Únosy — Obchodní využití hrůzy

„ÚNOS je něco jiného než majetkový trestný čin. Je to nevyzpytatelné, kruté a bezohledné jednání vzhledem k základní lidské skupině, totiž k rodině,“ říká Mark Bles ve své knize The Kidnap Business (Únos jako řemeslo). Únos působí členům rodiny citový zmatek. Minutu po minutě, hodinu po hodině se zmítají mezi nadějí a zoufalstvím, když zápasí s pocity viny, nenávisti a bezmocnosti. Tento děs může trvat dny, týdny, měsíce a někdy i roky.

Zločinci ve své vytrvalé honbě za penězi těží z rodinných citových pout. Jedna skupina únosců donutila svou oběť, aby do tisku napsala tento otevřený dopis: „Žádám tisk, aby tento dopis všude zveřejnil, takže pokud se nevrátím, budou tím vinni nejen únosci, ale také moje rodina, která dala přednost penězům přede mnou.“ Italští únosci vyvíjejí nátlak na vyplacení výkupného tím, že oběti useknou některou část těla a pošlou ji příbuzným nebo do televizní stanice. Jeden mexický únosce dokonce mučil své oběti v průběhu telefonického vyjednávání s jejich rodinou.

Někteří únosci se naopak pokoušejí udělat na své oběti dobrý dojem. Na Filipínách byl například jeden podnikatel zadržován v luxusním hotelu v Manile, a než bylo zaplaceno výkupné, únosci mu poskytovali alkoholické nápoje a pobavení s prostitutkami. Většina obětí je však vězněna, aniž by se někdo staral o jejich tělesné potřeby nebo o jejich hygienu. S mnoha oběťmi únosů se zachází surově. V každém případě takový člověk vždy s hrůzou čeká, co se s ním stane.

Jak se s tímto duševním otřesem vyrovnat

Lidem zůstávají dlouhodobé citové šrámy i potom, co jsou po únosu propuštěni. Jistá zdravotní sestra ve Švédsku, která se stala obětí únosu v Somálsku, vyjádřila tento názor: „Jedna věc je ze všeho nejdůležitější. Musíte o tom se svými přáteli a příbuznými mluvit, a pokud to potřebujete, musíte vyhledat odbornou pomoc.“

Terapeuti vyvinuli metodu, která má obětem únosu pomoci. V několika krátkých sezeních takový člověk nejdříve analyzuje za odborné pomoci své zážitky, a teprve potom se setká se svou rodinou a vrátí se do normálního života. „Nebezpečí trvalého poškození se sníží, pokud je terapie poskytnuta brzy po takové události,“ říká Rigmor Gillbergová, pracovnice Červeného kříže, která se zabývá terapií krizí.

Další následky

Únos nezasáhne jen samotnou oběť a její rodinu. Strach z únosu může bránit turistickému ruchu a investicím, může také ve společnosti vyvolávat pocit nejistoty. Kvůli hrozbě únosu odešlo v roce 1997 z Filipín během několika měsíců šest mezinárodních firem. Jedna Filipínka, která pracuje ve skupině nazvané Občané proti zločinnosti, prohlásila: „Žijeme v trvalé hrůze.“

Článek v publikaci The Arizona Republic říká: „U vedoucích pracovníků v Mexiku je strach z únosu celkem oprávněně až na pokraji hysterie.“ Brazilský časopis Veja uvádí, že v nočních můrách brazilských dětí se místo příšer objevují únosci a lupiči. Na Tchaj-wanu se ve škole vyučuje prevence únosů a ve Spojených státech byly v rámci předcházení únosům instalovány ve školkách bezpečnostní kamery.

Konjunktura bezpečnostních poradců

Přibývání únosů a choulostivé otázky, které s tím jsou spojeny, vedly k nebývalé konjunktuře soukromých bezpečnostních firem. V brazilském městě Rio de Janeiro je těchto firem asi pět set a jejich příjmy dosahují 1,8 miliardy amerických dolarů.

