Svěření dítěte do péče — Vyrovnaný názor

PO ROZVODU často nastává skutečně těžká situace — boj o lásku dítěte a o vládu nad ním. Rčení „k boji je potřeba dvou“ neplatí vždy. Možná stačí jen jeden arogantní rodič, který chce prosadit svou. Jedna právnička z Toronta podotkla: „V rodinném právu je všechno citově velmi nabité a zasahuje to srdce.“

Někteří rodiče, místo aby mysleli na to, co je v nejlepším zájmu dítěte, neustále spor protahují, a to tím, že se přou o věci, které s případem nesouvisejí. Někteří se například snažili dokázat, že rozhodnutí o svěření dítěte do péče by mělo být změněno, protože druhý rodič je svědkem Jehovovým a připraví dítě o ‚normální způsob života‘.

Rodič, který není svědkem, může dělat spornou otázku ze slavení narozenin, Vánoc, nebo dokonce svátku Všech svatých. Někteří si mohou stěžovat, že styky dítěte a jeho zařazení do společnosti by byly omezeny, kdyby se dítě rozhodlo nezdravit vlajku. Nebo někdo může tvrdit, že dítě utrpí psychickou škodu, bude-li doprovázet rodiče při tom, když mluví s ostatními lidmi o Bibli. Někteří rodiče, kteří nebyli svědky, dokonce tvrdili, že by mohl být ohrožen život dítěte, protože rodič, který je svědkem, nedá souhlas k tomu, aby dítě dostalo transfúzi krve.

Jak se křesťan vyrovná s takto citově nabitými argumenty? Citová reakce — „oplatit stejnou mincí“ — nebude účinná. Jestliže je věc předložena soudu, každý z rodičů má právo na to, aby byl vyslechnut. Je velmi důležité mít na mysli biblickou radu: „Uvrhni své břemeno na Jehovu, a on sám tě podpoří. Nikdy nedovolí, aby se spravedlivý potácel.“ (Žalm 55:22) Když o tom bude rodič rozjímat a uplatňovat biblické zásady, může se s Jehovovou pomocí vyrovnat s jakýmkoli výsledkem soudního řízení. (Přísloví 15:28)

Rozumnost

Klíčovou věcí jsou nejlepší zájmy dítěte. Jestliže je rodič příliš náročný, může se stát, že mu dítě svěřeno nebude, a dokonce bude omezeno i jeho právo na návštěvy. Moudrý rodič se chová pokojně. Chová v mysli biblickou radu: „Nikomu neodplácejte zlé zlým. . . . Dejte místo zlobě . . . Nedej se přemoci zlem, ale neustále přemáhej zlo dobrem.“ (Římanům 12:17–21) U soudu, v právníkově kanceláři i při jednání s těmi, kdo posuzují způsobilost rodiče k péči o dítě, má rodič jednat tak, ‚aby se jeho rozumnost stala známou všem lidem‘. (Filipanům 4:5)

Někdy se odcizený partner bude snažit, aby druhé podvedl, a začne předkládat zavádějící a spekulativní sporné otázky. Je moudré bojovat proti lidskému sklonu reagovat na takové slovní útoky přehnaně. Oblíbenými náměty, které odcizení druhové používají k působení škody při soudním jednání o svěření dítěte do péče, jsou zdraví, náboženství a vzdělání. (Přísloví 14:22)

K rozumnosti patří i schopnost zvažovat fakta a jednat o spravedlivé dohodě. Žádný rodič by neměl zapomínat, že i po rozvodu má dítě stále dva rodiče. Rodiče se rozvedli spolu, ale nerozvedli dítě. Proto by měl mít každý z rodičů — až na extrémní případy — svobodu, aby, když dítě má, také jako rodič působil. Oba rodiče by měli mít svobodu vyjadřovat své pocity i hodnoty, jež zastávají, a vést dítě k tomu, aby se podílelo na zákonných činnostech rodiče, náboženských i jiných.

Zvažme, jak může soudní řízení dopadnout: rozhodnutím o (1) společné péči o dítě, (2) výhradní péči o dítě a (3) omezení práva návštěv. Jaký je rozdíl mezi společnou a výhradní péčí? Jak se můžete vyrovnat s tím, že jste dítě do péče nedostali? Co když je jeden z rodičů vyloučený z křesťanského sboru?

