Svišťouni si sviští vzduchem — ONLINE KNIHOVNA Strážné věže

Svišťouni si sviští vzduchem

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V KENI

JEDEN Z NEJRYCHLEJŠÍCH tvorů na zemi se prohání vzduchem na svých srpovitých křídlech. Je to malý ptáček, který váží jen několik desítek gramů, přesto se však může pohybovat po obloze vysokou rychlostí. Jak uvádí The Encyclopedia Americana, „rorýsům je připisována rychlost více než 100 mil (160 kilometrů) za hodinu“. Ne nadarmo tito rychlí letci patří do řádu svišťounů.

Při pohledu na rorýse, kteří se vznášejí a krouží vysoko nad zemí a ve vysoké rychlosti pronásledují hmyz, se zdá, že je to vůbec nenamáhá. Rorýsi jsou ptáci, kteří stráví během svého života nejvíce času ve vzduchu, neboť ve vzduchu chytají potravu, jedí, pijí, sbírají materiál na stavbu hnízda, a dokonce se za letu i páří. Létají opravdu hodně, a proto starověcí pozorovatelé věřili, že se rorýsi ukládají ke spánku v nebesích — v mracích, kde nejsou vidět. Někteří rorýsi mohou strávit ve vzduchu až devět měsíců v roce. Jak se zdá, tito úžasní ptáčci dokonce za letu i spí.

Zkonstruováni k letu

Tělo rorýsů má úžasné aerodynamické vlastnosti. Rorýsi mají výkonná křídla ve tvaru půlměsíce, která jsou zakřivená dozadu a která tak eliminují do značné míry tření, jež zpomaluje let většiny ptáků. Létají tak, že svou rychlost zvyšují prudkými, krátkými údery křídel a občas chvíli plachtí.

Rorýsi mají svou neobvyklou manévrovací schopnost částečně díky tomu, že dokáží mávat za letu jedním křídlem rychleji než druhým. Právě mírně nesynchronizované mávání křídly umožňuje rorýsům dělat ostré obraty bez snížení rychlosti. Díky tomu rorýsi dosahují velké rychlosti, když honí hmyz a chytají ho do svých otevřených zobáčků. Rorýsi musí zkonzumovat velké množství hmyzu, aby uspokojili obrovské požadavky na přísun energie nutné k jejich rychlému životu. Při hledání potravy mohou tito hbití letci urazit stovky kilometrů za den.

Skromný vzhled rorýsů neodpovídá jejich vynikajícím letovým schopnostem. Samci i samičky jsou nevýrazní, většina z nich má matně šedou nebo hnědou barvu. Mnoho druhů rorýsů žije po celém světě a lze je spatřit zejména v tropických a subtropických zemích. Rorýsi, kteří obývají severní polokouli, táhnou na zimu tisíce kilometrů do teplých krajin.

Lepená hnízda

Při výrobě svých hnízd používají rorýsi velmi netradiční stavební materiál — vlastní sliny. Díky speciálním slinným žlázám mohou produkovat velké množství slin, které slouží jako pojivo pro materiál použitý ke stavbě hnízda.

Rorýsi jen zřídkakdy přistávají na rovné ploše a na rozdíl od ostatních ptáků se ani nemohou usadit na větvi. Na nohách mají malé zahnuté drápky. Nohy má rorýs tak krátké, že ho nemohou zvednout natolik, aby mohl volně zamávat křídly. Rorýsi se však svými drápky mohou ideálně přichytit na svislých plochách, například na útesech, v jeskyních a na stěnách budov. Když je čas na stavbu hnízda, rorýs nemůže na rozdíl od jiných ptáků sbírat listy, větvičky nebo bahno přímo ze země. Musí to dělat jinak.

Rorýs ostnitý sbírá větvičky tak, že rychle prolétává větvemi stromu, a přitom uchopí větvičku do zobáčku a silou svého pohybu ji utrhne. Potom větvičky slepí dohromady a pomocí svých lepkavých slin je připevní ke svislému povrchu. Rorýsi rodu Tachornis se mrštně pohybují vzduchem a chytají do svého zobáčku poletující chlupy, peří a kousky bavlny či jiného lehkého materiálu, které spojují svými slinami a používají při stavbě hnízda.

Jiným druhem rorýse je salangana ostrovní. Téměř celé hnízdo si salangana postaví z vlastních sražených slin. Po staletí jsou tato slinami slepovaná hnízda hlavní složkou lahodné polévky z vlaštovčích hnízd, která je tolik oblíbená v zemích Orientu. Uvádí se, že na tuto gastronomickou pochoutku se každoročně spotřebují miliony hnízd.

Jedny z nejzajímavějších hnízd si pomocí lepkavých slin staví rorýs malý. Peřím vystlané hnízdo přilepí tento drobounký ptáček na spodní stranu palmového listu. Hnízdo visí dnem vzhůru a vítr s ním často divoce lomcuje. Jak to, že ta nepatrná vajíčka zůstanou v hnízdě? David Attenborough to vysvětluje ve své knize Trials of Life (Co s sebou nese život): „Zdá se téměř nemožné, že by vajíčko mohlo zůstat v tom nepatrném pohárku. Určitě by vypadlo, nebýt skutečnosti, že ptáček přilepí nejen hnízdo k listu, ale i vajíčko k hnízdu.“ V hnízdě, jež je přilepeno k palmovému listu, rodiče svými drápky sevřou strany hnízda a střídavě zahřívají vejce. Když se ptáčata vylíhnou, zůstávají ve svém větrném domově, dokud jim nedorostou letky a oni neodletí.

Když spatříte tisíce rorýsů, jak ve vysoké rychlosti krouží a hlasitě, vzrušeně švitoří, je to nádherná podívaná. Když je člověk zezdola pozoruje, probouzí se v něm úcta k jejich volnosti a ocenění pro to, jak krásně a s jakým rozmyslem byli tito letečtí akrobati z řádu svišťounů vytvořeni.

[Obrázky na straně 17]

Rorýs velký

Rorýs obecný

[Podpisek]

Animals/Jim Harter/ Dover Publications, Inc.

[Obrázek na straně 17]

Rorýs ostnitý

[Podpisek]

[Podpisek obrázku na straně 16]