Tančící ďáblové z Yare

BYLO teprve dopoledne, ale už bylo velké horko. Když jsme zpozorovali skupinu mužů oblečených do slavnostních tradičních kostýmů, divili jsme se, jak to mohou v takovém palčivém žáru vydržet. Byli jsme na návštěvě v zemědělském městečku San Francisco de Yare ve Venezuele. Muži v kostýmech byli známí Diablos Danzantes de Yare, tančící ďáblové z Yare.

Lidé ve Venezuele jsou většinou katolíci a prohlašují o sobě, že věří v Bibli. V místní kultuře však po generace hrají důležitou úlohu rituální tance, jejichž význačným rysem je zpodobňování démonů. Katolická církev tyto tance nejen toleruje, ale ve skutečnosti je podporuje. Tak je to i v případě tančících ďáblů z Yare.

Po příjezdu do Yare jsme byli překvapeni, že místní ústředí katolické organizace Bratrstvo nejsvětější svátosti je zároveň ústředím tančících ďáblů. Budova je známá jako Casa de Los Diablos (Ďáblova hospoda). Byla středa, den před katolickým svátkem Božího těla, a venku před budovou postávala řada profesionálních fotografů. Náhle se ozvalo víření bubnů, a několik mužů převlečených za démony se dalo do tance.

Kostýmy ďábelských tanečníků

Každý tanečník měl na sobě červenou košili, červené kalhoty, červené ponožky a sandály. Každý měl kolem krku růženec, kříž a katolický medailon. Další kříž měli upevněný na kostýmu. Každý držel v jedné ruce maracu, hudební nástroj ďábelského vzhledu vyrobený z vydlabané tykve, a v druhé ruce krátký bič. Nejnápadnější však byly obrovské groteskní pestrobarevné masky s rohy, výraznýma očima a mnohdy s obnaženými zuby. Každá maska byla připevněna k dlouhé červené plátěné kápi.

Dozvěděli jsme se, že tam mají různé druhy tanečníků. Hlavní tanečník capataz neboli dozorce je známý také jako diablo mayor neboli hlavní ďábel. Jeho maska má čtyři rohy. Do této úlohy je většinou vybrán ten, kdo tančí už dlouho. Pomocný dozorce neboli segundo capataz má tři rohy a obyčejní tanečníci bez hodnosti mají pouze dva rohy. Někteří tanečníci jsou promeseros, lidé, kteří plní slib, že budou po určitý počet let nebo možná celý život jednou za rok tančit. Tento slib či přísahu obvykle složili lidé, kteří věří, že jim Bůh splnil nějakou zvláštní prosbu.

Jdou ke kostelu

V poledne tanečníci odcházejí ze svého ústředí a vydávají se na cestu k místnímu kostelu, kde dostávají od kněze povolení pro zbytek svého průvodu. Tančící ďáblové čekají na kněze venku před kostelem. Tam pokleknou, aby od něho dostali požehnání. Potom tančí po ulicích městečka a někdy i dveře ode dveří. Obyvatelé domů dost často vítají tančící ďábly cukrovinkami, nápoji a jinými pokrmy. Tento průvod pokračuje bez přestávky celé odpoledne.

Příští den ráno, když začíná mše, se tanečníci znovu sejdou u Casa de Los Diablos. Unisono rachotí svými maracas a v rytmu bubnů se odtud v tanci vydávají ke hřbitovu. Na hřbitově je postaven oltář a před ním tanečníci prokazují čest zesnulým přátelům. Během tohoto obřadu je rytmus bubnů pomalý. Z pověrečného strachu pak tanečníci odcházejí ze hřbitova pozpátku, aby bylo jisté, že se k oltáři neobrátí zády. Odtud se ubírají ke kostelu, kde čekají, až skončí mše.

Kněžské požehnání

Na konci mše kněz vychází z kostela a žehná tanečníkům, kteří klečí se skloněnou hlavou, masky nechávají viset z kápí a tím symbolizují vítězství dobra nad zlem. Kněz usedá vedle hlavního ďábla. Společně poslouchají slavnostní sliby nových promeseros, kteří vysvětlují, proč slibují, že budou tančit a kolik let.

Bubeníci začínají bubnovat rychleji a v rytmu bubnů tančící ďáblové energicky pohybují svým tělem a svými maracas ve zrychleném tempu. Tančí i ženy, ale ne v kostýmech ďáblů. Mají na sobě červené sukně, bílé halenky a na hlavě bílé nebo červené šátky. Někteří tančící ďáblové nesou kus cesty v průvodu na ramenou sochu svého svatého patrona. Tanečníci končí svůj průvod tím, že prokazují poctu nejvýznamnějšímu kříži ve městě, a pak pochodují před kostelem.

Pro svědky Jehovovy to není

Pro nás turisty to byl zajímavý zážitek. Při své návštěvě v městečku Yare jsme se nemohli vyhnout sledování veřejných událostí, které se odehrávaly ve spojitosti s tančícími ďábly. Přesto se stejně jako více než 70 000 dalších svědků Jehovových ve Venezuele ani my, protože jsme křesťané, slavnosti tančících ďáblů z Yare ani podobných průvodů neúčastníme.

Proč ne? Protože se řídíme slovy apoštola Pavla: „Nechci . . . , abyste se stali účastníky démonů. Nemůžete pít kalich Páně a kalich démonů; nemůžete mít podíl v stolu Páně a v stolu démonů.“ (1. Korinťanům 10:20, 21, Žilka) (Zasláno)