Co je v nejlepším zájmu dítěte?

ROZVÉST se, nebo se nerozvést? To je pro mnoho lidí, kteří žijí v nešťastném manželství, velké dilema. Před mnoha lety se z náboženských i mravních důvodů pohlíželo na rozvod s nelibostí, a často s nelibostí velmi otevřenou. A rodiče žijící v nešťastném manželství obvykle zůstávali spolu kvůli dětem. Později se však měřítka tohoto světa radikálně změnila, a dnes je rozvod všeobecně přijatelný.

Nicméně přesto, že rozvod přijatelný je, stále více rodičů, soudců, sociologů a jiných lidí vyjadřuje znepokojení nad tím, jak nepříznivý dopad má rozvod na děti. Nyní je slyšet stále více varovných hlasů. Přibývá dokladů o tom, že dopad rozvodu může být pro dítě ničivý. Rodiče jsou nabádáni, aby mysleli na to, jaké následky bude mít rozvod pro ně i pro jejich děti. Socioložka z Princetonské univerzity Sara McLanahanová tvrdí, že „dvě třetiny až tři čtvrtiny rozvedených dvojic si měly dát víc načas a víc se zamyslet nad tím, zda dělají to pravé“.

Nedávné průzkumy ukazují, že děti z rozvedených rodin jsou ve větším nebezpečí, že se příliš brzy stanou rodiči, že opustí školu, že budou trpět depresí, že se jednou rozpadne jejich vlastní manželství a že se zařadí mezi příjemce sociální péče. Na Západě je rozvodem postiženo každé šesté dítě. Historička Mary Ann Masonová ve své knize o svěřování dětí do péče ve Spojených státech konstatovala: „Dítě narozené v roce 1990 má asi padesátiprocentní šanci, že otázku, kde bude žít a s kým, bude řešit soud.“

Žel, rozvodem nepřátelství vždycky nekončí. Rodiče mohou stále bojovat u soudů o svěření dítěte do péče a o právo na návštěvy a uvádět tak dítě do dalšího stresu. Tyto citově nabité střety v nepřátelské atmosféře soudní síně jsou pro děti zkouškou oddanosti jejich rodičům a často v nich zanechají pocit bezmocnosti a strachu.

Jeden poradce ve věci rodiny řekl: „Rozvod není vysvobozením pro děti. Někdy je vysvobozením pro dospělé.“ Skutečnost je taková, že rodiče rozvodem snad vyřeší své vlastní těžkosti, ale zároveň zasadí ránu svým dětem, které se budou možná celý život namáhat, aby si tuto škodu vynahradily.

Jaké jsou možnosti

V nepřátelské atmosféře a citovém stresu, jež rozpad manželství doprovázejí, je velmi obtížné dohodnout se na budoucí péči o děti klidně a rozumně. Ve snaze minimalizovat konfrontace mezi rodiči a vyhnout se nepřátelským soudním sporům nabízejí některé soudní okresy alternativní způsoby, jak spor urovnat, například mimosoudní zprostředkování.

Když je zprostředkování prováděno správně, umožňuje rodičům vypracovat dohodu a nenechávat rozhodnutí o svěření dětí na soudci. Jestliže zprostředkování není možné, mohou rodiče k dohodě o svěření dětí do péče a o návštěvách dospět prostřednictvím svých právníků. Jakmile se rodiče dohodnou a vypracují dohodu písemně, soudce může podepsat rozhodnutí, které obsahuje jejich přání.

Když se rodiče dohodnout nemohou, právní systém v mnoha zemích využije své prostředky k tomu, aby se pokusil hájit nejlepší zájmy dětí. Soudci půjde především o děti, ne o rodiče. Zváží mnoho důležitých faktorů, například přání rodičů, vztah dítěte ke každému z nich, přání dítěte a schopnost každého rodiče zajistit každodenní péči. Pak soudce rozhodne, kde a s kým bude dítě žít, a také jak budou rodiče dělat důležitá rozhodnutí o budoucnosti dítěte.

Při výhradní péči o dítě může mít rozhodovací pravomoc jen jeden z rodičů. Při společné péči o dítě se musí na důležitých věcech, například na zdravotní péči a vzdělání dítěte, shodnout oba rodiče.

Otázky, které mohou vyvstat

V situaci, kdy probíhá spor o svěření dítěte do péče, musí rodič, který je svědkem Jehovovým, také zvážit, co je v nejlepším zájmu dítěte i v duchovním ohledu. Například co když rodič, který není svědkem, je proti jakémukoli biblickému poučování dítěte? Nebo co když byl rodič, který není svědkem, vyloučen z křesťanského sboru?

V takových situacích může být rozhodování křesťanského rodiče složitější. Chce jednat moudře a rozumně, ale také si chce udržet dobré svědomí před Jehovou a s modlitbou zvažuje, co je v nejlepším zájmu dítěte.

V následujících článcích se podíváme na tyto otázky: Když jde o svěření dítěte do péče, jak se zákon dívá na náboženství? Jak mohu takovou situaci zvládnout? Kdyby mi dítě svěřeno nebylo, jak se s tím vyrovnám? Jak pohlížet na společnou péči o dítě v případě, že je druhý rodič vyloučen z křesťanského sboru?