Mladí lidé se ptají . . .

Proč se všechna pozornost soustředí na mého bratra?

„Vadí mi, že když bratři a sestry zlobí, rodiče se jim hodně věnují — po dobrém i po zlém. Já se snažím poslouchat, a proto si mě nikdo nevšímá.“ (Osmnáctiletá Katka)a

„Bratři a sestry jsou středem pozornosti a lépe se s nimi zachází. Mě si všímají jenom tehdy, když mi chtějí dát radu. Cítila bych se lépe, kdybych věděla, že rady dostávají také oni.“ (Patnáctiletá Rut)

„Zdá se mi, že moji starší bratři a sestry dostávají více výhod a pozornosti.“ (Třináctiletý Vilém)

ODE dne, kdy jsme se narodili, všichni potřebujeme rodičovský zájem. A pochopitelně, máš-li pocit, že se ti přiměřeně nevěnují, dotýká se tě to a zlobíš se. Zvláště pokud se ti zdá, že tvůj sourozenec — ať je starší, mladší, hodnější, nebo dokonce hodně neposlušný — je stále středem zájmu. Možná se cítíš stejně jako David, když napsal: „Byl jsem zapomenut jako někdo mrtvý, který není v srdci; stal jsem se podobným poškozené nádobě.“ (Žalm 31:12)

Dívat se na to, jak je na sourozence soustředěna pozornost, kterou by sis přál mít ty, může být bolestné. Znamená to však nutně, že tě rodiče nemilují? Vůbec ne. Někdy se mladým lidem dostává zvláštní pozornosti proto, že mají mimořádné schopnosti nebo společenskou povahu. Jedenáctiletý Karel říká: „Ačkoli je můj mladší bratr Artur teprve ve třetí třídě, hraje v hudební skupině pátého ročníku. Jde mu taky sport a matematika. V podstatě měl v každém ročníku výborný prospěch. Někdy si myslím, že lidé jako on jsou lepší než já, ale nežárlím na něj. No, možná trošku jo.“

Na některé mladé lidi je soustředěna převážná část pozornosti rodičů jednoduše proto, že jsou nejstarší — anebo nejmladší. O mladém muži Josefovi Bible říká: „A Izrael miloval Josefa víc než všechny své ostatní syny, protože on byl synem jeho stáří.“ (1. Mojžíšova 37:3, 4) Osmnáctiletý Tomáš má zase pocit, že jeho bratr je protěžován proto, že je nejstarší. Tomáš vzpomíná: „Jednou nám ve škole řekli, abychom přinesli svou oblíbenou fotku z dětství. Našel jsem jenom pár svých fotografií, ale všiml jsem si, že můj starší bratr měl fotografií mnohem více. Překvapilo mě to.“

Někdy se však dostává tvému sourozenci zvláštní pozornosti proto, že má problémy — a ty o nich možná ani nevíš. „Když mi bylo asi šestnáct let, procházel můj starší bratr těžkým obdobím,“ vysvětluje Kristýna, které je nyní dvaadvacet let. „Nebyl si jistý, zda opravdu chce sloužit Jehovovi, a rodiče se na něj plně zaměřili. Tehdy jsem nedovedla pochopit proč. Měla jsem pocit, že jsem jim úplně lhostejná. Vzbuzovalo to ve mně sklíčenost a pocit, že mě přehlížejí — i určitý druh hněvu.“

Proč rodiče někoho protěžují

Stává se však, že rodiče někoho zcela jasně protěžují. Jedna matka připustila: „Uvědomuji si, že můj syn Pavel si je bolestně vědom toho, jak hrdí jsme na naši dceru. Otevřeně nám řekl: ‚Když Lenka něco řekne, pokaždé se s taťkou na sebe podíváte.‘ Nejdřív jsme to nechápali. Potom jsme si uvědomili, že když Lenka něco řekne, vždy si s manželem vyměníme obdivný pohled. Vzhledem k tomu, že nás na to Pavel upozornil, upřímně se snažíme, abychom to již nedělali.“

Ale proč vůbec rodiče někoho protěžují? Jedním faktorem může být to, jak byli oni vychováni. Jestliže například tvoje maminka byla nejmladším dítětem, může jí být nejbližší její nejmladší dítě. Aniž by si to uvědomovala, bude mít sklon stát na jeho straně. Nebo může mít rodič blízko k tomu dítěti, s nímž má stejné sklony nebo společné zájmy. Všimni si, co Bible říká o Izákovi a Rebece vzhledem k jejich dvojčatům Jákobovi a Izákovi: „A chlapci dorostli, a Esau se stal mužem, který dovedl lovit, mužem pole, ale Jákob bezúhonným mužem, bydlícím ve stanech. A Izák miloval Esaua, protože to pro jeho ústa znamenalo zvěřinu, zatímco Rebeka milovala Jákoba.“ (1. Mojžíšova 25:27, 28)

