Od slov, která ubližují, k slovům, která hojí

„Smrt i život jsou v moci jazyka.“ PŘÍSLOVÍ 18:21

NADÁVÁNÍ — záměrné používání urážlivé, utrhačné řeči — je v Bibli jasně odsouzeno. Ten, kdo spílal svým rodičům, byl podle mojžíšského zákona odsouzen k smrti. (2. Mojžíšova 21:17) Jehova Bůh tedy tyto věci nebere na lehkou váhu. Boží slovo, Bible, nepodporuje myšlenku, že to, co se odehrává ‚za zavřenými dveřmi‘, není důležité, pokud o sobě člověk prohlašuje, že slouží Bohu. Bible prohlašuje: „Jestliže se někomu zdá, že zachovává vnější způsob uctívání, a přece nedrží svůj jazyk na uzdě, ale dále klame své vlastní srdce, jeho způsob uctívání je nicotný.“ (Jakub 1:26; Žalm 15:1, 3) Jestliže tedy muž mluví utrhačně se svou manželkou, jsou jeho ostatní křesťanské skutky v Božích očích marné.a (1. Korinťanům 13:1–3)

Kromě toho křesťan, který je hrubý, by mohl být vyloučen ze sboru. Mohl by tak dokonce přijít o požehnání Božího Království. (1. Korinťanům 5:11; 6:9, 10) Je tedy zřejmé, že člověk, který svými slovy ubližuje, musí udělat zásadní změny. Jak to může provést?

Odhalit problém

Útočný člověk se samozřejmě nezmění, pokud jasně nepochopí, že má vážný problém. Jedna poradkyně žel pozorovala, že muži, kteří mluví urážlivě, „své chování vůbec za urážlivé nepokládají. Tito muži pokládají takové jednání za zcela normální a ‚přirozený‘ způsob, jak se k sobě manželé a manželky chovají.“ Mnozí muži proto nevidí potřebu změny, dokud je na to situace přímo neupozorní.

Kvůli sobě a kvůli dětem a rovněž z obavy o manželův postoj před Bohem je manželka často nucena — když s modlitbou zváží svou situaci — o problému nahlas promluvit. Vždy je však nebezpečí, že když o něm začne mluvit, problém zhorší a její slova se setkají s popíráním. Tomu by se možná mohla vyhnout tím, že si pečlivě rozváží, jak na problém zavede řeč. Bible říká: „Jako zlatá jablka v stříbrných řezbách je slovo pronesené v pravý čas.“ (Přísloví 25:11) Mírným, a přesto otevřeným přístupem dosáhne možná v klidné chvíli srdce svého manžela. (Přísloví 15:1)

Místo obviňování by se manželka měla snažit, aby vyjádřila, jak na ni hrubé výroky působí. Výroky uvozované slovem „já“ jsou obvykle nejúčinnější. Například: ‚Zraňuje mě, když . . .‘ nebo ‚Deptá mě, když mi řekneš . . .‘ Takové výroky dosáhnou srdce snáze, protože se zaměřují spíše na problém než na osobu. (Srovnej 1. Mojžíšovu 27:46–28:1.)

Pevný, ale taktní zásah manželky může mít dobré výsledky. (Srovnej Žalm 141:5.) Zjistil to i jeden muž, kterému budeme říkat Štěpán. „Moje manželka u mne rozpoznala sklon k utrhačnosti, který jsem sám pozorovat nemohl, a měla odvahu mě na to upozornit,“ říká Štěpán.

Kde najít pomoc

Co však může dělat žena, jejíž manžel odmítá problém uznat? Dojde-li to tak daleko, hledají některé manželky pomoc zvenčí. Svědkové Jehovovi se v takové tísnivé situaci mohou obrátit na své sborové starší. Tyto muže Bible vybízí, aby byli láskyplní a laskaví, když pasou Boží duchovní stádo, a současně aby ‚kárali ty, kteří odporují‘ zdravému učení Božího slova. (Titovi 1:9; 1. Petra 5:1–3) Ačkoli starším nepřísluší, aby se vměšovali do soukromých záležitostí manželských dvojic, jsou oprávněně zneklidněni, jestliže jeden z partnerů ubližuje druhému hrubými výroky. (Přísloví 21:13) Tito muži se pevně drží biblických zásad, a proto nebudou utrhačnou řeč omlouvat nebo zlehčovat.b

