Malí světlonoši z Nového Zélandu

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! NA NOVÉM ZÉLANDU

NOC byla velmi temná — bezměsíčná a jasná. Když pohasla světla kempu, zdálo se nám, že jsme obklopeni vesmírem plným hvězd. Po příkré cestě jsme sestoupili k termálnímu jezírku na dně úzké rokliny. Oba břehy vody, z níž se kouřilo, byly porostlé vegetací. Ponořili jsme se do vody a odpočívali jsme po dlouhém cestování. Toto jezírko s horkou vodou, která přirozeně vyvěrá ze země, bylo u kempu, kde jsme se na noc utábořili.

Pozoroval jsem, jak se po obloze rychle mihla hvězda. Otočil jsem se, abych o tom řekl své manželce, ale v tom jsem zakopl a voda hlasitě zašplouchla. K mému údivu několik hvězd pohaslo — zmizely! A když jsem v překvapení promluvil, zmizel jich celý roj. Zdálo se mi, že jsem do vesmíru udělal díru!

Když jsem se snažil ujasnit si, co se vlastně stalo, hvězdy se začaly jedna po druhé objevovat. Nyní jsem viděl, že jeden shluk je mnohem blíž než zbytek hvězdnaté oblohy. Některé ‚hvězdy‘ byly vlastně tak blízko, že jsem se jich mohl dotknout. To bylo naše první setkání s novozélandskými svítícími červy. Byli zavěšeni na neviditelných hradbách vegetace, která rostla nad námi, a jejich jemné světlo splývalo s hvězdnatým pozadím.

Novozélandský svítící červ není vlastně červ, ale hmyz. Od světlušek v jiných částech světa se liší. Jeho jméno Arachnocampa luminosa by vás mohlo svést k domněnce, že to je nějaký druh světélkujícího pavouka. Ale ani to není pravda.

Se svítícím červem jsme se zanedlouho po našem prvním setkání setkali znovu, tentokrát v jeskyních Waitomo na Severním ostrově Nového Zélandu. Dovolte mi, abych vám popsal naši cestu do jeskyně svítících červů, kam nás zavezl člun, abychom se na tyto drobné tvorečky podívali.

Jeskyně Waitomo

Jeskyně svítících červů je úžasné místo. Je krásně osvětlená, aby bylo vidět velkolepé umělecké útvary stalaktitů a stalagmitů, které vznikaly mnoho tisíc let. Pokaždé, když jsme se blížili k nějaké oblasti, rozsvítil náš průvodce světla a my jsme žasli nad okouzlujícími útvary a tunely — nad neočekávaným a zvláštním světem podzemních divů. Když jsme se scházeli nad schodištěm, které klesalo do temnoty, zněly naše kroky děsivou ozvěnou. Jak si naše oči pomalu přivykaly tmě, začali jsme rozeznávat drobná zelenkavá světélka vysoko nahoře. Svítící červi!

Došli jsme k molu a nastoupili do člunu. Odrazili jsme a pluli do tmy. Když jsme zahnuli za roh, objevilo se nad námi něco, co mohu popsat jen jako zhuštěnou napodobeninu celé Mléčné dráhy — strop jeskyně byl úplně pokryt svítícími červy. Spisovatel George Bernard Shaw nazval toto místo „osmým divem světa“.

Okouzlující svítící červ

Když prohlídka skončila, údiv, který v nás svítící červi vzbudili, nás podnítil, abychom se o nich poučili více. A to, co jsme se dověděli, je stejně úžasné jako to, co jsme viděli. Novozélandský svítící červ začíná svůj život jako drobná larva a ‚koncové světlo‘ má rozsvícené již při vylíhnutí. Ze slizu a hedvábí, jež produkují oddělené žlázy v jeho ústech, si staví houpací síť a upevňuje ji ke stropu jeskyně. Ta houpací síť je vlastně tunel, ve kterém se larva může pohybovat dopředu i dozadu.

Svítící červ potřebuje k životu potravu, a tak šest až devět měsíců rybaří. Ale jeho úlovek je ve vzduchu, i když přichází po vodě. Nepostradatelný potok s sebou přináší komáry, moskyty, pošvatky a jepice, jež přitahuje světlo. Svítící červi spouštějí ze své houpací sítě řadu hedvábných vláken (někdy jich je až sedmdesát), aby tento hmyz ulovili. Vlákna visí v pravidelných rozestupech a každé z nich je řadou lepkavých kapiček slizu, takže vlákna připomínají náhrdelníky z malých perliček, visící přímo dolů.

Na svítícím červu je nejúchvatnější jeho světlo, kterým osvěcuje svá rybářská vlákna. Novozélandský svítící červ patří do skupiny hmyzu, jehož světlo není spojeno s nervovým systémem. Přesto je může podle potřeby zhasnout. Světelný orgán je umístěn na konci vyměšovací trubice. Část dýchacího ústrojí larvy slouží jako reflektor a vysílá světlo dolů. Světlo zhasíná tím, že červ omezí přísun kyslíku nebo chemikálií, které jsou k produkci světla nezbytné.

Avšak světlo na konci tunelu svítícího červa není tím toužebným znamením, jež hmyz vyhlíží. Vlétává do smrtících záclon, v nichž je, jak se někteří odborníci domnívají, nějaká chemikálie, která oběť postupně znecitliví. Larva cítí vibrace zápasící oběti, a tak se riskantně vysune z houpací sítě a souká vlákno nahoru do úst pomocí stahů těla.

Larva se krmí šest až devět měsíců, zakuklí se a pak se ze života těší už dospělý jedinec. Ovšem zda se ze života opravdu těší, je nejisté. Jeho život trvá jen dva nebo tři dny, protože dospělý hmyz nemá ústa, a tak nemůže přijímat potravu. Jeho zbývající čas je vyhrazen rozmnožování. Dospělí samečci oplodňují samičky, hned jak se vylíhnou ze svých kokonů. Samičce může trvat celý den, než naklade vajíčka jedno vedle druhého, a pak umírá. Než desetiměsíční až jedenáctiměsíční životní cyklus drobného novozélandského světlonoše skončí, přispěje k zářivé galaxii, která lidem poskytuje ohromné potěšení.

[Obrázek na straně 16]

Protější strana: Při vstupu do jeskyně svítících červů

[Obrázek na straně 17]

Nahoře: Strop jeskyně se světelnými efekty svítících červů

[Obrázek na straně 17]

Vpravo: Rybářská vlákna svítících červů

[Podpisek obrázku na straně 16]

Obrázky na stranách 16 a 17: Waitomo Caves Museum Society, Inc.