Co bys měl dělat, jestliže se ti zdá, že jednoho z tvých sourozenců rodiče protěžují?b Možná se pokusíš klidným, neútočným způsobem s rodiči promluvit. (Přísloví 15:22) Když je s úctou vyslechneš, možná budeš schopen vidět věci z jejich pohledu. To by mohlo zmírnit tvou nespokojenost. (Přísloví 19:11) Jedna dospívající dívka říká: „Opravdu mě štvalo, že mamka se zajímala více o mého bratra než o mě. Když jsem se jí na to zeptala, řekla mi, že k němu má blíž, protože je hodně podobný taťkovi. A protože já jsem zase po ní, má ke mně blíž taťka. Taky vzhledem k tomu, že já a mamka máme hodně společného, jdeme si na nervy. A protože taťka a bratr jsou si hodně podobní, dohánějí jeden druhého k šílenství. Když mi to takhle vysvětlila — i přesto, že jsem z toho nebyla nadšená —, dokázala jsem to přijmout.“

Je rozdílné zacházení s dětmi nespravedlností?

Proč však nemohou rodiče prostě jednat s každým dítětem stejně? Barbora, které je nyní osmnáct let, říká: „Když mi bylo kolem třinácti, měla jsem pocit, že by se mělo jednat se mnou i s mým bratrem stejně — úplně stejně. Já jsem ale za všechno dostala vyhubováno, zatímco jemu všechno prošlo. A mohl trávit víc času s taťkou při práci na autě. Zdálo se mi to nespravedlivé.“

Rozdílné zacházení s dětmi však nemusí být nezbytně nespravedlivé. Všimni si, jak jednal Ježíš se svými apoštoly. Nesporně všech dvanáct miloval, ale přesto pouze tři z nich pozval, aby byli svědky určitých událostí — vzkříšení Jairovy dcery a Ježíšova proměnění. (Matouš 17:1; Marek 5:37) Navíc Ježíš pociťoval zvlášť blízké přátelství k apoštolu Janovi. (Jan 13:23; 19:26; 20:2; 21:7, 20) Jednal s apoštoly rozdílně? Určitě. Bylo to nespravedlivé? Vůbec ne. Ačkoli měl Ježíš k některým apoštolům zvlášť blízko, ty ostatní nezanedbával. (Marek 6:31–34)

Podobně se možná na jednoho z tvých sourozenců soustřeďuje pozornost pro jeho talent, osobnost či potřeby. Přirozeně může být bolestné, když to vidíš. Otázkou však je: jsou tvé potřeby skutečně zanedbávány? Potřebuješ-li radu, pomoc nebo podporu svých rodičů, jsou ochotni ti pomoci? Pokud ano, můžeš pravdivě tvrdit, že je to vzhledem k tobě nespravedlivé? Bible nás vybízí, abychom jednali s druhými „podle jejich potřeb“. (Římanům 12:13) Jak ty, tak tví sourozenci máte různé potřeby a není prostě možné, aby s vámi rodiče jednali vždy stejně.

Barbora, o níž byla zmínka, si tudíž uvědomila, že nestranné jednání není vždy spravedlivé a že spravedlivé jednání není vždy nestranné. Barbora říká: „Začala jsem chápat, že já a můj bratr jsme dvě různé osoby a že je třeba, aby se s námi jednalo rozdílně. Když se dívám zpátky, zdá se mi neuvěřitelné, že jsem to nechápala, když jsem byla mladší. Myslím, že záleží na způsobu, jak se člověk v tomto věku dívá na věci.“

Nauč se být soudný

Ano, ‚způsob, jak se díváš na věci‘, hodně souvisí s tím, jak budeš na svou situaci reagovat. Jako barevná skla v brýlích mohou emoce přibarvit tvůj pohled na věci. A citová potřeba pozornosti a schválení rodičů je silná. Výzkumní pracovníci Stephen Bank a Michael Kahn pozorovali: „I kdyby se rodičům podařilo dosáhnout ideálního stavu, kdy by se svými dětmi, které jsou rozdílné, zacházeli opravdu nestranně, přesto každé dítě bude mít pocit, že rodiče protěžují jednoho z těch ostatních.“

Podívejme se znovu na výroky tří mladých lidí, které jsme uvedli na začátku článku. Jejich situace by vypadala bezútěšně, kdyby nebylo jedné skutečnosti — jednalo se o sourozence! Ano, každý z nich měl pocit, že ti druzí dostávají více pozornosti a že on nebo ona jsou přehlíženi! Často je náš pohled na věci trochu pokřivený. „Muž s rozlišovací schopností je chladného ducha,“ říkají Přísloví 17:27. Projevovat rozlišovací schopnost znamená dívat se na věci realisticky a objektivně, a ne citově. Rozlišovací schopnost ti může pomoci, aby sis uvědomil, že i když snad tví rodiče nejednají s každým z vás stejně, chtějí pro vás to nejlepší! Když si to uvědomíš, může ti to pomoci, abys nepociťoval hněv a hořkost.

Co však, jestliže se ti oprávněně zdá, že se ti nedostává pozornosti, na kterou máš právo? Co můžeš dělat? O tom bude pojednávat příští vydání Probuďte se!

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 26]

Rozdílné zacházení se může zdát nespravedlivé