Jak se vyrovnávat se svými pocity

STARÁTE se v současné době o milovaného člověka, který je vážně nemocný? Jestliže ano, možná prožíváte emoce, které vás matou a děsí. Co můžete dělat? Zamyslete se nad pocity, s nimiž někteří pečovatelé bojují, a nad praktickými radami, které jim pomáhají situaci zvládat.

Rozpaky. Někdy se může stát, že vás uvádí do rozpaků to, jak se nemocný člověk chová před ostatními lidmi. Když však přátelům a sousedům vysvětlíte, v čem jeho nemoc spočívá, možná jim to pomůže, aby pro něho měli pochopení, a také je to přiměje, aby mu projevovali „soucítění“ a trpělivost. (1. Petra 3:8) Je-li to možné, promluvte si s rodinami, které jsou na tom podobně jako vy. Možná pro vás nebude tak trapné vyměňovat si zkušenosti. Sue vysvětluje, co pomohlo jí: „Bylo mi táty strašně líto — úplně to zastínilo jakýkoli pocit trapnosti. Také mi pomáhal jeho smysl pro humor.“ Ano, smysl pro humor — na straně pacienta i na straně těch, kdo ho ošetřují — je skvělým nástrojem k uvolnění rozjitřených nervů. (Srovnej Kazatele 3:4.)

Strach. Když o nemoci nic nevíte, může to pro vás být velmi děsivé. Je-li to možné, zjistěte si u odborníka, jak máte očekávat, že bude nemoc postupovat. Poučte se, jak za těch okolností poskytovat péči. Jednou z nejdůležitějších věcí, které pomohly zvládat strach Else, bylo mluvit s ostatními pečovateli a ošetřovatelkami v hospicech o tom, co se dá očekávat, zatímco se bude pacientův stav zhoršovat. Jeanny radí: „Postavte se ke svým obavám čelem a ovládejte je. Strach z toho, co by se mohlo stát, je často horší než skutečnost.“ Doktor Ernest Rosenbaum doporučuje, abyste o svých obavách „mluvili, jakmile vzniknou“, ať je jejich příčinou cokoli. (Srovnej Přísloví 15:22.)

Zármutek. Se zármutkem není snadné si poradit, zvlášť když jste v postavení pečovatele. Možná vás rmoutí ztráta společníka, obzvlášť pokud nemocný člověk, kterého milujete, už nemůže mluvit, nechápe jasně nebo vás nepoznává. Takovým pocitům možná druzí lidé hned neporozumí. Velmi potřebnou úlevu vám může přinést rozhovor s chápajícím přítelem, který bude trpělivě a s účastí naslouchat. (Přísloví 17:17)

Hněv a pocit marnosti. To je normální odezva na to, že člověk pečuje o někoho vážně nemocného, jehož chování může být někdy nepříjemné. (Srovnej Efezanům 4:26.) Uvědomte si, že za chování, které vás skličuje, často nemůže pacient, ale jeho choroba. Lucy vzpomíná: „Když jsem se opravdu rozzlobila, vždycky jsem se nakonec rozbrečela. Pak jsem se snažila připomínat si pacientovu nemoc a jeho špatný stav. Věděla jsem, že pacient potřebuje moji pomoc. To mi pomáhalo, abych se nevzdala.“ Takové hlubší pochopení může ‚zvolnit váš hněv‘. (Přísloví 14:29; 19:11)

Pocit viny. Mezi pečovateli jsou pocity viny běžné. Buďte si však jisti, že vykonáváte nesmírně důležitou, i když velmi obtížnou práci. Smiřte se s faktem, že nebudete vždycky reagovat dokonale, ať slovem, či skutkem. Bible nám připomíná: „Všichni totiž mnohokrát klopýtáme. Jestliže někdo neklopýtá ve slovu, je to dokonalý muž, schopný držet na uzdě také celé své tělo.“ (Jakub 3:2; Římanům 3:23) Nepřipusťte, aby vám teď pocity viny zabránily jednat pozitivně. Jestliže vás rozrušilo něco, co jste udělali nebo řekli, pravděpodobně zjistíte, že když se omluvíte, budete se vy i pacient cítit lépe. Jeden muž, který pečoval o svého nemocného příbuzného, radil: „Dělejte to nejlepší, co za daných okolností můžete.“

