Záhada hmyzího létání vyřešena

VĚDCI si dlouho lámali hlavu nad tím, jak může hmyz se svým těžkým tělem a tenkými křídly vůbec létat. Tito drobní tvorové jako by popírali obecné principy aerodynamiky. Nyní výzkumníci na Cambridgeské univerzitě v Anglii objevili, jak hmyz tento zdánlivě nemožný kousek provádí.

Při studiu hmyzího letu ovázali vědci bavlněným vláknem lišaje a dali ho do aerodynamického tunelu. Pak tunelem hnali netoxický dým a sledovali, jak se dým pohyboval, když lišaj třepotal křídly. Potom vyrobili desetkrát větší mechanický model, který pohyboval křídly stokrát pomaleji, a pozorovali jevy, které teď byly dobře viditelné. Zjistili, že když lišaj mávne křídly dolů, vzniká u kořene křídel vír. Výsledný nízký tlak nad křídlem vyvolá vztlak, a hmyz stoupá nahoru. Kdyby se vír rozplynul, lišaj by ztratil vztlak a spadl by na zem. Vír se však posunuje po náběžné hraně ke špičce křídla a vztlak generovaný mávnutím křídla směrem dolů odpovídá 1,5násobku váhy lišaje. To lišaji umožňuje létat s lehkostí.

Letečtí inženýři již vědí, že se u deltaplánů (říká se jim tak proto, že jejich křídlo připomíná řecké písmeno Δ) tvoří na špičkách křídel víry a díky nim vzniká vztlak. Ale nyní, když vědí, jak vír vytváří vztlak při letu hmyzu, který mává křídly, chtějí vyzkoumat, jak by se tohoto jevu dalo využít při konstrukci vrtulí a vrtulníků.