Společná péče

Někteří soudci se domnívají, že je důležité, aby dítě udržovalo kontakt s oběma rodiči. Jejich uvažování se opírá o výzkumné práce, které ukazují, že dítě trpí po rozvodu menším stresem a je citově méně poškozeno, jestliže jsou rodiče schopni pečovat o dítě společně. Dítě nemá pocit, že ho jeden z rodičů opustil, ale cítí lásku obou rodičů a patří do obou domácností. „Společná péče o dítě je způsob, jak z péče o dítě nevytlačit ani jednoho rodiče,“ říká jeden odborník na rodinné právo.

Avšak dr. Judith Wallersteinová, výkonná ředitelka Střediska pro rodiny v přechodném stadiu v kalifornském Corte Madera, varuje, že má-li se společná péče o dítě dařit, musí být rodiče schopni spolupráce a dítě musí být přizpůsobivé a musí dobře vycházet s lidmi. Tyto vlastnosti jsou podstatné, protože při společné péči o dítě je oběma rodičům ponecháno právo podílet se na rozhodování o významných otázkách, například o zdravotní péči, vzdělání, náboženské výchově a společenském životě dítěte. To je však možné jen tehdy, jestliže oba rodiče nadále rozumně zvažují, co je v nejlepším zájmu dítěte, a ne to, co je jejich zájmem osobním.

Výhradní péče o dítě

Soud může svěřit výhradní péči o dítě rodiči, který je podle jeho názoru lépe vybaven k tomu, aby se o potřeby dítěte postaral. Soudce může stanovit, že takový rodič bude o důležitých otázkách týkajících se blaha dítěte rozhodovat zcela sám. Soud často dospěje k takovému rozhodnutí poté, co vyslechl názor poradců. To jsou obvykle psychologové, psychiatři nebo sociální pracovníci.

Zastánci výhradní péče o dítě se domnívají, že toto uspořádání poskytuje dítěti větší stabilitu. Mnoho soudců toto uspořádání podporuje v případě, že rodiče nejsou schopni spolu rozumně komunikovat nebo že taková komunikace není pravděpodobná. Ovšem rodič, jemuž dítě do péče svěřeno nebylo, není ze života dítěte vyloučen. Takový rodič má obvykle právo na návštěvy a oba rodiče mohou dítěti dále poskytovat potřebné vedení, lásku a náklonnost.

Právo na návštěvy

Bylo by nerealistické, kdyby se rodiče dívali na péči o dítě jako na spor, který má „vítěze“ a „poraženého“. Rodič je úspěšný a „vítězí“, když vidí, že jeho dítě dospívá ve zralého, schopného a slušného dospělého člověka. Úspěch ve výchově dětí není přímo vázán na zákonné poručnictví. Tím, že křesťan dodržuje soudní nařízení, dokonce i když se jeví jako nespravedlivé, „se podřizuje nadřazeným autoritám“. (Římanům 13:1) Je také důležité pamatovat, že to není čas k tomu, aby soutěžil o náklonnost nebo oddanost dítěte, takže by druhého rodiče snižoval ve snaze zničit vztah mezi ním a dítětem.

V Bibli jsou příklady bohabojných rodičů, kteří byli z různých důvodů odloučeni od svých dětí. Například Amram a Jochebed, rodiče Mojžíšovi, jednali v nejlepším zájmu svého dítěte, když je v malé plovoucí schránce dali „do rákosí u břehu řeky Nilu“. Když dítě vylovila faraónova dcera, zachovali si důvěru v Jehovu. Tito moudří a věrní rodiče byli odměněni velkorysým „právem na návštěvy“, jehož účinně využili k tomu, aby chlapce učili Jehovově cestě. Z Mojžíše vyrostl vynikající služebník pravého Boha. (2. Mojžíšova 2:1–10; 6:20)

Ale co když je jeden z rodičů vyloučený? Měl by křesťanský rodič připustit, aby dítě navštěvoval? Proces vyloučení ze sboru mění pouze duchovní vztah mezi jednotlivcem a křesťanským sborem. Fakticky přerušuje duchovní pouta. Ale vztah rodič-dítě zůstává nezměněn. Rodič, jemuž je dítě do péče svěřeno, musí respektovat právo vyloučeného rodiče na návštěvy. Avšak jestliže rodič, jemuž dítě do péče svěřeno není, představuje bezprostřední a podstatnou hrozbu pro tělesné nebo citové blaho dítěte, pak soud (nikoli druhý rodič) může zařídit, aby návštěvy dítěte probíhaly pod dohledem třetí strany.

