„Co kohout hledá v dešti . . .“

Od dopisovatele Probuďte se! v Nigérii

KDYŽ náš malý sbor v jižní Nigérii dostal zásilku traktátů Zprávy Království č. 34, které se rozšiřovaly po celém světě, chtěli jsme je rozšířit do všech částí našeho území. Nebylo to nic snadného. Na našem území jsou zemědělské usedlosti, kde se pěstuje maniok, jam a další plodiny. Tyto usedlosti leží hluboko v tropickém pralese. Dostat se k nim je sice obtížné, ale rozhodně to není nemožné. Konečně, Boží vůlí je, aby se dobrá zpráva dostala k lidem všeho druhu, i k farmářům v džungli. (1. Timoteovi 2:3, 4)

Takže 16. října 1995 se v půl osmé vydalo osmnáct zvěstovatelů ke skupině zemědělských usedlostí, která se jmenuje Abomgbada a je vzdálena asi tři a půl kilometru. Část cesty jsme se brodili přes potok. Voda tam sahala k pasu.

Chtěli jsme ten den dojít k další skupině usedlostí, a proto jsme se museli přebrodit přes jeden větší potok. Na druhý břeh se tentokrát dostali jen čtyři bratři a jedna sestra. Zbytek skupiny se dál nedostal.

Ten den jsme našli mnoho lidí, kteří nám naslouchali. K naší radosti přispělo to, co jsme nazvali podpora od buše. Když jsme šli, sbírali jsme plody, které tam rostly, a jedli je. Setkali jsme se s pohostinnými zemědělci, kteří si cenili našeho úsilí, že jsme je vyhledali; dali nám pomeranče na uhašení žízně. Navštívili jsme asi dvě stě padesát lidí a rozšířili všechny traktáty, které jsme měli s sebou.

Největší problém

Skutečný problém se objevil za dva dny. Byla to skupina usedlostí Ose Anasi vzdálená dvanáct kilometrů, která pravděpodobně ještě nikdy nebyla propracována při organizované kazatelské činnosti. Někteří z nás měli zábrany jít tam. Přejít přes řeku Urasi bylo nebezpečné a mnozí z nás neuměli plavat. Brodit se mohlo být nebezpečné kvůli ostrým pahýlům stromů. Bahnitá místa byla kluzká a při pádu mohlo dojít ke zranění. Některé z ručně vyrobených mostů nebyly dost pevné. Byli zde hadi, krokodýli a v řekách byly pijavice.

Přesto se šestnáct zvěstovatelů rozhodlo, že půjdou dál. Ušli jsme asi jeden a půl kilometru, než jsme nasedli do kánoe, abychom se dostali přes rychlou a nebezpečnou řeku Urasi. Ke kánoi jsme museli sejít ze strmého kopce. Bylo období dešťů a řeka byla rozvodněná. Celá tato oblast měla jílovitou půdu a ta je v období dešťů velmi kluzká. Když jsme vystoupili z kánoe, zjistili jsme, že pěšina se proměnila v potok, který byl v některých místech metr hluboký. Tam nám začaly skutečné problémy.

Brodili jsme se touto zaplavenou pěšinou asi půl hodiny. Země byla tak kluzká, že mnozí z nás spadli do kalné vody a namočili si Bible, časopisy a traktáty. Měli jsme však dobrou náladu, a tak když někdo upadl, smáli jsme se všichni včetně postiženého.

Když jsme přecházeli jeden malý potok, přisály se nám na nohy pijavice. Jedna mladá sestra, která měla na noze pijavici, začala hrozně křičet. Křičela i potom, co jsme pijavici odstranili. Také to jsme vzali s humorem jako součást tohoto dobrodružství a pokračovali v cestě.

