Mladí lidé se ptají . . .

Jak se mám vyrovnat s nadržováním?

„Moje sestra je o dva roky mladší než já, a rodiče věnují všechnu pozornost jen jí. . . . Připadá mi to nespravedlivé.“ (Rebeka)a

ČÍM víc pozornosti tvůj sourozenec dostává, tím víc se možná cítíš zanedbáván. A má-li tvůj sourozenec vynikající schopnosti či vážné problémy anebo má-li rysy osobnosti a zájmy stejné jako tvoji rodiče, musíš se hodně namáhat, aby se ti dostalo vůbec nějaké pozornosti! Čím víc na to myslíš, tím víc tě to bolí a tím víc se zlobíš.b

Bible však varuje: „Buďte znepokojeni, ale nehřešte. Vypovídejte se ve svém srdci, na lůžku, a mlčte.“ (Žalm 4:4) Když jsi vyveden z míry a jsi rozzlobený, mnohem pravděpodobněji řekneš něco, čeho bys mohl později litovat. Vzpomeň si, jak Kaina pobouřilo, že jeho bratr Abel má lepší postavení u Boha než on. Bůh ho varoval: „Hřích se krčí u vchodu a žádostivě po tobě touží; a ty, ty ho ovládneš?“ (1. Mojžíšova 4:3–16) Kain své pocity neovládl, a následky byly tragické!

Pravda, nehodláš se stát vrahem jako Kain. Ale přesto může nadržování vyvolat ošklivé pocity a emoce. Je tedy možné, že se u tvých dveří skutečně krčí nebezpečí! Jaká nebezpečí to mohou být? A jak můžeš situaci zvládnout?

Drž na uzdě svůj jazyk!

Když bylo Bětce třináct let, měla pocit, že rodiče nadržují jejímu bratrovi a že s ní jednají nespravedlivě. Vzpomíná: „Hodně jsme na sebe s mamkou křičely, ale nemělo to vůbec žádný smysl. Neposlouchala jsem, co mi říká, a ona zase neposlouchala, co říkám já, a tak to k ničemu nevedlo.“ Možná jsi také přišel na to, že křikem se situace jen zhoršuje. Dopis Efezanům 4:31 říká: „Ať je od vás odňata všechna zlomyslná hořkost a hněv a zloba a jekot a utrhačná řeč spolu se vší špatností.“

Křikem svůj názor vyjadřovat nemusíš. Klidný přístup je obvykle úspěšnější. Přísloví 25:15 říkají: „Trpělivost zapůsobí na velitele, a mírný jazyk může zlomit kost.“ A tak jestliže se zdá, že se tvoji rodiče proviňují nadržováním, nekřič na ně a neobviňuj je. Čekej na vhodnou dobu a pak si s nimi promluv klidně a s úctou. (Srovnej Přísloví 15:23.)

Jestliže se zaměříš na nedostatky rodičů nebo jim začneš vyčítat, že jsou „nespravedliví“, jen se jim odcizíš nebo je přiměješ k obraně. Raději se zaměř na to, jak na tebe jejich jednání působí. (‚Opravdu mě bolí, když mě přehlížíte.‘) Pravděpodobnost, že je to přiměje, aby tvé pocity brali vážně, bude větší. Buď také „rychlý k slyšení“. (Jakub 1:19) Je docela možné, že rodiče mají oprávněný důvod k tomu, aby tvému sourozenci věnovali mimořádnou pozornost. Snad má problémy, o kterých nevíš.

Ale co když máš sklon v zlosti vybuchnout a mluvit ukvapeně? Přísloví 25:28 přirovnávají ‚muže, který nemá žádnou zábranu pro svého ducha,‘ k městu ‚bez hradeb‘; pravděpodobně bude přemožen vlastními nedokonalými popudy. Na druhé straně schopnost ovládat své pocity je známkou skutečné síly! (Přísloví 16:32) Proč tedy nepočkat, dokud se neuklidníš, možná až do druhého dne, a své pocity vyjádřit až potom? Možná také zjistíš, že pomáhá, když se od té situace oprostíš třeba procházkou nebo nějakým cvičením. (Přísloví 17:14) Jestliže budeš ovládat své rty, pak možná neřekneš něco zraňujícího nebo nerozumného. (Přísloví 10:19; 13:3; 17:27)

Nenápadná neposlušnost

Další léčka, které je třeba se vyhnout, je neposlušnost. Šestnáctiletá Marie si všimla, že když její bráška naruší rodinné studium Bible, nikdy není potrestán. Tato zdánlivá nespravedlnost jí vadila, a tak začala „stávkovat“ a odmítala se studia účastnit. Použil jsi někdy metodu tichého vzdoru nebo zahájil jsi kampaň nespolupráce, když jsi měl pocit, že něco je nespravedlivé?

Pokud ano, uvědom si, že takové tiché podvracení odporuje biblickému příkazu ctít a poslouchat rodiče. (Efezanům 6:1, 2) Neposlušnost navíc podrývá tvůj vztah k rodičům. Bude lepší, když si s rodiči o tom problému promluvíš. Přísloví 24:26 ukazují, že „ten, kdo odpovídá přímočaře,“ si získá úctu druhých lidí. Když si Marie promluvila s maminkou, vzájemně se pochopily a situace se začala zlepšovat.