Sboroví starší mohou podpořit komunikaci mezi manželem a manželkou. Na jistého staršího se například obrátila jedna žena s tím, že ji její křesťanský manžel po léta slovně napadá. Starší zařídil setkání s touto manželskou dvojicí. Když jeden z manželských partnerů mluvil, starší požádal druhého, aby naslouchal a nepřerušoval ho. Když byla na řadě manželka, řekla, že již nedokáže dále snášet manželovy výbuchy hněvu. Uvedla, že po léta má každý den k večeru sevřený žaludek, protože neví, zda manžel nebude v hněvivé náladě, až vstoupí do dveří. Když manžel vybuchne, říká ponižující věci o její rodině, přátelích a o ní samotné.

Starší manželku požádal, aby vysvětlila, jaký pocit v ní navozují manželova slova. „Mám pak pocit, že jsem špatný člověk, kterého nikdo nemůže milovat,“ odpověděla. „Někdy jsem se ptávala maminky: ‚Mami, jsem člověk, se kterým je těžké žít? Je těžké mě milovat?‘ “ Když popisovala, jaké pocity v ní manželova slova vyvolávají, začal manžel plakat. Poprvé mohl vidět, jak hluboce jeho slova manželce ubližují.

Můžete se změnit

Utrhačná řeč byla problémem některých křesťanů v prvním století. Křesťanský apoštol Pavel jim připomínal, aby odložili „zlobu, hněv, špatnost, utrhačnou řeč a oplzlou mluvu“. (Kolosanům 3:8) Hrubá mluva je problémem spíše srdce než jazyka. (Lukáš 6:45) Proto apoštol Pavel dodal: „Svlékněte starou osobnost s jejími zvyklostmi a oblékněte si novou osobnost.“ (Kolosanům 3:9, 10) Změna tedy znamená nejen mluvit jinak, ale také cítit jinak.

Manžel, který používá hanlivé výroky, možná potřebuje pomoc, aby zjistil, co ho vlastně k takovému jednání vede.c Možná by chtěl mít postoj žalmisty: „Prozkoumej mě, Bože, a poznej mé srdce. Vyzkoušej mě a poznej mé znepokojivé myšlenky a viz, zda je ve mně nějaká bolavá cesta.“ (Žalm 139:23, 24) Například — proč má potřebu despoticky vládnout své manželce neboli ovládat ji? Co u něj spouští slovní útoky? Jsou jeho útoky projevem hlubšího odporu? (Přísloví 15:18) Trpí pocity méněcennosti, snad v důsledku své výchovy, která se vyznačovala kritickým způsobem řeči? Takové otázky mohou muži pomoci, aby odhalil kořeny svého chování.

Vykořenit utrhačnou řeč je však těžké, zvláště když byla vštípena rodiči, kteří sami byli sarkastičtí, nebo kulturou, která despotické chování podporuje. Ale všechno, co je naučené, se lze — s vynaložením času a úsilí — odnaučit. V tomto ohledu je tou nejlepší pomocí Bible. Umožňuje člověku, aby změnil dokonce i silně zakořeněný způsob chování. (Srovnej 2. Korinťanům 10:4, 5.) Jak?

Správný pohled na úlohy, které přidělil Bůh

Muži, kteří mluví utrhačným způsobem, mají často pokřivenou představu o úloze, kterou manželovi a manželce přidělil Bůh. Například Pavel v Bibli uvedl, že manželky se „podřizují svým manželům“ a že „manžel je hlavou své manželky“. (Efezanům 5:22, 23) Některý manžel má možná pocit, že ho to opravňuje k absolutní vládě nad ženou. Tak to ale není. Jeho manželka mu je sice podřízena, ale není jeho otrokem. Je jeho ‚pomocnicí‘ a ‚doplňkem‘. (1. Mojžíšova 2:18) Proto Pavel dodává, že „by měli manželé milovat své manželky jako svá vlastní těla. Kdo miluje svou manželku, miluje sebe, neboť nikdo nikdy neměl v nenávisti své vlastní tělo; ale živí je a něžně je chová, stejně jako i Kristus něžně chová sbor.“ (Efezanům 5:28, 29)

Ježíš jako hlava křesťanského sboru své učedníky nikdy nepeskoval a nepůsobil na ně tak, že by nervózně čekali, kdy dojde k příštímu výbuchu kritiky. Naopak, byl něžný a respektoval tím jejich důstojnost. „Chci vás občerstvit,“ slíbil jim. „Jsem mírné povahy a ponížený v srdci.“ (Matouš 11:28, 29) Rozjímání s modlitbou o tom, jak projevoval vedení prostřednictvím hlavy Ježíš, může manželovi pomoci, aby se na své postavení hlavy díval vyrovnanějším způsobem.