Nikdy nejste sami

Rozvodové řízení a následné spory o dítě jsou citově vyčerpávající zážitky. Svazek, který začínal tak slibně, se rozpadl a s ním i sny, plány a očekávání obou partnerů. Nevěra nebo extrémní týrání může věrnou manželku přimět k tomu, aby pro sebe a své dítě hledala ochranu zákona. Možná však u ní přetrvávají pocity viny a nedostatečnosti, když uvažuje o tom, kde byla chyba nebo jak se záležitosti mohly vyřídit lépe. Mnoho dvojic si dělá starosti s tím, jak budou na rozpad rodiny reagovat jejich děti. Soudní spory o děti se po emocionální stránce mohou podobat jízdě na horské dráze, která vyzkouší nejen integritu člověka jako pečujícího rodiče, ale také jeho víru a důvěru v Jehovu. (Srovnej Žalm 34:15, 18, 19, 22.)

Když se kvůli zneužívání dítěte nebo extrémnímu týrání ze strany manželského druha anebo proto, aby chránil své zdraví před nebezpečím nákazy pohlavně přenášenými chorobami od nevěrného partnera, rozhodne nevinný partner jednat, nemusí se cítit provinile ani se nemusí domnívat, že ho Jehova opustil. (Žalm 37:28) Byl to ten nevěrný nebo hrubý partner, kdo porušil posvátnou manželskou smlouvu a „jednal zrádně“ se svým druhem. (Malachiáš 2:14)

Nadále se ‚držte dobrého svědomí‘ před lidmi i před Jehovou a uplatňujte biblické zásady, jednejte se svým odcizeným partnerem čestně a buďte v jednáních týkajících se péče o dítě pružní. „Je totiž lépe, abyste trpěli proto, že činíte dobro, je-li to Boží vůle, než proto, že činíte zlo.“ (1. Petra 3:16, 17)

Pokud jde o děti, ty potřebují ujištění, že rozpad rodiny není jejich vina. Někdy věci prostě nedopadnou tak, jak se zamýšlelo. Ale uplatňování biblických zásad podněcuje mezi dítětem a rodiči otevřený rozhovor vedený s porozuměním a tak může být dopad rozvodu zmírněn. To je možné udělat například tak, že děti budou mít v plánování rodinného života po rozvodu aktivní roli. Pokud budete trpěliví a laskaví a budete se zajímat o pocity dítěte a naslouchat, když je vyjadřuje, velmi mu pomůžete přizpůsobit se novému řádu a novým životním podmínkám.

Mohou pomoci i druzí

Rodiče nejsou jediní, kdo může pomoci dítěti, které prožívá rozpad rodiny. I členové rodiny, učitelé a přátelé mohou dítě z rozvedené rodiny hodně podpořit a dodat mu jistotu. Zvláště prarodiče mohou velmi přispět k jeho stabilitě a dobrému citovému stavu.

Křesťanští prarodiče mohou poskytovat dítěti duchovní poučování a zaměstnávat je prospěšnými činnostmi, ale musí respektovat rozhodnutí rodičů o náboženské výchově, protože právě rodiče, nikoli prarodiče, mají morální i právní autoritu taková rozhodnutí dělat. (Efezanům 6:2–4)

S takovou podporou mohou děti z rozvrácených rodin překonat rozpad manželství svých rodičů. A mohou se nadále těšit na požehnání Božího nového světa, kde budou všechny rodiny zbaveny ‚zotročení porušeností a budou mít slavnou svobodu Božích dětí‘. (Římanům 8:21; 2. Petra 3:13)

[Rámeček na straně 11]

Jak odstranit nedorozumění

„Jazyk moudrých koná dobro s poznáním“ a křesťanský rodič má dobrou příležitost odstranit nedorozumění nebo polopravdy. (Přísloví 15:2) Například pokud jde o zdravotní péči o děti, „svědkové Jehovovi přijímají lékařskou péči včetně chirurgických zákroků“, ale když je svědkovi svěřeno dítě do péče, vyhrazuje si pro každý zákrok právo na souhlas po poučení.a (The Journal of the American Medical Association)

Svědkové Jehovovi berou své náboženství, jež je založeno na Bibli, vážně. Tak se stávají lepšími otci, matkami, dětmi, přáteli, sousedy i občany. Křesťanští rodiče ukázňují děti s láskou, budují v nich úctu k autoritě a dávají svým dětem soustavu dobrých hodnot pro život.b (Přísloví 13:18)

Světské vzdělání je důležitou částí výchovy dítěte a svědkové Jehovovi chtějí, aby jejich děti měly to nejlepší vzdělání, jaké je dostupné.c (Přísloví 13:20)

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 10]

Rodič, jemuž je dítě svěřeno do péče, by měl trpělivě naslouchat, když mu dítě vypráví o své návštěvě u druhého rodiče