Co říká Bible
Měly by si děti vybrat své náboženství samy?
OD CHVÍLE, kdy se dítě narodí, a dokonce i během jeho dospívání za ně rozhodují rodiče. Moudrý rodič však také ví, kdy být pružný, a bere v úvahu přání dítěte, kdykoli je to možné.
Avšak určit, kolik svobody dítěti dát, je pro mnoho rodičů problém. Je pravda, že děti si mohou zvolit správně a mít užitek z jisté míry nezávislosti, ale je také pravda, že si mohou zvolit špatně a to může vést k tragédii. (2. Královská 2:23–25; Efezanům 6:1–3)
Děti například často dávají přednost nehodnotným potravinám před výživnou stravou. Proč? Protože v útlém mládí si samy nedokážou udělat dobrý úsudek. Bylo by od rodičů moudré, aby svému dítěti dali v této věci volnou ruku a doufali, že si nakonec vybere výživné jídlo? Ne. Rodiče musí za své děti rozhodovat a přitom mít na srdci jejich dlouhodobý zájem.
Je tedy zcela správné, že rodiče činí za své děti rozhodnutí, pokud jde o stravu, oblečení, účes a morálku. Ale co náboženství? Měli by rodiče rozhodovat i o tom?
Volba
Někteří lidé tvrdí, že rodiče by neměli dětem vnucovat své náboženské přesvědčení. Vlastně už před více než sto šedesáti lety někteří lidé, kteří vyznávali křesťanství, razili myšlenku, že „děti by se neměly učit náboženství, aby jejich mysl nebyla předem nakloněna nějakému konkrétnímu vyznání, ale měly by být ponechány samy sobě, dokud nebudou schopny učinit volbu a dokud se nerozhodnou, že ji učiní“.
Avšak tato představa není v souladu s názorem Bible. Bible zdůrazňuje, jak je důležité vštěpovat dítěti náboženskou víru od jeho narození. Přísloví 22:6 říkají: „Vychovej chlapce podle cesty, která je pro něho; i když zestárne, neodbočí z ní.“
Hebrejské slovo znamenající „chlapec“ se vztahuje na dítě od kojeneckého věku až do dospívání. O důležitosti takového časného učení dr. Joseph M. Hunt z Illinoiské univerzity (USA) řekl: „Vývoj dítěte je nejrychlejší a nejsnáze podléhá modifikaci během prvních čtyř nebo pěti let života. . . . Snad dvacet procent [jeho] základních schopností se vyvine před jeho prvními narozeninami a polovina do jeho čtyř let.“ To jen podtrhuje inspirovanou radu Bible, že je velmi důležité, aby rodiče poskytovali dětem moudré vedení už od jejich útlého věku a aby své děti učili chodit po Božích cestách. (5. Mojžíšova 11:18–21)
Písmo vede zbožné rodiče především k tomu, aby dětem vštěpovali lásku k Jehovovi. Pátá Mojžíšova 6:5–7 říká: „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou životní silou. A prokáže se, že tato slova, která ti dnes přikazuji, budou na tvém srdci; a budeš je vštěpovat svému synovi a mluvit o nich, když budeš sedět ve svém domě a když půjdeš po silnici a když budeš uléhat a když budeš vstávat.“ Hebrejské slovo přeložené jako „vštěpovat“ obsahuje myšlenku na ostření nějakého nástroje jakoby brouskem. To se nedá udělat několika tahy, ale musí se to dělat vytrvale, znovu a znovu. Hegerův překlad má na tomto místě slovo „opakovat“. Je zřejmé, že „vštěpovat“ znamená zanechat trvalý dojem. (Srovnej Přísloví 27:17.)
Rodiče, kteří jsou pravými křesťany, by tedy měli brát vážně svůj závazek vštěpovat své náboženské přesvědčení dětem. Nemohou se této odpovědnosti oprávněně vzdát a děti nechat, aby si vybraly samy. Znamená to také brát své „maličké“ na shromáždění. Tam mohou rodiče sedět vedle nich a pomáhat jim, aby oceňovaly duchovní užitek, který může sjednocená rodina získat tím, že bude věnovat pozornost programu založenému na Písmu a že se na něm bude podílet. (5. Mojžíšova 31:12, 13; Izajáš 48:17–19; 2. Timoteovi 1:5; 3:15)
Rodičovská odpovědnost
Když se dítěti prostě řekne, že má něco jíst proto, že to je výživné, ještě to neznamená, že mu to bude chutnat. Moudrá matka proto ví, jak ty základní potraviny ochutit tak, aby co nejvíce odpovídaly chuti dítěte. A jídlo také pochopitelně připraví takovým způsobem, aby pro dítě bylo stravitelné.
Podobně se dítě může zprvu bránit náboženskému poučování a rodič možná zjišťuje, že je neúčinné pokoušet se mu to vysvětlovat. Avšak příkaz Bible je jasný — rodiče musí dělat, co mohou, aby své děti učili od malička. Moudří rodiče proto zpříjemňují náboženské poučování tím, že je předkládají způsobem, který je pro dítě přitažlivý, a berou v úvahu jeho schopnost je vstřebat.
Milující rodiče si jsou jasně vědomi svého závazku poskytovat svým dětem všechno, co k životu potřebují, a ve většině případů nikdo nezná potřeby dítěte lépe než právě oni. V souladu s tím Bible uděluje hlavní povinnost fyzické i duchovní péče o dítě právě rodičům, zejména otci. (Efezanům 6:4) Rodiče se tedy nemají své odpovědnosti vyhýbat a snažit se ji přenést na někoho jiného. Mohou sice využít nabízené pomoci, ale ta jen doplní, nikoli nahradí náboženskou výchovu od rodičů. (1. Timoteovi 5:8)
V určitém období života se každý jednotlivec rozhodne, zda se nějakého náboženství bude držet, a pokud ano, tak jakého. Jestliže křesťanští rodiče přijmou osobní odpovědnost poskytovat svým dětem od útlého věku náboženské poučování a pokud ten čas využijí k tomu, aby je učili uvažovat na základě dobrých zásad, volba jejich potomků později v životě bude velmi pravděpodobně správná. (2. Paralipomenon 34:1, 2; Přísloví 2:1–9)
[Podpisek obrázku na straně 26]
The Doré Bible Illustrations/Dover Publications, Inc.