Stále větší počet mezinárodních bezpečnostních firem učí prevenci únosu, publikuje zprávy o nebezpečných oblastech a sjednává výkupné. Rodinám a akciovým společnostem poskytují rady, seznamují je se strategií únosců a pomáhají jim, aby se s únosem psychicky vyrovnali. Některé firmy se dokonce snaží únosce dopadnout a po propuštění rukojmích získat zpět peníze, jež byly vyplaceny jako výkupné. Jejich služby však nejsou zdarma.

Navzdory veškeré této snaze však v mnoha zemích únosů přibývá. Richard Johnson, který je viceprezidentem pojišťovny Seitlin & Company, o situaci v Latinské Americe říká: „Všeobecně se předpokládá, že počet únosů bude stoupat.“

Proč únosů přibývá

Experti uvádějí množství důvodů, proč v poslední době přibývá únosů. Jedním z nich je zoufalá hospodářská situace v některých oblastech. Jeden humanitární pracovník v ruském městě Nal’čik řekl: „Nejlepší způsob, jak získat peníze, je tento nechvalně známý prostředek, totiž únos.“ V některých republikách bývalého Sovětského svazu jsou únosy údajně používány k financování soukromé armády místních vojenských diktátorů.

Mnoho lidí, více než kdykoli dříve, cestuje kvůli pracovním záležitostem nebo jako turisté a tím se únoscům otevírá nové pole, kde mohou najít kořist. Počet cizinců, kteří byli vzati jako rukojmí, se za posledních pět let zdvojnásobil. Od roku 1991 do roku 1997 došlo k únosu turistů přibližně ve dvaceti šesti zemích.

Kde se tito únosci berou? Po skončení některých vojenských konfliktů zůstali bývalí vojáci bez práce a bez prostředků. A právě takoví lidé mají pro tuto výnosnou činnost nezbytné předpoklady.

Podobně i účinnější opatření proti bankovním loupežím a tvrdé zásahy proti obchodování s drogami vedou k tomu, že únosy se pro zločince stávají náhradním zdrojem příjmu. Odborník v problematice únosů Mike Ackerman vysvětlil: „Majetkové trestné činy jsou ve všech společenských kruzích stále obtížnější, a proto přibývá trestných činů proti lidem.“ Podnětem pro potenciální únosce by mohlo být také zveřejňování zpráv o zaplacení vysokého výkupného.

Motivy nejsou vždy stejné

Většině únosců nejde o nic jiného než o peníze. Požadavky na výkupné kolísají od několika dolarů až do rekordní sumy šedesáti milionů dolarů, jež byla zaplacena za obchodního magnáta s nemovitostmi v Hongkongu. Tento obchodník však přesto nebyl nikdy propuštěn.

Někteří únosci naopak používají své oběti k tomu, aby získali publicitu, potravu, léky, rádia a auta, ale také nové školy, silnice a nemocnice. Jeden vedoucí úředník, který se v Asii stal obětí únosu, byl propuštěn, když únosci dostali basketbalové dresy a míče. Určité skupiny také používají únosy k tomu, aby vyděsily a zastrašily zahraniční investory a turisty a aby tak zabránily bezohlednému využívání země a přírodních zdrojů.

Je tedy dostatek motivů, dostatek prostředků a dostatek potenciálních únosců i jejich obětí. Je také dostatek možností, jak problém únosů vyřešit? Jaké možnosti existují a mohou tento problém skutečně odstranit? Než si na tyto otázky odpovíme, podívejme se blíže na některé z příčin takového vzestupu únosů.

[Rámeček na straně 5]

Stanete-li se obětí únosu

Lidé, kteří se tímto námětem zabývali, předkládají obětem únosu následující návrhy.

• Spolupracujte, nebuďte tvrdohlaví. S rukojmím, který se chová nepřátelsky, se častěji zachází drsně a takovému člověku hrozí větší nebezpečí, že bude zabit nebo vybrán k potrestání.

• Nepodlehněte panice. Pamatujte na to, že většina lidí únos přežije.

• Vytvořte si nějaký systém, abyste stále měli představu o tom, kolik je hodin.

• Zkuste si zavést určitý druh denního rozvrhu činností.

• Cvičte, i když jsou možnosti pohybu omezené.