Když vznikne napětí

Znát biblické zásady je jedna věc; ale uplatnit je, když je člověk pod tlakem, je něco jiného. Jak se může manžel vyvarovat toho, aby nesklouzl zpátky k hrubému způsobu mluvy, když vznikne napětí?

Známkou mužnosti není to, když manžel v rozčílení zaútočí slovy. Bible uvádí: „Kdo je pomalý k hněvu, je lepší než silný muž, a kdo ovládá svého ducha, než ten, kdo dobývá město.“ (Přísloví 16:32) Skutečný muž svého ducha ovládá. Projevuje empatii tím, že uvažuje: ‚Jak má slova působí na manželku? Jak bych se já cítil v jejím postavení?‘ (Srovnej Matouše 7:12.)

Bible však uznává, že některé situace mohou vyprovokovat k hněvu. O takových okolnostech žalmista napsal: „Buďte znepokojeni, ale nehřešte. Vypovídejte se ve svém srdci, na lůžku, a mlčte.“ (Žalm 4:4) Dá se to rovněž vyjádřit takto: „Není nic špatného na tom, že se člověk rozhněvá, ale je špatné slovně útočit tím, že je člověk sarkastický a pokořuje nebo snižuje druhé.“

Když manžel cítí, že ztrácí kontrolu nad svým vyjadřováním, může se učit, jak rozhovor přerušit. Snad by bylo moudré odejít z místnosti, projít se nebo si najít nějaké soukromé místo a tam se uklidnit. Přísloví 17:14 říkají: „Dříve, než propukne hádka, rozluč se.“ Pokračujte v rozhovoru, až hněv přejde.

Samozřejmě, že dokonalý není nikdo. Manžel, který měl problém s hrubým způsobem vyjadřování, k tomu může znovu sklouznout. Když se to stane, měl by se omluvit. Oblékání „nové osobnosti“ je trvalý proces, ale přináší velkou odměnu. (Kolosanům 3:10)

Hojivá slova

Ano, „smrt i život jsou v moci jazyka“. (Přísloví 18:21) Ubližující výroky musí být nahrazeny slovy, která manželství budují a posilují. Jedno biblické přísloví uvádí: „Příjemná řeč je pláství medu, sladká pro duši a uzdravením pro kosti.“ (Přísloví 16:24)

Před několika lety byla provedena studie, jež měla určit faktory, díky nimž soudržné rodiny tak dobře fungují. „Studie ukázala, že příslušníci takových rodin se mají rádi a říkají si to,“ uvedl odborník na problémy v manželství David R. Mace. „Podporují se vzájemně, dávají jeden druhému pocit osobní ceny a využívají každou vhodnou příležitost, aby mluvili a jednali láskyplně. Je zcela přirozené, že je těší být spolu a že posilují jeden druhého takovým způsobem, že jejich vztahy jsou velmi uspokojující.“

Žádný bohabojný manžel nemůže pravdivě říci, že miluje svou ženu, když ji svými slovy záměrně uráží. (Kolosanům 3:19) Totéž samozřejmě platí pro manželku, která slovně napadá svého manžela. Je rozhodně povinností obou partnerů, aby se řídili napomenutím, které dal Pavel Efezanům: „Ať z vašich úst nevychází žádné zkažené slovo, ale každé slovo, které je dobré k budování podle potřeby, aby předalo posluchačům to, co je příznivé.“ (Efezanům 4:29)

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 9]

Křesťanští starší mohou podpořit komunikaci mezi manželem a manželkou

[Obrázek na straně 10]

Manželé a manželky by se měli upřímně snažit, aby jeden druhého chápali