„Paprsek světla ve věku temna“

Od dopisovatele Probuďte se! v Německu

TAK jeden historik označil dějiny svědků Jehovových za nacistické éry. Bylo to u příležitosti světové premiéry dokumentárního videofilmu Svědkové Jehovovi zůstali pevní i při útocích nacistů, jež se konala v ravensbrückém památníku v Německu. Tento videofilm přináší působivé vyprávění o odvaze a víře v podání čtyřiadvaceti lidí, kteří přežili nacistickou éru, a deseti odborníků na historii a náboženství.

V koncentračním táboře v Ravensbrücku byly kdysi vězněny stovky svědků Jehovových. Někteří ze svědků, kteří nacistické věznění před padesáti lety přežili, se premiéry zúčastnili. S historiky a státními úředníky vzpomínali na chmurné dny, kdy nacistický režim nastolil hrůzovládu v celé Evropě. Asi 350 posluchačů naslouchalo podnětnému vyprávění o křesťanské ryzosti stovek svědků, kteří raději statečně šli na smrt, než aby zapřeli svou víru.

Premiéra neušla pozornosti médií

Ráno 6. listopadu 1996, v den premiéry, se v jednom berlínském hotelu konala tisková konference. Novináři shlédli úseky videonahrávky a pak naslouchali proslovům učenců, kteří se vyjadřovali o tom, jak důležitý tento nový dokumentární snímek je, protože odhaluje málo známé, ale významné aspekty dějin. Doktor Detlef Garbe, ředitel neuengammského památníku, řekl: „Ať jsme svědkové Jehovovi, nebo nejsme, nikdy nesmíme zapomenout na historii vězňů s fialovým trojúhelníkem [symbolem, který nosili vězni z řad svědků]. Byl to paprsek světla ve věku temna.“

Několik přežijících svědků, kteří se ve snímku objevili, se konference zúčastnilo a mohlo vyprávět své zážitky. Byli kvůli svému utrpení zahořklí? Na jejich klidných, usměvavých tvářích bylo vidět, že to tak není.

Po chvíli vyhrazené otázkám a odpovědím byli novináři pozváni na premiéru dokumentárního snímku Zůstali pevní do ravensbrückého památníku, asi 65 kilometrů odtud. Pozvání přijali prakticky všichni.

Premiéra

Šedivé nebe a jemné mrholení toho chladného podzimního dne vystřídala vzrušená atmosféra renovovaného sálu u ravensbrückého památníku. Profesor Jürgen Dittberner, tehdejší ředitel Nadace pro ravensbrücký, sachsenhausenský a brandenburský památník, řekl: „Mravní odvaha, kterou svědkové za národního socialismu projevili, zaslouží uznání. . . . Máme ve velké úctě památku těch, kdo nezradili svou víru, a proto museli trpět, nebo dokonce zemřít.“

Angelika Peterová, ministryně pro vzdělání, mládež a sport v Braniborsku, zaslala vzkaz, který byl přečten. Stálo v něm: „Je důležité, že si příkladnou pevnost svědků Jehovových dnes připomínáme.“ Doktorka Sigrid Jacobeitová, ředitelka ravensbrückého památníku, řekla: „Na premiéru se velmi těším. Věřím, že to je pro nás všechny zvláštní den.“

Pak světla pohasla a promítání začalo. Na 78 minut ožila tragédie i triumf této bolestné kapitoly německé historie nejen pro přítomné přežijící z osmi zemí, ale i pro celé obecenstvo. Mnozí z nich nemohli zadržet slzy, když tito obyčejní lidé vyprávěli o mimořádných skutcích lásky a víry, které byly vykonány za těch nejstrašnějších podmínek.

Když utichl bouřlivý potlesk, historik Joachim Görlitz přečetl poslední slova jednoho svědka, který byl popraven v Brandenburgu. Pan Görlitz našel tento dopis o pouhé dva týdny dříve, když prohlížel Archiv brandenburského památníku, jehož je ředitelem. Hlas se mu třásl dojetím, když četl slova toho věrného křesťana, který své spoluvěřící povzbuzoval, aby zůstali věrni svému Pánu. Pan Görlitz uzavřel svůj projev slovy: „Dámy a pánové, věřím, že tento film o svědcích Jehovových bude důležitým příspěvkem k naší vzdělávací činnosti.“

Historik Wulff Brebeck prohlásil, že „tímto filmem byl získán důležitý nový poklad — hlas přežijících, který je slyšet až příliš zřídka, i . . . hlas těch, kdo nepřežili“. Doktor Garbe dodal: „Toto jsou důležité zkušenosti lidí, jimž jejich víra v Boha a důvěra v biblické sliby dala sílu, aby v té strašné době odolávali.“

Vhodným závěrem programu bylo to, že několik přežijících z řad svědků znovu oslovilo posluchače. Všem bylo zřejmé, že tito odvážní křesťané mají stále tutéž silnou víru, která je podporovala v jejich mnoha zkouškách.

O svědcích Jehovových a dokumentárním filmu Zůstali pevní se v Německu od premiéry objevilo více než 340 článků. Pěkné zprávy přineslo i několik rozhlasových programů, z nichž jeden byl vysílán na státní rozhlasové stanici.

Dokument Zůstali pevní bude nakonec dostupný nejméně ve 24 jazycích. Časem bude vydána i zkrácená verze pro školy. Od vydání tohoto videozáznamu začali mnozí vychovatelé používat dokument Zůstali pevní jako součást výuky, aby mladým lidem pomohli uvažovat o důležitých problémech, jako jsou předsudky, tlak vrstevníků a hlas svědomí.

V dnešním světě, který je tak rozdělen nenávistí a zradou, je velmi aktuální, aby byla s tímto příběhem o ryzosti seznamována veřejnost. Utrpení těchto věrných křesťanů opravdu nebylo marné! (Hebrejcům 6:10)

[Obrázky na straně 15]

Tisková konference v Berlíně. Zleva: dr. Detlef Garbe, přežijící holocaustu Simone Liebsterová a Franz Wohlfahrt, historik Wulff Brebeck