Hluk — Obtíž moderní doby

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V BRITÁNII

„Jeden z největších stresových faktorů v životě.“—(Makis Tsapogas, poradce Světové zdravotnické organizace)

„Nejpronikavější znečištění Ameriky.“—(The Boston Sunday Globe, USA)

„Nejhorší znečištění naší doby.“—(Daily Express, Londýn)

NEMŮŽETE to vidět, čichnout si k tomu, ochutnat to ani se toho dotknout. HLUK, prokletí novodobého městského života, nyní znečišťuje i venkov.

Jeden americký přírodovědec, který asi šestnáct let nahrával zvuky v přírodě, zjistil, že jeho úkol je stále obtížnější. V roce 1984 zkoumal 21 míst ve státě Washington (USA), kde patnáct minut nebo i déle nebyl žádný hluk. O pět let později byla taková místa jen tři.

Najít tři místa bez hluku by pro mnoho obyvatel světa bylo náročným úkolem. V Japonsku konstatovala celostátní zpráva za rok 1991, že hluk vyvolal více stížností než kterákoli jiná forma znečišťování. Londýnský list The Times trefně označuje hluk za „největší metlu současného života“. Hluk je dnes běžný — ať je to protivně vytrvalé štěkání psa, či dunění sousedova stereopřehrávače, anebo neustálé vřískání automobilových poplašných zařízení a rádií. Ovšem znečištění hlukem není nic nového. Má dlouhou historii.

Není to nový problém

Julius Caesar chtěl předejít dopravním zácpám, a tak z centra Říma vykázal přes den všechno, co mělo kola. Ke smůle jeho i ostatních Římanů měl tento výnos za následek, že Řím byl v noci velmi hlučný. „Po kamenném dláždění rachotila dřevěná nebo okovaná kola.“ (The City in History [Město v dějinách] od Lewise Mumforda) O více než sto let později si básník Iuvenalis stěžoval, že hluk odsoudil Římany k trvalé nespavosti.

V 16. století se anglické hlavní město Londýn stalo kypící metropolí. „První věc, která většině návštěvníků jistě neušla,“ píše Alison Plowdenová ve své knize Elizabethan England (Alžbětinská Anglie), „byl lomoz: klepání a cvakání z tisíce dílen, rachot a skřípění kol, bučení dobytka vedeného na trh a chraplavý křik pouličních prodavačů, kteří vychvalovali své zboží.“

V 18. století se přihlásila o slovo průmyslová revoluce. Nyní byly účinky mechanického hluku zjevné, protože dělníci v továrnách trpěli poškozením sluchu. Ale na rostoucí hluk si stěžovali i obyvatelé měst, kteří nežili v blízkosti továren. Historik Thomas Carlyle se uchýlil do „tiché místnosti“ na střeše svého londýnského domu, aby se zbavil kokrhajících kohoutů, klavírů, jejichž zvuk doléhal od sousedů, a blízkého pouličního ruchu. List The Times uvádí: „Nebylo to nic platné.“ Proč? „Potom ho rušila nová sada zvuků, například píšťaly lodí a lokomotiv.“

Rozšířené novodobé znečištění

Ti, kdo proti hluku protestují dnes, se zaměřují na letiště, protože proti pokusům zavést zákony omezující znečišťování hlukem se silně staví právě letecké společnosti. Když manchesterské letiště v Anglii pravidelně udělovalo pokuty, kdykoli vzlétl nadzvukový letoun Concorde, mělo to nějaký efekt? Ne. Jeden kapitán Concordu uznal, že to letadlo skutečně je hlučné, ale řekl také, že kdyby odstartoval s menší zásobou paliva, čímž by se hlučnost snížila, nedoletěl by bez mezipřistání do Toronta nebo do New Yorku.

Bránit hluku pocházejícímu ze silniční dopravy je stejně problematické. Například v Německu průzkumy ukazují, že tento typ znečištění obtěžuje 64 procent populace. A problém roste. Je prý tisíckrát větší než v dobách, kdy společnost nebyla motorizovaná. Zpráva z Řecka konstatuje, že „Atény jsou jedním z nejhlučnějších měst v Evropě a je tam tak pekelný rámus, že Atéňanům poškozuje zdraví“. I japonská agentura pro životní prostředí registruje zhoršování situace v souvislosti s hlukem z dopravy a připisuje to stále rostoucímu používání automobilů. Při nízkých rychlostech je hlavním zdrojem hluku motor auta, ale při rychlosti nad šedesát kilometrů za hodinu dělají největší hluk pneumatiky.

V Británii si lidé nejvíce stěžují na hluk v domácnostech. V roce 1996 britský Diplomovaný institut komunální hygieny uvedl, že počet stížností na hlučné sousedy vzrostl o deset procent. Mluvčí institutu k tomu řekla: „Je těžké to vysvětlit. Jedním faktorem může být i to, že lidé jsou v práci pod takovým tlakem, že doma mají větší nároky na klid a ticho.“ Dvě třetiny všech stížností, které byly v roce 1994 v Británii podány, se týkaly hudby v pozdních večerních hodinách a hlučných automobilových motorů, alarmů a klaksonů. Ale co těch odhadovaných sedmdesát procent obětí hluku, které si ze strachu před odvetou nestěžují? Tento problém je skutečně všude.

Znečištění hlukem je velmi rozšířené, a proto se organizace na ochranu prostředí snaží prosadit zákony, které by znečišťování hlukem omezovaly. Například některé obce ve Spojených státech přijaly místní opatření, která omezují používání motorových zahradních strojů. V Británii se nový zákon o hluku zaměřuje na hlučné sousedy a opravňuje k tomu, aby v době od 23:00 do 7:00 byla namístě udělena pokuta za jeho porušení. Místní úřady dokonce mají moc zabavit stereozařízení, které hluk působí. Nicméně hluk přetrvává.

Když je znečištění hlukem stále vážnějším problémem, možná si říkáte, co s tím vy jako oběť můžete dělat. Na druhé straně, jak si můžete dát pozor, abyste vy sami hluk nepůsobili? Bude někdy trvalý pokoj a klid? Odpovědi najdete v následujících článcích.