• Buďte všímaví, snažte se zapamatovat si detaily, zvuky a pachy. Všímejte si detailů týkajících se vašich únosců.

• Pokud je to možné, veďte s únosci společenskou konverzaci a snažte se s nimi navázat kontakt. Jestliže na vás únosci pohlížejí jako na člověka, je méně pravděpodobné, že vám ublíží nebo že vás zabijí.

• Zdvořilým způsobem je informujte o tom, co potřebujete.

• Nikdy se nesnažte vyjednávat své vlastní výkupné.

• Pokud se dostanete do záchranné akce, padněte na zem a pasivně vyčkejte, jak se události vyvinou.

[Rámeček na straně 6]

Problematická otázka pojištění proti únosu

Se vzrůstajícím počtem únosů souvisí i rozmach takové činnosti, jako je pojištění. V devadesátých letech zaznamenala londýnská pojišťovací společnost Lloyd’s ročně padesátiprocentní vzestup pojištění proti únosu. Tento druh pojištění nabízí stále více pojišťoven. Pojištění zahrnuje krytí finančních výdajů pro vyjednávače, zaplacení výkupného a někdy i pokus kvalifikovaných lidí získat výkupné zpět. Otázka pojištění je však v tomto případě velmi problematická.

Lidé, kteří s pojištěním proti únosům nesouhlasí, tvrdí, že se tím tento zločin komercializuje a že vydělávat na únosech je nemorální. Tito lidé také říkají, že pojištěný člověk již možná nebude dbát na své bezpečí a že pojištění únoscům usnadňuje vymáhání peněz, a tudíž jejich trestnou činnost podporuje. Někteří lidé se dokonce obávají, že možnost pojištění podnítí některé lidi k tomu, že zinscenují svůj vlastní únos, aby získali peníze z pojistky. V Itálii, Kolumbii a Německu je tento druh pojištění prohlášen za nezákonný.

Lidé, kteří pojištění proti únosu podporují, poukazují na to, že stejně jako u jiných druhů pojištění i zde ztráty několika lidí zaplatí mnozí lidé. Usuzují, že pojištění vytváří určitou míru bezpečí, protože pojištěným rodinám a firmám to umožňuje najmout si kvalifikované odborníky, kteří mohou uvolnit napětí, sjednat nižší výkupné a usnadnit dopadení únosců.

[Rámeček na straně 7]

Stockholmský syndrom

V roce 1974 došlo při únosu Patty Hearstové, dcery novinářského magnáta Randolpha A. Hearsta, k překvapivému obratu, když se Patty postavila na stranu svých únosců a podílela se s touto skupinou na ozbrojeném vloupání. V jiném případě jeden španělský fotbalista, který byl obětí únosu, odpustil svým únoscům a popřál jim, ať se jim dobře daří.

Tento jev byl začátkem 70. let označen jako stockholmský syndrom, a to na základě přepadení jedné banky ve Stockholmu a zadržení rukojmích, k němuž došlo v roce 1973. V tomto případě vznikl mezi některými rukojmími a jejich únosci zvláštní druh přátelství. Tento vzájemný vztah sloužil rukojmím jako ochrana. Kniha Criminal Behavior (Trestné jednání) k tomu vysvětluje: „Čím lépe se oběť a její únosce vzájemně poznají, tím větší je pravděpodobnost, že si jeden druhého oblíbí. Z toho je patrné, že po určité době je méně pravděpodobné, že by únosce rukojmímu ublížil.“

Jedna Angličanka, která byla v Čečensku znásilněna, řekla: „Jsem přesvědčena, že když nás hlídač lépe poznal jako lidi, uvědomil si, že nejednal správně, když mě znásilnil. Se znásilňováním přestal a omluvil se.“

[Obrázek na straně 4]

Únos je pro členy rodiny tím nejnáročnějším citovým otřesem, jaký si člověk dovede představit

[Obrázek na straně 5]

Oběti únosu potřebují útěchu

[Obrázek na straně 7]

Většina obětí únosu je vězněna, aniž by se někdo staral o jejich tělesné potřeby nebo o jejich hygienu