Květiny ukazují, že na vás někomu záleží

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V KOLUMBII

Okouzlené batole trhá blatouchy a pak se svým vzácným nálezem v buclaté pěstičce běží za mámou. U pouličního stánku vybírá milující manžel tucet růží pro svou manželku, aby jí dal najevo, jak mu na ní záleží. Vděčný syn si v blízkém květinářství objednává čerstvě nařezané pompónky, aby udělal radost mamince. Oddaná manželka pokládá navrch svého nákupního vozíku v samoobsluze pestrobarevnou kytici karafiátů. Ta bude tím posledním detailem, který přispěje ke vkusné úpravě jejího domova.

KVĚTINY zahřejí srdce lidí mladých i starých. Jsou skvělým prostředkem ke vzbuzení pocitu: „Někomu na mně záleží.“ Jedno španělské přísloví říká: „Kdo není vděčný za růži, nebude vděčný za nic.“ (Quien no agradece una rosa, no agradecerá ninguna cosa.)

Obchod s květinami vzkvétá jako dosud nikdy. V tomto věku rychlé letecké dopravy mohou být květiny pěstovány daleko od obchodů, supermarketů a pouličních stánků, kde přitahují pohledy kolemjdoucích. Časopis Time uvedl, že květinový průmysl „rychle roste a ještě rychleji se mění: stále více produkce pochází z jižní polokoule — převážně z Kolumbie, která se hned po Holandsku stala druhým největším vývozcem květin“.

Fóliovníky a umělá jezera

Za pětadvacet let, co se v Kolumbii pěstují květiny na prodej, se tato země dostala na první místo ve vývozu karafiátů, a v celkové produkci květin je druhá na světě. V roce 1964 provedl jeden univerzitní student v Kalifornii pomocí počítače výzkum, aby zjistil, kde je pro celoroční pěstování květin optimální prostředí. Dospěl k výsledku, že ideální podmínky poskytuje podnebí a nadmořská výška vysoko položené pánve, ve které leží Bogotá — mírně na sever od rovníku a asi 2 600 metrů nad mořem, v Andách.

Překvapivě zelená savana kolem Santa Fe de Bogotá, odkud pochází 92 procent kolumbijského vývozu květin, je posázena umělými jezery a fóliovníky. Uvnitř těchto staveb s dřevěnou nebo kovovou konstrukcí se pečlivě udržuje jarní klima, a tak je zde možné pěstovat miliony karafiátů, pompónek, růží, chryzantém, alstroemérií a květin mnoha jiných druhů. Květiny budou brzy nařezány, zabaleny a odeslány do Severní Ameriky, Evropy a Asie.

Ideální teplota pro pěstování květin je 18 až 20 stupňů Celsia a to je obvyklá denní teplota na savaně. Je zde dostatek dešťových srážek, úrodná půda a také je tu k dispozici levná pracovní síla. V noci může teplota klesnout až k bodu mrazu, a někdy může být i mráz — asi –2 stupně Celsia. Před chladem květiny chrání hrnce s doutnajícím palivem, silné žárovky nebo rozprašovače. Pomocí žárovek se také prodlužuje den, a tak některé květiny neusínají a jejich růst je rychlejší.

Produkce naplánovaná dlouho dopředu

Na různých odvětvích květinářského průmyslu se v Kolumbii podílí více než 120 000 pracovníků. Mezi nimi je mnoho svědků Jehovových, kteří žijí v obcích roztroušených po savaně. Benito Quintana, křesťanský starší v jednom ze sborů ve Facatativá, pracuje jako vedoucí výroby v jisté zahradnické školce. Vysvětluje: „Abychom uspokojili sezónní požadavky trhu, musíme výrobu plánovat několik měsíců předem. Matečné rostliny karafiátů dovážíme z Holandska nebo z Itálie a pompónky z Floridy. Ženy pečlivě ořežou malé výhonky a zasadí je do navršených řádků v teplém fóliovníku, kde je zavlažuje mlžení podobné mraku, dokud rostlinky nezakoření. Pompónkám to při 20 až 35 stupních Celsia trvá dvanáct dní s dodatečným dvouhodinovým přisvětlováním každou noc. Karafiáty potřebují 23 dní při teplotě 15 až 25 stupňů Celsia bez nočního přisvětlování. Pak malé rostlinky přesadíme do záhonů v jiných fóliovnících, kde jsou jim dodávány živiny a kde jsou vykuřovány proti škůdcům a zavlažovány, dokud nevykvetou. U karafiátů je to šest měsíců, u pompónek tři.“

Namáhavá práce v plné sezóně

Když přijde doba řezání, nejlepší práci odvádějí ženy — pokud možno bez rukavic a naprosto čistýma rukama. Stroje nejsou schopny posoudit, do jaké míry jsou poupata otevřená nebo jak rovný je stonek, a to jsou činitele, které rozhodují o kvalitě květiny.