Při přechodu přes další potok se jeden bratr rozhodl, že se nebude brodit jako ostatní, ale že potok přeskočí. Přes vodu se mu přeskočit podařilo, ale dopadl na bláto a na něm uklouzl a natáhl se. Vstal, podíval se, zda není zraněn, a když zjistil, že mu nic není, řekl: „V pořádku; je to součást zkušenosti.“ Vzpomněli jsme si, že apoštol Pavel se také setkával s ‚nebezpečím na řekách‘, které bylo pravděpodobně větší než to naše. (2. Korinťanům 11:26)

Přišli jsme k ručně udělanému mostu, který vypadal nebezpečně, ale všem se podařilo po něm přejít. Oblast za ním byla ještě více kluzká, takže pády byly ještě častější.

Byl s námi pravidelný průkopník — bratr, kterému je skoro sedmdesát let. Ten den ráno vyšel, aby nám popřál všechno dobré na cestu. Potom, co jsme se pomodlili k Jehovovi o požehnání, tento bratr řekl: „Jak mohu zůstat vzadu, když budete kázat?“ Trval na tom, že půjde s námi, a nic ho nedokázalo přesvědčit, aby zůstal doma. Řekl, že Jehova bude s ním. A tak šel.

Když tento bratr upadl na kluzké zemi na záda, nikdo se nesmál. S obavami jsme se ptali, zda si neublížil. Odpověděl: „Ne. Padal jsem opatrně, abych zemi neublížil.“ Úlevou jsme se rozesmáli a vzpomněli jsme si na Izajáše 40:31, kde se říká, že „ti, kteří doufají v Jehovu, znovu získají sílu“.

Uznalí posluchači

Nakonec jsme došli ke svému cíli. Reakce lidí byla nesmírně povzbudivá. Jeden muž se polekal, když viděl, jak se blížíme k jeho baráku, ale když zjistil, kdo jsme, řekl: „Zdá se mi neuvěřitelné, že jste podnikli tuto namáhavou cestu jenom proto, abyste nám kázali. Ceníme si toho.“ Odpověděli jsme mu místním příslovím: „Co kohout hledá v dešti, je pro něj důležité.“ Ten muž nám porozuměl.

Jiný zemědělec řekl: „Jestliže kázání dospělo na toto místo, znamená to, že k nám dospěla záchrana.“ Mnozí měli otázky, které jsme jim zodpověděli. Žádali nás, abychom přišli znovu, a my jsme jim to slíbili.

Na Ose Anasi jsme rozšířili asi 112 traktátů — všechny, které jsme měli. Dohromady jsme vydali svědectví přibližně dvě stě dvaceti lidem.

Na zpáteční cestě jsme se ztratili. Jít zpět do výchozího místa stejnou cestou by trvalo hodinu a půl, a noc se rychle blížila. Tiše jsme se pomodlili k Jehovovi a rozhodli jsme se jít přímo, i když to znamenalo přebrodit nebezpečný potok, kde nám voda sahala k bokům.

Když jsme přešli potok a našli jsme cestu, k našemu ohromení jsme zjistili, že jsme již ve čtyřech pětinách zpáteční cesty. To, že jsme se ztratili, se ukázalo jako zkratka, a naše cesta se tím zkrátila nejméně o hodinu! Byli jsme samozřejmě všichni šťastni a děkovali jsme Jehovovi. Domů jsme přišli při západu slunce — unavení a hladoví, ale velmi šťastní.

Když jsme později mluvili o tom, co se v ten den přihodilo, jedna sestra řekla: „Slyšela jsem o těch místech leccos, takže jsem věděla, do čeho se pouštím. Kdyby to nebylo kvůli dobré zprávě, nešla bych tam za žádné peníze na světě!“ Jeden bratr prohlásil: „Dobrá zpráva konečně pronikla do Ose Anasi!“

[Obrázky na straně 23]

Přecházíme místní most

Prošli jsme mnoha potoky plnými pijavic

Na konci této nebezpečné cesty jsme nastoupili do kánoe, abychom se dostali přes řeku Urasi