Péče o pečovatele — Jak mohou pomoci druzí lidé

„LAWRIE a já jsme svoji už pětapadesát let — to je dlouho — a byla to šťastná léta! Kdybych jen trochu mohla, nechala bych si ho doma, ale začalo se mi zhoršovat zdraví. Nakonec jsem musela zařídit, aby ho vzali do ústavní péče. Ta citová bolest, když to vyprávím, je pro mě téměř nesnesitelná. Miluji ho a hluboce si ho vážím. Navštěvuji ho co možná nejčastěji, ale fyzicky už víc dělat nemohu.“ (Anna, osmasedmdesátiletá žena, která se více než deset let starala o svého manžela s Alzheimerovou chorobou a uplynulých čtyřicet let také pečovala o dceru postiženou Downovým syndromem.)a

Annin případ rozhodně není ničím neobvyklým. Při jednom průzkumu na Britských ostrovech se ukázalo, že „v některých věkových skupinách (čtyřicet a padesát let) je až polovina žen v úloze pečovatelky“. Jak bylo uvedeno v předchozích článcích, citový zmatek a problémy, se kterými se pečovatelé setkávají, se někdy mohou zdát nesnesitelné.

„Domnívám se, že nejméně 50 procent pečovatelů se během prvního roku poskytování péče dostane do deprese,“ říká dr. Fredrick Sherman z Americké geriatrické společnosti. Starším lidem, jako je Anna, může situaci značně ztěžovat to, že jim samotným ubývají síly a že se zhoršuje jejich zdraví.

Abychom pečovatelům pomohli zvládat jejich povinnosti, musíme znát jejich potřeby. Jaké potřeby to jsou a jak na ně můžeme reagovat?

Pečovatelé si potřebují promluvit

„Potřebovala jsem se vypovídat,“ řekla jedna žena, která pomáhala při péči o svou umírající přítelkyni. Jak bylo ukázáno v předchozím článku, je snazší problémům čelit a zvládat je, když se o nich dá mluvit s chápajícím přítelem. Mnoho pečovatelů, kteří mají pocit, že jsou svými životními okolnostmi jakoby chyceni do pasti, zjišťuje, že když o své situaci mluví, pomáhá jim to vyjasnit si své pocity a uvolnit nahromaděný tlak.

„Velmi jsem ocenila, když si přátelé uvědomili, že morální podporu potřebujeme oba,“ vzpomíná Jeanny na dobu, kdy ošetřovala svého manžela. Říká, že ti, kdo o nemocného pečují, potřebují povzbuzení a někdy i rameno, na kterém se mohou vyplakat. Hjalmar, který pomáhal s péčí o svého nemocného švagra, s tím souhlasí: „Potřeboval jsem někoho, kdo by naslouchal mým obavám a chápal, jak mi je.“ O jednom blízkém příteli Hjalmar říká: „Bylo vždy velmi příjemné ho navštívit, třeba jen na půl hodinky. Naslouchal mi a nebylo mu to jedno. Vždycky mě to osvěžilo.“

Chápající posluchač může být pro pečovatele ohromným povzbuzením. ‚Buď rychlý k slyšení, pomalý k mluvení,‘ radí moudře Bible. (Jakub 1:19) Jedna zpráva v periodiku The Journals of Gerontology ukazuje, že „významnou úlevu často poskytne už jen vědomí, že podpora je dostupná“.

Avšak co ještě, kromě slyšícího ucha a morální podpory, pečovatelé potřebují?

Poskytněte praktickou pomoc

„Pacient i rodina mají užitek ze všeho, čím se dá vyjádřit láska a povzbuzení,“ říká dr. Ernest Rosenbaum. Můžeme začít tím, že takovou „lásku a povzbuzení“ vyjádříme při osobní návštěvě, telefonickém rozhovoru nebo v krátkém vzkaze (možná s přiloženou květinou či jiným dárkem).

„Uklidňovalo mě, když nás krátce navštěvovali naši přátelé,“ vzpomíná Sue na to, jakou podporu dostávala její rodina, když jí otec umíral na Hodgkinovu chorobu. „Jedna z mých přítelkyň,“ pokračuje, „se telefonicky ohlásila a pak mi pomohla s praním a žehlením pro celou rodinu.“

Podpora poskytovaná pečovatelům může — a měla by — zahrnovat pomoc konkrétní, hmatatelnou. Elsa vzpomíná: „Pomohlo mi, když mi přátelé nabídli praktickou pomoc. Neřekli jen: ‚Pokud budu moci něco udělat, dej mi vědět.‘ Ale například: ‚Jdu nakupovat. Co ti mám přinést?‘ ‚Smím se ti postarat o zahradu?‘ ‚Můžu si k nemocné sednout a něco jí přečíst.‘ Další věc, která se ukázala jako praktická, bylo to, že jsme zařídili, aby návštěvníci nechávali mé nemocné přítelkyni nějaký psaný vzkaz v notýsku, když byla unavená nebo když spala. To nám všem přineslo mnoho radosti.“

Nabídky konkrétní pomoci mohou zahrnovat různé druhy prací. Rose vysvětluje: „Ocenila jsem pomoc při povlékání postelí, při psaní pacientových dopisů, při přijímání jeho návštěv, při vyzvedávání léků, při jeho mytí a česání či při umývání nádobí.“ Rodina a přátelé mohou pečovateli pomoci také tím, že se budou střídat ve vaření.

Kde je to vhodné, může být praktické pomáhat se základním ošetřováním. Pečovatel například může potřebovat pomoc při krmení nebo mytí pacienta.