Nebezpečí izolace

Další nezdravý způsob, jak se vyrovnat s nadržováním, je odtáhnout se od rodiny nebo hledat pozornost u nevěřících. Právě to se stalo Sandře: „Odtáhla jsem se od našich a obrátila jsem se ke světským přátelům ze školy. Dokonce jsem chodila s chlapci, ale rodiče to nevěděli. Pak jsem byla velmi sklíčená a trápilo mě svědomí, protože jsem věděla, že nejednám správně. Chtěla jsem se z té situace nějak vymanit, ale prostě jsem nevěděla, jak bych to rodičům řekla.“

Izolovat se od rodiny a spoluvěřících je nebezpečné — zvlášť když jsi rozrušený a nemyslíš jasně. Přísloví 18:1 varují: „Ten, kdo se odlučuje, bude hledat svou vlastní sobeckou touhu; vybuchne proti vší praktické moudrosti.“ Jestliže je v tuto chvíli pro tebe těžké obrátit se na své rodiče, vyhledej takového křesťanského přítele, který odpovídá popisu v Přísloví 17:17: „Pravý druh miluje celou dobu a je bratrem, který se narodil pro čas tísně.“ Takového ‚pravého druha‘ obvykle nejsnáz najdeš mezi zralými členy sboru.

Sandra našla ‚pravého druha‘ v pravý čas: „Když navštívil náš sbor krajský [cestující] dozorce, rodiče mě vyzvali, abych s ním spolupracovala. On a jeho manželka byli realističtí a opravdu se o mě zajímali. Mohla jsem si s nimi povídat a neměla jsem pocit, že mě odsoudí. Uvědomovali si, že když je někdo vychováván jako křesťan, neznamená to, že je dokonalý.“ Jejich povzbuzení a zralou radu Sandra právě potřebovala. (Přísloví 13:20)

Nebezpečí závisti

Přísloví 27:4 varují: „Je krutost vzteku, také záplava hněvu, ale kdo může obstát před žárlivostí?“ Závist a žárlivost vůči sourozenci, jemuž se projevuje větší přízeň, dohnala některé mladé lidi k ukvapenému jednání. Jedna žena přiznala: „Když jsem byla malá, měla jsem jemné, řídké hnědé vlasy a moje sestra měla krásnou zlatou hřívu, která jí sahala až k pasu. Tátovi se její vlasy vždycky moc líbily. Říkal jí, že je jeho ‚Rapunzel‘. Jednou v noci, když sestra spala, jsem vzala maminčiny krejčovské nůžky a ostříhala jsem jí tolik vlasů, kolik jsem jen mohla.“ (Siblings Without Rivalry [Sourozenci bez rivality] od Adele Faberové a Elaine Mazlishové)

Není tedy divu, že v Bibli je závist označena za jeden z ničemných ‚skutků těla‘. (Galaťanům 5:19–21; Římanům 1:28–32) Avšak ‚náchylnost k závisti‘ máme všichni. (Jakub 4:5) Pokud se tedy přistihneš, že plánuješ, jak svému sourozenci způsobit potíže, jak ho dostat do špatného světla nebo jak ho jinak odkázat do patřičných mezí, je docela možné, že se závist „krčí u vchodu“ a snaží se tě ovládnout!

Co bys měl dělat, jestliže v sobě takové škodlivé pocity objevíš? Především se pokus modlit se k Bohu o jeho ducha. V dopise Galaťanům 5:16 se píše: „Choďte stále duchem a neprovedete vůbec žádnou tělesnou žádost.“ (Srovnej Titovi 3:3–5.) Také ti může pomoci, když budeš přemýšlet o svých skutečných citech ke svému sourozenci. Můžeš opravdu říci, že k němu kromě rozmrzelosti necítíš ani trochu lásky? Nuže, Písmo nám říká, že „láska není žárlivá“. (1. Korinťanům 13:4) Odmítni se tedy zabývat negativními myšlenkami, které v tobě závist vyvolávají. Jestliže rodiče věnují tvému sourozenci mimořádnou pozornost, zkus se radovat s ním. (Srovnej Římanům 12:15.)

I v tomto ohledu bude užitečné, když s rodiči budeš mluvit. Jestliže dojdou k přesvědčení, že je potřeba věnovat ti víc pozornosti, hodně ti to pomůže, abys závist vůči sourozencům překonal. Ale co když se situace doma nezlepší a nadržování trvá dál? Nerozčiluj se, nekřič ani se proti rodičům nebuř. Snaž se spolupracovat a být poslušný. Je-li to nutné, vyhledej podporu zralých křesťanů ve sboru. A především se přimkni k Jehovovi Bohu. Pamatuj na žalmistova slova: „Kdyby mě opravdu opustil můj vlastní otec a má vlastní matka, dokonce sám Jehova by se mě ujal.“ (Žalm 27:10)

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 19]

Když vysvětlíš, že se cítíš přehlížen, možná se tím problém vyřeší