Návrat londýnského divadla Globe

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V BRITÁNII

DIVADLO Globe, které bylo domovskou scénou her Williama Shakespeara, bylo znovu postaveno nedaleko místa, kde stálo dříve — v Southwarku, v Londýně, na jižním břehu Temže. Nová dvacetistěnná budova postavená podle původního divadla z roku 1599 ve tvaru kruhu patří k největším zajímavostem pro turisty.

Předtím než se v Londýně objevila divadla, byla tam oblíbenou formou zábavy štvanice psů na medvěda nebo býka. Psi vydráždění křikem diváků trýznili zvíře přivázané řetězem ke kůlu. Toto trýznění se odehrávalo v kruhových arénách — předchůdcích divadla —, kde byla sedadla umístěna v řadách nad sebou. Zvířata byla přivázána ve střední části arény, která byla později upravena na divadelní jeviště.

Později začaly být v oblibě divadelní hry a kolem Londýna vyrůstala nová divadla. Denně do nich chodily tisíce diváků. Starostové se snažili divadelní hry zakázat z toho důvodu, že byly vulgární a bezbožné. Zaměstnavatelé si stěžovali, že jim hry odvádějí dělníky od práce, protože se začínalo hrát ve dvě hodiny odpoledne. Podpora však přišla od královny Alžběty I., která byla patronkou divadla. Její státní rada divadelní hry chránila, aby tak královně pro zábavu zajistila zkušené herce. Pro představení na královském dvoře byla přednostně vybírána Shakespearova společnost.

V tom roce, kdy bylo původní divadlo Globe otevřeno, napsal Shakespeare hru Jindřich V. Bylo tedy logické, že tato hra byla vybrána pro první sezónu nového shakespearovského divadla.

V novém divadle Globe

Než začneme sledovat tuto tříhodinovou hru, zvedneme hlavu a podíváme se na mraky s nadějí, že nebude pršet, protože střední část divadla je pod širým nebem, a deštníky jsou zde zakázány. Jeviště vystupuje do 30metrového kruhového prostoru, kolem nějž jsou tři galerie sedadel nad sebou, kam se vejde asi 1 000 lidí. My však jsme mezi těmi 500 diváky, kteří si zaplatili nejlevnější místa k stání, a sledujeme hru z nekrytého prostoru uprostřed divadla. Do původního divadla se vešlo 3 000 diváků namačkaných těsně na sebe. To však novodobé bezpečnostní předpisy zakazují.

Střecha nad kruhovým prostorem k sezení je ošetřena protipožárním chemickým nátěrem. Divadlo je dále chráněno tím, že má ohnivzdorné jeviště a samočinné hasicí zařízení. Původní divadlo bylo zničeno v roce 1613, kdy se jeho střecha vzňala od zážehu dělového prachu na jevišti.

Divákům na nejlevnějších místech v přízemí je dovoleno chodit kolem jeviště, a dokonce se rukama opřít o jeho okraj. Před čtyřmi sty lety neukázněné davy lidí jedly a pily během představení a mnohdy mezi nimi vypukly rvačky. Kdykoli se jim zachtělo, tito lidé rušili ostrými kritickými poznámkami, syčením nebo tleskáním. Byli „na sebe nalepeni hlava na hlavě“, jak je popisoval jeden spisovatel z té doby, který jim dal přezdívku „smraďoši“.

Základní konstrukce novodobého divadla Globe je z dubového dřeva. Konstrukce je pevně spojena pomocí asi šesti tisíc kónických dubových kolíků. Potom, co v říjnu 1987 hurikán vyvrátil z kořenů tisíce stromů, bylo dubové dřevo snadno dostupné. Nejobtížnějším úkolem bylo vyhledat třináctimetrový trám, který tvoří průčelí přístřešku nad jevištěm. Po velkém pátrání byl asi 150 kilometrů na západ od Londýna objeven vhodný strom, vysoký přes 20 metrů.

Sloupy podpírající přístřešek nad jevištěm vypadají jako mramorové. Ale ne, jsou také ze dřeva, stejně jako byly sloupy prvního divadla Globe, které podle vyjádření jednoho obdivovatele byly „namalované v tak vynikající napodobenině mramoru, že mohla oklamat i nejšikovnějšího řemeslníka“.

Teď už jsou sedadla obsazena. Někteří diváci na nejlevnějších místech se tlačí kolem jeviště, jiní se opírají o dřevěné stěny arény. Když se začíná ozývat hudba, hluk ustává. Na balkóně nad jevištěm je šest hudebníků ve středověkých kostýmech a hrají na nástroje ze Shakespeareovy doby: na trubky, kornety a bicí nástroje.

Divadelní hra

Hudba sílí, a když dosahuje crescenda, objevují se herci a v jejím rytmu buší svými holemi do podlahy jeviště. Diváci na nejlevnějších místech se k tomu připojují svým dupáním. Rámus nečekaně přestane. Výpravu scény tvoří jediný herec a krátký prolog. Napjaté očekávání vrcholí. Náhle se na jevišti objeví dvě postavy v červeném — arcibiskup canterburský a biskup z Ely. Začíná hra, v jejímž průběhu se projeví licoměrnost církve a její intriky s anglickým králem Jindřichem V. a jež nakonec vyvrcholí porážkou Francie u Azincourtu na bojišti zbroceném krví.

Zanedlouho je postaven královský trůn, a my sledujeme rozmluvu krále Jindřicha se třemi jeho dvořany. Jak dvorní úředníci přecházejí po jevišti, stále obdivujeme autentičnost jejich středověkých kostýmů. Přesto je na obsazení hry něco divného, na co nemůžeme přijít. Pozorně prohlížíme program. Samozřejmě, všichni herci jsou muži! V alžbětinských dramatech vůbec nevystupovaly ženy. Jak to říká G. M. Trevelyan, který zkoumá dějiny společnosti, chlapci byli „od dětství pečlivě školeni k tomu, aby vystupovali v ženských úlohách důstojně, elegantně a obratně“. A tak to dělají i dnes.

Potlesk skončil a my odcházíme. Otáčíme se a naposledy se díváme na divadlo Globe, na jeho pozlacenou doškovou střechu, na jeho stěny z dubových trámů, které zvolna přecházejí do jemných odstínů šedi. Byl to mimořádný zážitek, který nás přenesl asi o 400 let nazpátek.

Potom se procházíme po výstavě Shakespearova divadla Globe. Se jménem Shakespeare se tu setkáváme na každém kroku. Jak si prohlížíme exponáty, zamýšlíme se nad otázkou: Kdo vlastně byl dramatik William Shakespeare? Nevyřešené otázky, které se týkají osoby Williama Shakespeara, budou námětem článku v některém z příštích vydání časopisu Probuďte se!

[Obrázek na straně 25]

Kresba starého divadla Globe

[Podpisek]

Z druhého svazku knihy The Comprehensive History of England

[Obrázky na straně 26]

Dnešní divadlo Globe

[Podpisky]

John Tramper

Richard Kalina