Judith Corredorová z Facatativá říká: „Ženy mají trpělivost a jemný dotek a také jsou natolik rychlé a zručné, jak to práce vyžaduje. Když přijdeme do skleníku za svítání,“ pokračuje Judith, „savana je často v mlze; může být velmi chladno, třeba i mráz. Mnoho dívek nosí šátek. Přes den se oteplí, někdy teplota vystoupí i přes 30 stupňů Celsia. Je to namáhavá práce, zvlášť v plné sezóně, to máme naspěch a musíme pracovat přesčas.“

Barevný a voňavý vzkaz

Když se květiny nařežou, převezou se do zvláštní místnosti, kde je hodně vzduchu a světla. Zde je ženy přebírají a třídí podle kvality květů a podle toho, jak rovný, silný a dlouhý mají stonek. Pak se květiny ovinou průhlednou umělou fólií — do každého svazku se dává 25 květin — a jsou připraveny k balení. Pro export se vybírají jen ty nejlepší.

Muži balí květiny do zvláštních krabic z vlnitého kartónu, na nichž je napsáno jméno zahradnické školky. U karafiátů se do každé krabice dává 24 svazků. Benitův bratr Alejandro Quintana, který pracuje v balírně, říká: „Musíme pracovat rychle, protože ze všech zemědělských produktů právě květiny nejrychleji podléhají zkáze. Naše společnost má dvě čerpadla, která z krabic vysají teplý vzduch a dvě hodiny do nich vhánějí vzduch chladný. Tak sníží teplotu květin na několik stupňů nad bodem mrazu. Tato čerpadla mohou zpracovávat 112 krabic najednou. Díry v krabicích se potom utěsní a květiny jsou uchovávány v chladu, než se naloží na nákladní vozy a převezou se na letiště.“

Na bogotském mezinárodním letišti El Dorado projdou květiny vývozní kontrolou a pak jsou na několik hodin uskladněny v chladu. Potom je zboží naloženo do velkých tryskových letadel a přepravuje se do distribučních míst v zámoří. Za několik dní se tyto květiny rozvijí v domovech, kancelářích, nemocničních pokojích či jinde a předají lidem barevný a voňavý vzkaz, že na nich někomu záleží.

Ten, komu na nás opravdu záleží

Květiny, které nás potěší, nacházíme téměř všude na zemi. Rostou vysoko v horách, na okrajích sněhových polí a ledovců, v lesích, na loukách, podél potoků a řek, na pobřeží, a dokonce i na žhavých, suchých pouštích. Květiny zde byly dávno předtím, než se na zemi objevil člověk. Botanici tvrdí, že tyto ‚kvetoucí rostliny jsou základem veškerého života zvířat i lidí. Bez nich by zvířata ani člověk nemohli existovat.‘

S hlubokou moudrostí král Šalomoun prohlásil: ‚Bůh každou věc učinil krásnou v její čas.‘ (Kazatel 3:11) K tomu patří i Boží dar v podobě květin v jejich rozmanitosti a nádheře. Od nepaměti květiny hřály u srdce lidi mladé i staré. Ano, Bohu na nás opravdu záleží!

[Rámeček na straně 17]

Aby květiny vydržely déle

• Než dáte květiny do vázy, pod vodou jim šikmo seřízněte stonky. Kapičky vody, jež na špičkách stonků ulpí, zabrání přístupu vzduchu, který by později blokoval příjem vody a živin.

• Časopis GeoMundo cituje jednoho kolumbijského zahradníka, který říká, že květiny vydrží déle, když se jim do vody přidá tableta aspirinu, čajová lžička cukru nebo trocha koly. Měňte květinám vodu každé dva nebo tři dny. Používejte sladkou vodu pokojové teploty. Může být použita i teplá voda, aby se poupata rychleji rozvíjela.

• Mírně povadlé květy je možné oživit tak, že stonky ponoříte na deset minut do horké vody a zároveň budete studenou vodou stříkat květy. Chraňte květiny před zdrojem tepla, před průvanem a před přímým slunečním světlem.