrcadlí jeho nejniternější pocity a pohnutky. Ty mohou být chvályhodné. (Přísloví 16:23) A naopak, mohou být zrádné. (Matouš 15:19)

Jedna žena o svém manželovi řekla: „Z ničeho nic se rozčílí, a proto žít s ním je často, jako když kráčíte po minovém poli — nikdy nevíte, co povede k výbuchu.“ Richard popisuje podobnou situaci u své manželky. „Lydie je vždy připravena k boji,“ říká. „Neumí normálně mluvit; bojovně útočí a míří na mě prstem, jako bych byl dítě.“

Samozřejmě, i v tom nejlepším manželství může dojít ke sporu a každý manžel i manželka řekne věci, kterých pak lituje. (Jakub 3:2) Utrhačná řeč v manželství je však něco více; patří k ní ponižující a kritická mluva, jejímž cílem je despoticky ovládat neboli tyranizovat manželského partnera. Někdy se ubližující slova skrývají pod pláštíkem mírnosti. Žalmista David například popsal muže, který mluví mírně, ale uvnitř je zlý: „Hladší než máslo jsou slova jeho úst, jeho srdce však je naladěno k boji. Jeho slova jsou hebčí než olej, ale jsou to tasené meče.“ (Žalm 55:21; Přísloví 26:24, 25) Ať již je hrubá mluva otevřeně zlomyslná, nebo zamaskovaná — může manželství ničit.

Jak to začíná

Co způsobuje, že člověk mluví utrhačně? Většinou to souvisí s tím, co člověk vidí a slyší. Sarkasmus, urážky a snižování se v mnoha zemích pokládají za přijatelné, a dokonce za vtipné.a Zvláště muži mohou být ovlivněni sdělovacími prostředky, které často předkládají „skutečného“ muže jako pánovitého a agresivního.

Podobně mnozí z těch, kdo používají pomlouvačný způsob mluvy, vyrostli v rodině, kde rodiče běžně projevovali hněv, rozmrzelost a pohrdání. Od útlého dětství se tedy dovídali, že takové chování je normální.

Dítě, které v takovém prostředí vyrostlo, se naučilo víc než jen způsobu mluvy; přijalo také pokřivený pohled na sebe sama a na druhé. Jestliže se například na dítě mluví hrubě, může se v něm vypěstovat pocit méněcennosti, a dokonce hněvivost. A co když dítě pouze slyší, jak otec slovně napadá jeho matku? I když je dítě velmi malé, může vstřebávat otcovo pohrdání ženami. Chlapec se z otcova chování naučí, že muž musí nad ženou vládnout a že toho dosáhne zastrašováním nebo ubližováním.

Zlostný rodič může vychovat zlostné dítě, z něhož se potom může stát „mistr vzteku“, jenž se dopouští „mnoha přestupků“. (Přísloví 29:22, Reference Bible, poznámka pod čarou) Ubližující způsob mluvy se potom jako dědictví přenáší z jedné generace na druhou. Plným právem Pavel radil otcům: „Nepopouzejte své děti.“ (Kolosanům 3:21) Je zajímavé, že řecké slovo, které je přeloženo jako „popouzet“, může podle Theological Lexicon of the New Testament (Teologický lexikon Nového zákona) mít význam „připravovat se a podněcovat k boji“.

Vliv rodičů samozřejmě není omluvou pro slovní či jiné útoky na druhé lidi; pomáhá však vysvětlit, jak hluboce může být sklon k hrubé mluvě zakořeněný. Mladý muž svou ženu možná netýrá tělesně, ale týrá ji svými slovy a náladami? Určité sebezkoumání takovému člověku možná odhalí, že přejal otcovo pohrdání ženami.

Je zřejmé, že uvedené zásady je možné uplatnit také na ženy. Jestliže matka svému manželovi nadává, může dcera, když se vdá, stejným způsobem zacházet se svým manželem. Jedno biblické přísloví říká: „Lépe je bydlet v zemi pusté než se ženou svárlivou a zlostnou.“ (Přísloví 21:19, Ekumenický překlad) Nicméně i muž musí být v této věci zvláště opatrný. Proč?

Moc utlačovatelů

Muž má obvykle v manželství větší moc než žena. Je téměř vždy tělesně silnější, a proto každá jeho výhrůžka tělesným ublížením nažene více strachu.b Muži navíc mívají lepší pracovní kvalifikaci, větší finanční výhody a bývají méně závislí na druhých. Proto se žena, která je slovně napadána, cítí v pasti a osamělá. Taková žena bude možná souhlasit s prohlášením moudrého krále Šalomouna: „A vrátil jsem se, abych viděl všechny skutky útlaku, které se dějí pod sluncem, a pohleďme, slzy těch, kteří byli utlačováni, ale neměli žádného utěšitele; a na straně jejich utlačovatelů byla moc, takže neměli žádného utěšitele.“ (Kazatel 4:1)

Jestliže manžel kolísá mezi dvěma extrémy — jednu chvíli je zdvořilý, a vzápětí kritický —, může být jeho manželka zmatená. (Srovnej Jakuba 3:10.) Jestliže navíc manžel dobře zajišťuje rodinu v hmotném ohledu, pak se může žena, která je terčem hrubých slov, cítit provinile, protože si myslí, že v manželství něco není v pořádku. Za manželovo chování může dokonce obviňovat sebe. „Stejně jako manželka, která je týrána tělesně,“ přiznává se jedna žena, „jsem si vždy myslela, že příčinou jsem já.“ Jiná manželka říká: „Byla jsem vedena k přesvědčení, že budu-li se více snažit, abych ho pochopila, a budu-li s ním mít ‚trpělivost‘, zklidní se to.“ Žel, špatné zacházení často trvá dál.

Je skutečně tragické, že mnozí manželé zneužívají svou moc tím, že despoticky vládnou nad ženou, které slibovali, že ji budou milovat a že se o ni budou starat. (1. Mojžíšova 3:16) Co však lze v takové situaci dělat? „Nechtěla jsem ho opustit,“ říká jedna žena, „chtěla jsem jen, aby mě přestal napadat.“ Jeden manžel po devíti letech manželství připustil: „Uvědomil jsem si, že u nás dochází ke slovnímu týrání a že já jsem ten, kdo to způsobuje. Rozhodně nechci od manželky odejít, chci se však změnit.“

Jak ukazuje následující článek, pro ty, jejichž manželství trpí ubližujícím způsobem mluvy, existuje pomoc.

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 6]

Je tragické, že mnozí manželé zneužívají svou moc tím, že despoticky vládnou nad ženou, které slibovali, že ji budou milovat a že se o ni budou starat

[Obrázek na straně 7]

Způsob, jakým rodiče jednají jeden s druhým, ovlivňuje dítě