„Vláčky“ svítící ve tmě

◼ Na brazilském venkově se za klidného večera vynořuje z lesního humusu zvláštní vláček. Dva červené reflektory mu svítí na cestu a dalších jedenáct párů žlutozelených světel má po stranách. Nemluvíme samozřejmě o skutečném vlaku. Jde o sedmicentimetrovou larvu brouka z čeledi Phengodidae, která se vyskytuje v Jižní a Severní Americe. Samičky tohoto brouka vypadají i v dospělosti jako larvy, a protože připomínají svým vzhledem osvětlené vagony vlaku, říká se jim železniční červi. Pro brazilské venkovany jsou to prostě vláčky.

Za dne tato nevýrazně zbarvená hnědá larva snadno unikne vaší pozornosti. Ale za noci ohlašuje svou přítomnost nádhernou paletou světel. Energii jim dodává organická látka luciferin, která pomocí enzymu zvaného luciferáza reaguje s kyslíkem a vytváří studené světlo. To může mít červenou, oranžovou, žlutou nebo zelenou barvu.

Červená světla na hlavě svítí prakticky bez přestání, což ale neplatí o žlutozelených světlech na bocích. Výzkumníci se domnívají, že světla na hlavě pomáhají larvě při hledání mnohonožek, její oblíbené kořisti. Naproti tomu světla na bocích mají zřejmě odrazovat predátory, jako jsou mravenci, žáby a pavouci. Larva jako by jim říkala: „Nejsem dobrá k jídlu. Běžte pryč!“ Světla na bocích proto svítí tehdy, když larva vidí případného útočníka. Také svítí, když napadá mnohonožku a když je samička obtočená kolem vajíček. Za normálních okolností světla na bocích pulzují v několikasekundových intervalech, které se opakují tak dlouho, dokud je to potřeba.

Ano, i v lesní půdě lze najít nádherná stvoření, která jsou připomínkou toho, co žalmista řekl o Stvořiteli: „Země je plná tvých výtvorů.“ (Žalm 104:24)

[Podpisek obrázku na straně 26]

Robert F. Sisson/National Geographic Image Collection