Od našich čtenářů

Adopce Děkuji Vám za sérii článků „Adopce — Radosti a problémy“. (8. května 1996) Jsem adoptované dítě a nikdy jsem nevěděla, jak o tom mám se svými adoptivními rodiči mluvit. Když jsem dostala toto číslo Probuďte se!, bylo to pro mě velmi vzrušující. Žádné články se ještě mého srdce nedotkly tolik jako tyhle.

F. R. M., Brazílie

Byla jsem adoptována a nedávno jsem se rozhodla, že zjistím co nejvíce o svých biologických rodičích. Získala jsem o nich důležité statistické údaje, ale také jsem se dozvěděla, že než mě matka dala k adopci, měla mě tři měsíce u sebe. To mě velmi zasáhlo! Říkala jsem si: ‚Jak to mohla udělat?‘ Ale v rámečku „Bude mě můj syn hledat?“ jsem našla i hledisko matky. Tento krátký článek mi velmi pomohl.

C. S., Spojené státy

Články jsem četla se smíšenými pocity. Před 23 lety jsem se vzdala svého syna. Udělala jsem to proto, že jsem se o něho nemohla starat. Každý den si říkám: ‚Jak se mu daří? Jak žije? Uvidím ho ještě vůbec?‘ Pocit viny je někdy nesnesitelný. Ale upřímně děkuji Jehovovi za jeho lásku a milosrdenství.

S. F., Spojené státy

Máme sice vlastního syna, ale uvažujeme s manželem o tom, že bychom adoptovali holčičku. Článek mi pomohl vidět dobré i špatné stránky a pomůže nám při rozhodování.

J. G., Spojené státy

Získal jsem pocit, že se snažíte odradit od obtížné adopce. Ale co se s takovými dětmi stane, jsou-li odmítnuty? Dnes s naším adoptivním synem opravdu máme určité problémy. Ale jakým problémem by takové děti byly pro společnost, kdyby nikdy nedostaly lásku a bezpečí rodiny?

D. M., Německo

Je nám líto dětí, které byly připraveny o péči milujících rodičů. Články nebyly napsány proto, aby odradily od adoptování „problémových“ dětí, ale aby manželské páry přiměly realisticky „spočítat náklady“ na adopci. (Srovnej Lukáše 14:28.) Případní adoptivní rodiče udělají dobře, když zváží, zda skutečně mají citové, duchovní či finanční možnosti, které jsou pro uspokojení potřeb takových dětí nezbytné. Také by měli zvážit, jaký účinek by adopce mohla mít na ostatní děti v rodině. (VYD.)

Máme pět adoptivních dětí a tři děti vlastní. Zažili jsme ohromnou radost, o níž jste psali, ale i bolest. Všechny naše děti ctí Jehovu kromě našeho syna. Když jsme ho jako šestnáctiletého adoptovali, obtěžoval tři naše dcery. Organizace zajišťující adopce nás neinformovala o tom, z jakého prostředí chlapec vyšel. Když člověk o adopci uvažuje, měl by takových informací nashromáždit co nejvíce — zvlášť když uvažuje o tom, že osvojí starší dítě. Vaše články byly dobře napsané a jasně předložily obě stránky věci.

P. B., Spojené státy

Velmi mě rozesmutnilo, když jsem se dověděla, že někteří adoptivní rodiče mají takové negativní zkušenosti. S manželem jsme adoptovali dvě krásné děti a přinesly nám jen radost. Vždy jsme k nim byli upřímní a o adopci jsme jim řekli. Každému z nich jsme pomohli pochopit, že jejich rodné matky je ‚nedaly pryč‘, ale zařídily, aby o ně bylo postaráno, protože v tom období svého života se o dítě nemohly starat. Lidé nám často říkají, jaké mají naše děti štěstí, že jsme je adoptovali my. Avšak pravda je taková, že ti šťastní jsme my.

B. M., Spojené státy