Sklíčenost. V rodinách, které se potýkají s vážnou nemocí, je sklíčenost velmi obvyklá — a je to pochopitelné. (Srovnej 1. Tesaloničanům 5:14.) Jedna pečovatelka, která sklíčeností trpěla, vysvětluje, co jí pomáhalo: „Mnoho lidí nám za péči děkovalo. Když jste velmi unaveni a sklíčeni, může vám dodat sílu, abyste pokračovali, třeba jen pár slov povzbuzení.“ Bible konstatuje: „Úzkostlivá péče v srdci muže je to, co působí, aby se sklonilo, ale dobré slovo je rozradostňuje.“ (Přísloví 12:25) Druzí lidé možná vždy nevycítí, že potřebujete povzbudit. A tak snad občas budete muset nejprve otevřeně vyjádřit „úzkostlivou péči“, kterou máte ve svém srdci, aby se vám dostalo ‚dobrého slova‘ povzbuzení od ostatních lidí. Pokud však sklíčenost přetrvává nebo je stále hlubší, bude možná dobré poradit se s lékařem.

Bezmocnost. Tváří v tvář ochromující nemoci se možná cítíte bezmocní. Přijměte svou situaci jako skutečnost. Uznejte svá omezení — nemáte pod kontrolou pacientovo zdraví, ale můžete mu poskytovat soucitnou péči. Neočekávejte dokonalost ani od sebe, ani od svého pacienta a ani od těch, kdo vás podporují. Vyrovnaný přístup zmírní nejen pocity bezmocnosti, ale i břemeno práce. Mnozí lidé, kteří pečovali o své milované, moudře radí: Naučte se řešit problémy vždy jen jednoho dne. (Matouš 6:34)

[Praporek na straně 8]

„Postavte se ke svým obavám čelem a ovládejte je. Strach z toho, co by se mohlo stát, je často horší než skutečnost.“

[Rámeček na straně 7]

Povzbudivá slova pečovatelů

„NENECHTE se sklíčit negativními myšlenkami o sobě samých. Za takových okolností jsou normální. Negativní pocity by se ve vás rozhodně neměly hromadit. Svěřte se někomu s tím, jak se cítíte, a pokud můžete, udělejte si přestávku — na chvíli odejděte —, abyste se cítili občerstveni.“ (Lucy, k jejíž práci na klinice patřilo pomáhat řadě pacientů i mnoha pečovatelům.)

„Máte-li členy rodiny nebo přátele, kteří jsou k tomu ochotni, nechte si od nich pomoci. Je velmi důležité, abyste se o svůj náklad dělili s druhými.“ (Sue, která ošetřovala svého otce, než zemřel na Hodgkinovu nemoc.)

„Naučte se pěstovat smysl pro humor.“ (Maria, která pomáhala při péči o svou drahou přítelkyni umírající na rakovinu.)

„Zůstaňte duchovně silní. Přibližte se k Jehovovi a ustavičně se modlete. (1. Tesaloničanům 5:17; Jakub 4:8) Svým duchem, svým Slovem, svými sliby a pomocí svých pozemských služebníků Jehova poskytuje útěchu. Snažte se, abyste si věci co nejlépe zorganizovali. Je například užitečné, když si uděláte plán užívání léků a střídání pomocníků.“ (Hjalmar, který pečoval o svého umírajícího švagra.)

„Zjistěte si o povaze pacientovy nemoci všechno, co se dá. To vám pomůže, abyste věděli, co můžete čekat od pacienta i od sebe a jak o pacienta pečovat.“ (Joan, jejíž manžel má Alzheimerovu chorobu.)

„Uvědomte si, že byli i jiní lidé, kteří podobnou situaci zvládli, a že vám Jehova může pomoci, abyste si poradili se vším, co nastane.“ (Jeanny, která pečovala o svého umírajícího manžela.)

[Obrázek na straně 8]

Abyste zmírnili své obavy, zjistěte si o nemoci co nejvíce

[Obrázek na straně 9]

Rozhovor s chápajícím přítelem vám může přinést velkou úlevu