Znepokojení členové rodiny a přátelé možná nabídnou pomoc na počátku nemoci, ale co když se ukáže, že nemoc je dlouhodobá? Máme vlastní nabitý rozvrh a snadno se může stát, že přehlédneme pokračující, a možná stupňující se tlak, pod nímž pečovatel je. Jak by bylo smutné, kdyby tolik potřebná podpora začala ochabovat!

Jestliže se to stane, bylo by dobře, aby pečovatel svolal rodinnou poradu, kde by se péče o pacienta probrala. Často je možné získat pomoc od přátel a příbuzných, kteří projevili ochotu pomoci. Právě to udělala Sue a její rodina. „Když vznikla potřeba,“ vypráví, „vzpomněli jsme si na ty, kdo nám nabídli pomoc, a zatelefonovali jsme jim. Měli jsme pocit, že je můžeme o pomoc požádat.“

Dopřejte jim trochu oddechu

„Pro oba [pro vás pečovatele i pro vašeho pacienta],“ píše se v knize The 36-Hour Day (Den o 36 hodinách), „je nezbytné, abyste nepřetržitou péči o chronicky nemocného pacienta pravidelně na čas ‚opouštěli‘ . . . Mít nějaký čas volno a nemuset poskytovat péči je jedna z nejdůležitějších jednotlivostí, které můžete udělat, abyste v péči o nemocného mohli pokračovat.“ Souhlasí s tím pečovatelé?

„Rozhodně ano,“ odpovídá Maria, která pomáhala s péčí o blízkou přítelkyni umírající na rakovinu. „Čas od času jsem potřebovala ‚být z toho venku‘ a mít někoho, kdo by péči na chvíli převzal.“ Joan, která pečuje o svého manžela trpícího Alzheimerovou chorobou, je téhož názoru. „Jedna z věcí, kterou potřebujeme nejvíc,“ říká, „je mít tu a tam chvíli volna.“

Jak se však mohou z tlaku svých povinností na chvíli vymanit? Jennifer, která se podílela na péči o své letité rodiče, sděluje, jak dosáhla úlevy: „Jedna přítelkyně rodiny si někdy maminku na den odvezla, a my jsme měli volno.“

Možná budete moci pečovateli dopřát trochu oddechu, když — bude-li to praktické — vezmete pacienta na chvíli ven. Joan říká: „Je pro mě osvěžením, když někdo vezme manžela ven, takže mohu mít chvíli pro sebe.“ Můžete také strávit nějaký čas s pacientem u něj doma. Oběma způsoby umožníte tomu, kdo se o pacienta stará, tolik potřebné uvolnění.

Mějte však na mysli, že pro pečovatele není vždy snadné dopřát si oddech. Možná mají pocit viny, že nejsou u svého milovaného. „Není snadné vymanit se z té situace a zabývat se rekreací nebo odpočívat,“ připouští Hjalmar. „Měl jsem pocit, že tam musím být pořád.“ Ale našel větší pokoj mysli, když si odpočinul v době, kdy jeho švagr vyžadoval nejméně pozornosti. Jiní zařídili, aby na jejich milovaného několik hodin dohlíželi v pečovatelském středisku.

Konec všech nemocí

Péče o milovaného člověka, který je vážně nemocen, je rozhodně nesmírnou odpovědností. Nicméně taková péče může být také velmi odměňující a uspokojující. Výzkumníci i pečovatelé poukazují na posílené vztahy k rodině i přátelům. Pečovatelé také vždycky získají nové kvality a schopnosti a mnozí z nich z toho mají i duchovní užitek.

Nejdůležitější však je, že podle Bible jsou nejsoucitnějšími pečovateli Jehova a jeho Syn, Ježíš Kristus. Biblické proroctví nás ujišťuje, že konec všech nemocí, utrpení a smrti je blízko. Laskavý Stvořitel člověka zakrátko odmění spravedlivé obyvatele země věčným životem v dokonale zdravém novém světě — ve světě, ve kterém „žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocný.‘ “ (Izajáš 33:24; Zjevení 21:4)

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 11]

Pohoda nemocného člověka přímo závisí na tom, zda jste v pohodě vy

[Praporek na straně 12]

Podpora dobrých přátel vám značně pomůže, abyste přestáli ta nejhorší období

[Rámeček na straně 12]

Poskytování péče může být odměňující

‚ODMĚŇUJÍCÍ?‘ diví se možná někdo. ‚Jak je to možné?‘ Povšimněte si laskavě, co někteří pečovatelé řekli redaktorovi Probuďte se!:

„Vzdát se vlastních zájmů a přání neznamená méně štěstí. ‚Více štěstí je v dávání než v přijímání.‘ (Skutky 20:35) Starat se o někoho, koho milujete, může být velmi uspokojující.“ (Joan)

„Byl jsem vděčný za to, že jsem mohl pomáhat své sestře a svému švagrovi v době, kdy to opravdu potřebovali a kdy mi to nemohli nijak oplatit. Sblížilo nás to. Doufám, že jednoho dne budu moci tuto zkušenost využít a v podobné situaci pomoci i někomu jinému.“ (Hjalmar)

„Jak jsem své přítelkyni Betty nejednou říkala, dostala jsem mnohem víc, než jsem dala. Naučila jsem se účasti a trpělivosti. Naučila jsem se, že je možné udržet si pozitivní náhled na život i za těch nejtěžších okolností.“ (Elsa)

„Zesílila jsem. Lépe jsem poznala, co znamená být denně závislá na Jehovovi a co znamená nechat ho, aby uspokojoval mé potřeby.“ (Jeanny)

[Rámeček na straně 13]

Když jdete navštívit pečovatele

• Naslouchejte s účastí

• Upřímně ho pochvalte

• Nabídněte konkrétní pomoc

[Obrázky na straně 10]

Podpořte pečovatele tím, že mu nakoupíte a uvaříte nebo že mu pomůžete s péčí o pacienta